close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Benjamin Joseph Beckett

6. října 2018 v 16:52

BENJAMIN JOSEPH BECKETT


31. 7. 1900
vlkodlak
lesní správce
Rogenia

Brock O'Hurn



Otec: Joseph Beckett (*), vlkodlak. Patří ke starším vlkům v yukonské smečce, jeho hlas má váhu a je pravou tlapou tamější alfy. Byl jedním z těch, kdo smečku přiměli, aby se více zapojila do lidských činností a posunula své teritorium až k městu Whitehorse. Přitom se zamiloval do lidské ženy jménem Valerie, naučila ho francouzsky a on jí pověděl o vlkodlacích. O několik let později neplánovaně otěhotněla a ačkoliv mohla podstoupit potrat, rozhodla se pro dítě obětovat. Po něm zdědil magii vody.

Matka: Valerie Abbott (†), člověk. Žila v klidném hlavním městě Yukonu v Kanadě - Whitehorse, kromě své neobyčejné bystrosti a prořízlé puse z davu nijak jinak nevyčnívala a přesto Josepha zaujala. Pomáhala smečce v zapojování se do běhu města, ukázala jim tehdější "moderní vymoženosti" a když otěhotněla, rozhodla se dát život dítěti a sama zemřít - přála si jen, aby se jmenoval Benjamin. Strávila krásné roky s Josephem a žila naplněný život. Jelikož oba věřili, že dřive či později se zase setkají, stálo je to celé jen pár slz.

Nevlastní matka: Hannah Byrne (*), vlkodlak. S touhle vlkodlačicí se dal Joseph dohromady pod tlakem jeho alfy a přítele. Má ji rád, přivedli spolu na svět vlčí dvojčata Meredith a Annabeth, ale ví, že není ta pravá. Hannah Bena miluje jako vlastního a utvořil se mezi nimi zvláštní vztah. Sama ztratila svého druha a ví, jaké to je pro Josepha, proto se nesnažila Valerii nahradit a hrát si na mámu místo ní, ale dělala všechny věci, které mámy - a hlavně ty vlčí - dělají.

Nevlastní sestry: Meredith (†) a Annabeth (*), vlkodlaci, dvojčata. Obě jakoby si z oka vypadly - vzhledově i povahově. Jako malé prováděly spoustu vylomenin a rády si dobíraly svého nevlastního bratra, avšak i tak ho měly vždycky moc rády. Vyrostly z nich pravé krasavice. Bohužel, v červnu roku 2019 Meredith a jejího manžela postihla nehoda, při níž oba dva zahynuli. Meredith pro sobě zanechala malou dcerku Beatrix, které se Ben ujal.

Adoptivní dcera/neteř: Beatrix (*), vlkodlak. Beatrix je pokrevně Benova neteř, její matkou je jeho nevlastní sestra Meredith, ale adoptoval ji jako dceru, když jí byly čtyři roky - nedlouho po tom, co se stala ta strašlivá nehoda. Je tedy jeho nejbližší rodinou a okamžitě pro něj začala znamenat úplně všechno, klidně by pro ni hnul světem.
• Hraje na akustickou kytaru a umí i zpívat, ale není to žádný výjimečný talent.
• Zásadně nekouří, zato alkoholu holduje.
• O upírech toho mnoho neví a ani nechce vědět, nedůvěřuje jim.
• Kvůli svému smíšenému původu a smrti matky měl problémy s přijetím sama sebe jako vlka, míval záchvaty zuřivosti, během kterých v člověčí i vlčí podobě útočil sám na sebe a rval si cáry masa - od toho má taky na ramenou a zádech téměř neviditelné jizvy.
• S prací policisty skončil a už se k ní nechce vrátit, viděl až mnoho hrozných věcí, které si lidi provedli navzájem.
• Díky otci a několika dekádám strávených v Yukonu a následně v Quebecu hovořil plynule francouzsky, dnes už musí trochu vzpomínat.
• Rád loví - zvířata a nesympatické, hloupé lidi. Občas hoduje jako vlk na syrovém, občas maso zpracuje a sní jako člověk. Vždy se snaží využít všechny části.
• Za zmínku stojí jistě i jeho vlasy a vousy, které nechává volně růst, a když už je potřeba je zastřihnout, dělá to sám.
• I jako vlk je velký, rozhodně se nemůže vydávat za nějakého zatoulaného psíka.
• Umí střílet, ale služební zbraň odevzdal a vlastní nemá.
• Často se představuje jako Joseph nebo jednoduše jako Joey.

Je možné ho popsat mnoha adjektivy - silný, odvážný, klidný a hodný, ale i děsivý, tvrdý a nekompromisní. To je však pouze výčet slov, která ho snad popisují, ale ani trochu nevystihují. Je silný, ale jen co se týče tělesna, je odvážný, ale jen co se týče záchrany a ochraňování druhých, je hodný, ale dovede vzít život. Stejně tak může být děsivý, když se se svou výškou napřímí a zle podívá, dovede být tvrdý, jenže to především sám k sobě, a umí být i nekompromisní, když jde o důležité věci. Na nic si nehraje. Na první pohled může působit jako tvrdý chlap, se kterým jenom tak něco nezamává, který své emoce skrývá a který má vždy důstojnou fasádu důležitosti a úctyhodnosti. Jenže takový on není. Pletichaření a manipulace on není schopen, hnusí se mu to a dovede rozpoznat, když se s ním někdo pokouší zametat. Nenávidí to hlavně u žen, které jsou krásné a myslí si, že když mají dlouhé nohy a hezkou tvářičku, budou jim všichni ležet u nohou. Přesně to totiž nemůže vystát. Jsou to podle něj jenom namyšlené kačeny. Nemá v úmyslu je urážet nebo se jim snad snažit domluvit, jak by se měly chovat, to se měly už dávno naučit samy, jsou-li dospělé či dokonce upírky s několika dekádami na kontě, to ne, on se s nimi jen nebude příliš zahazovat a na jejich svádění nereagovat. Ví, že se mnohým dámám líbí, ale nezneužívá toho, aby je dostal do postele. Umí brát sex jako akt potěšení a živočišnosti bez závazků, jenže i tak ho musí jeho protějšek přitahovat a nejen fyzicky. Nechce být jenom dalším zářezem té či oné slečinky, proto se občas může zdát, že je trochu frigidní - či naopak teplý. Stejně tak nesnáší nafoukané frajírky, kteří se starají jen o svůj zevnějšek a přitom jsou hloupí a užiteční asi jako stěrače na ponorce.
Je s ním zábava, rád se směje a i když se může zdát, že svět kolem sebe nebere moc vážně, opak je pravdou. Už se musel vypořádat s pár pěkně těžkými věcmi ve své minulosti a dobře ví, že se mohl mít mnohem hůř, ale ani tak to neměl lehké. Nikdy ovšem neztratil optimismus a v současnosti je pevně rozhodnutý užívat si život v pohodě a dobré náladě. Proto také už nechtěl být policistou a rozhodl se vzít místo lesního správce, chce se usadit, poznat pár nových přátel a bez plánování dopředu žít dál. Nikdy neměl rád přesné plánování, vždycky byl spíš spontánní a nebylo u něj neobvyklé, že se jednoho dne sbalil a odjel třeba přes půlku Států do úplně jiného města. Rád poznává nové lidi a je schopen zapříst řeč snad s kýmkoliv, je-li trocha snahy a ochoty i na druhé straně. Nedělá mu problém se otevřít a mluvit o sobě a svých pocitech - naučil se to a ví, jak moc mu to pomohlo, proto se nestydí za to, že něco cítí, jak to občas mají muži v povaze. Navíc nemá nic, co by tajil nebo za co by se styděl. Lidem kolem sebe pomáhá, cítí-li se špatně, snaží se jim zvednout náladu, a jsou-li mu sympatičtí, velmi rád je jmenuje na své přátele. S důvěrou už to je trochu jiné - nebrání se jí, ale dává tomu čas, než někomu začne plně věřit. Odpouští, ví, že se kdokoliv může dopustit chyb a udělat hlouposti, ale i jeho pohár může jednou přetéci.
Dřív měl problém se sebekontrolou. Neuměl přijmout, že je zároveň člověk a zároveň vlk. Tyhle dvě poloviny se v něm praly a byl velice nestálý a nebezpečný pro své okolí i sám pro sebe. Trvalo to, ale nakonec došel k vnitřnímu klidu, obě poloviny spojil v jeden celek a stal se z něj dost vyrovnaný a stálý jedinec se zdravým sebevědomím. Nesnaží se ze sebe dělat něco víc, než jsou jiní kolem něj, a nepovyšuje se. Pokouší se v každém vidět něco dobrého a neodsuzuje, nemá-li k tomu pádný důvod.
Celé to bylo jako z pohádky, až na to, že Kráska doopravdy Zvíře nezachránila. On se jí sám vydal, vše jí o sobě řekl a nikdy nepřestal být Zvířetem. Všechno začalo smečkou na východě Yukonu, nejmenšího kanadského teritoria, nedaleko hranic Aljašky.
Tamější smečku vedl a do dnešního dne vede ctihodný vlkodlak Geoffrey. Své vlky vedl pevnou, ale citlivou rukou, spravedlivě rozhodoval a až na poněkud staromódní názory si na něj nikdo nemohl stěžovat. Jeho pravou tlapou či jinak taky betou byl jeho přítel z dětství Joseph, který však byl trochu modernějšího zaměření. Pravidelně cestoval do yukonského hlavního města Whitehorse, pozoroval lidi a přinášel smečce novinky ze světa, které se tam dozvěděl. Postupně se mu dařilo Geoffreyho přesvědčit, aby s ním posílal víc vlků, že by se přece měli více zapojovat a poznat novinky, které nabízí moderní svět. Tedy, na tehdejší dobu moderní.
Psal se rok 1890, když Joseph poznal svoji životní lásku Valerii. Pracovala na úřadě jako zapisovatelka, byla inteligentní a kdekdo by si o ní nejspíš pomyslel, že je pěkně drzá. Nebála se mluvit a právě to upoutalo jeho pozornost. Dovolila si mu pěkně šťavnatě vyčíst, jak jim zaneřádil podlahy. Omluvil se a přesvědčil ji, aby mu prozradila své jméno a kde by na ni mohl příště narazit. A od té chvíle bojoval všemi prostředky, aby smečka posunula své teritorium níž a východněji, což bylo navíc rozumné i kvůli zdrojům, které tamní krajina smečce nabízela. Vlkodlaci se začali mísit s lidmi a Josephovi se povedlo získat Valeriino srdce.
O deset let později přišla do jiného stavu. Dlouhá doba, pro člověka, ale pro vlkodlaka? Jen chvilka. Joseph bohužel věděl, co to znamená - buď dobrovolně potratí a zachrání se, nebo při porodu zemře a dítě bude žít. Vedli o tom dlouhé diskuze, ale Valerie byla od začátku rozhodnutá dítku věnovat svůj život. Mrzelo ji, že s ním nebude, ale věděla, že bude v dobrých rukou - nebo spíš tlapách. Oba dva navíc věřili v posmrtný život i reinkarnaci, proto věděli, že se nevidí naposledy. Ona, protože byla protestantka, on, protože věděl o magii. A tak se narodil malý Benjamin. Už odmalička s ním bylo něco v nepořádku. Dospělí to nechápali, narodil se přece už jako vlkodlak, neměl by mít žádný problém s proměnami ani se svou dvojí podstatou. Jenže ten problém tam byl. Dokud byl malý, zvládali ho, ale jakmile překročil hranici patnácti let, stal se nezvladatelným. Měnil se jen za úplňku a vždycky musel odejít daleko do lesa, aby neublížil ostatním, a jeho otec byl s ním, aby neublížil sobě. Ani tak se nevyhnul nejrůznějším zraněním. Nikdo nevěděl, proč je takový, a drželi se od něj dál, protože se báli, byť ho zároveň i litovali. Nikdo z nich podobný problém neměl, a tak netušil, jak by mu mohli pomoct. A tak si pomohl sám.
Byl frustrovaný z osamělosti, při každé proměně měl pocit, jakoby se v něm cosi rvalo na kusy, a navíc se nedokázal kontrolovat a ovládat, a to ho na tom všem štvalo ze všeho nejvíc. Zakázal otci, aby ho o úplňcích doprovázel a v pětadvaceti letech od smečky dočasně odešel. Odebral se na druhou stranu lesa, kde patnáct let žil jen sám se sebou. Nutil se měnit častěji, než ho nutila příroda, trávil jako vlk co nejvíce času a sžíval se s touhle svojí částí. Snažil se pochopit ty nové instinkty a pocity, které se sebou proměna přinášela, a co víc - snažil se je přijímat za své. Zprvu ničil sebe i své okolí - záchvaty zuřivosti se zhoršovaly, místo aby se zlepšily, jenže on vytrval. Cítil, že je na té správné cestě. O tom, že má v sobě nějakou magii, nevěděl a doposud neví, neměl čas ji objevit.
Bylo to těžké a byl sám k sobě velice krutý, ale výsledek se dostavil. Ke smečce se vrátil jako nový vlkodlak. Nikdo ho téměř ani nepoznal, nabral hodně svalové hmoty, dokonce se ještě vytáhl i do výšky, a vousy a vlasy neměl jak stříhat a upravovat. Nebylo divu, že zprvu se na něj dívali jako na vetřelce, než ho Joseph poznal podle pachu, který se za tu dobu také mírně změnil. Nechal se upravit, ale trval na tom, že vlasy i vousy si nechá dlouhé. A to bylo naposledy, kdy ho stříhal někdo jiný než on sám.
Lišil se od svého předchozího já. Byl mnohem vyrovnanější, klidnější a stabilnější. Ještě ho stále čekala léta učení sebeovládání, ale to nejtěžší překonal. Aktivně se zapojoval do dění ve smečce, byl otci k ruce a i přes své mládí si vysloužil obdiv a respekt. Mezitím se Joseph dal dohromady s vlčicí Hannah, která mu dala dvě krásné dcery. Tehdy jim bylo asi osm let a Bena okamžitě přijaly za bratra. Navzdory očekávání všech přijal Hannah jako partnerku svého otce a s postupem let ji začal mít rád. Všechno bylo hezké a sluníčkové, jenže Benjaminovi to nestačilo. Víc a víc začínal pronikat do tajů lidského světa ve Whitehorse, fascinoval ho postup vědy a chtěl znát víc. Tolik, kolik mu rozhodně nemohl Yukon nabídnout. V roce 1954 opustil Whitehorse i Yukon a začala nová etapa jeho života v Quebecu.
Stal se policistou. Zkoušky fyzické zdatnosti zvládl všechny naprosto výborně, i svoji psychiku vytříbil natolik, že prošel i zbytkem testů, a stal se strážníkem. Konečně se mu hodila francouzština, kterou ho otec naučil, a jeho služba poklidně trvala několik let. Snad až příliš poklidně, poněvadž se jednoho dne jednoduše rozhodl, že skončí a odstěhuje se jinam. Na jih. Chtěl poznat Spojené státy, nové lidi a nová místa. Všechno ho to tak fascinovalo a neměl dost. Navštívil New York, Washington, Dallas, Los Angeles, Miami a mnoho dalších měst. A všude dělal to samé, šel k policii a staral se o bezpečí občanů. Brzy však poznal, že tam ve Státech je to úplně jiné než doma na severu.
Nejsilnější zkušeností pro něj byl nejspíš nález zpola rozloženého těla nějaké prostitutky v jedné z postranních, temných uliček New Yorku. Nevěděl, co ho znechutilo víc, jestli fakt, že ji tam jen tak někdo pohodil, nebo to, že nikdo jiný na ni nepřišel dřív. Lidé kolem ní jistě několikrát prošli, ležela tam dobré dva týdny - u popelnic, zalitá splašky z oken a močí opilců. Nejhorší byl ten pocit beznaděje. Nemohl s tím nic udělat, nemohl tomu zabránit a nemohl ani zjistit, kdo jí to udělal. Byla to "jen" prostitutka, ale stále to byl člověk. Nebyl to jediný podobný případ a čím víc jich bylo, tím víc si uvědomoval, že ačkoliv rád pomáhá lidem, nedokáže se dívat, co si vzájemně provádějí. Nezažíval však jen nepříjemné chvíle, to rozhodně ne. Seznámil se s mnoha lidmi, s nimiž si padli do oka, mezi nimi bylo i pár žen. Některé se ho snažily využít - vyspat se s ním a odkopnout ho, jenže je včas prokoukl a zklamané je nechal stát na ulici přede dveřmi do bytu. S takovými nechtěl nic mít. Potkal i pár upírů, ale nikdy si s žádným nebyl blízký a jeho nedůvěra k nim se promítla i do současnosti.
Když se rozhodl skončit, byl zrovna ve službě v New Orleans. Vrátit se zpátky do Yukonu nechtěl, čas od času se tam na pár dní zastavil, strávil nějaký čas se svou rodinou a zase odjel a to mu stačilo. A tak vzal mapu Kalifornie, náhodně zabodl prst a díky tomu se jeho dalším cílem stal Shadowhill. Koupil tam zchátralou chatu na kraji lesa, obsadil místo lesního správce a dal se do oprav. Poslední dva roky mu všechen čas braly opravy chaty a práce, takže do dění ve městě se mohl zapojit až teď.
VODA
7/10
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■


ANGLICKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■8/10
PŘEŽITÍ V PŘÍRODĚ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■6/10
VAŘENÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
STŘELBA Z PISTOLE■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
PĚSTNÍ SOUBOJ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
ZPĚV■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
HRA NA KYTARU■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
LOV■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
PÉČE O ZVÍŘATA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10

AURY5
ARGENY175


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama