close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Chloe Jordan

7. října 2018 v 19:36

CHLOE JORDAN


27. 7. 1990
upír
psycholožka,
zakladatelka hum.org.
Killian

Charly Jordan



Matka: Amanda Jordan, člověk. Pracovala jako učitelka v mateřské škole.
Otec: Steven Jordan, člověk. Vlastnil několik nemovitostí, podnikatel.

Rodina z matčiny strany:
Teta: Marrie Morris, člověk + její manžel Mark Morris, člověk
Sestřenice: Charlotte Morris

Rodina z otcovy strany:
Babička: Victoria Jordan, které je 88 a žije v Kalábrii.

- V zadu mezi lopatkami má buddhistické tetování, lotosový květ, který symbolizuje nesmrtelnost,vzkříšení a čistotu. Nechala si ho udělat poté co se stala upírem, jako připomínku na tento hrozný den.
- Miluje ranní běh a knihy
- Je to naturelover z části kvůli tomu, že ovládá magii země
- Fascinuje ji lidská mysl a vesmír
- Její mateřský jazyk je španělština i angličtina, má však lehčí španělský přízvuk
- Od svých šesti let hraje na housle
- Má ráda všechny Marvelovky
- Pro zábavu občas píše fantasy romány
- Angažuje se ve všech možných hnutí, které mají za cíl zlepšit svět

Každý kdo zná Chloe ví, že je hodně temperamentní (to ty latinskoamerické kořeny), charismatická, velmi empatická a emocionálně inteligentní žena. Díky práci, co dělá se jí to náramně hodí. Ráda se směje a někdy si dokonce myslí, že i ona je vtipná. Poté co překonala své démony se z ní stala opět ta milá, hodná a trochu bláznivá Chloe se špetkou šílenosti. Každému se občas stane, že kostlivci ze skříně vyjdou ven, ale to jí nebrání v každodenním úsměvu, zkrátka se z ní nestává vraždící bestie pokaždé když si vzpomene na to, co udělala. Naučila se být pozitivní, dokázala si odpustit co provedla a svůj život zasvětila pomoci druhým. Ráda zachraňuje ty, kteří to zoufale potřebují.
Není ten typ co by o sobě rád mluvil, takže pro některé lidi může být záhadou. Ovšem ty základní věci, co má ráda vám s radostí řekne. Raději se zaměřuje na ostatní pro které má vždy úsměv a milé slovo. Zkrátka, neotevře se hned všem a všemu. Na své kamarády a pacienty si vždycky udělá čas když to potřebují a ochotně jim naslouchá. Je velmi společenský typ. Dokáže se bavit o čemkoliv, má široké obzory. Ráda se totiž vzdělává a učí novým věcem. Také vám dokáže zlepšit náladu, i když se jenom nacházíte v její blízkosti. Vyzařuje z ní jaké si světlo, které vás nutí cítit se mnohem lépe. Někteří lidé by o ní řekli, že je krásná skrz na skrz a má velké srdce. Ovšem nenechte se na omylu, když se jí něco nezdá či nelíbí, dá vám to jasně najevo, není to žádný posera co by si něco takového nechal líbit. Dokáže se naštvat a vystrčit růžky, asi tak jako každý normální člověk. Ale trvá to jen chviličku, nedokáže v takovém stavu zůstat dlouho, vždy ji totiž na obličeji přepadne okouzlující úsměv.

Chloe se narodila 27.7 1990 Amandě a Stevenovi Jordan na Kostarice. Jejich rodinný dům se nacházel hned u pobřeží. Mohla tak každé ráno pozorovat oceán. Byla to první věc co viděla, když se probudila a taky poslední věc, když šla spát. To místo milovala. Vůně oceánu, pohled na vlny, vítr, který vás objímal jako ta nejjemnější pokrývka, slunce, které vám prozářilo a zahřálo kůži - to vše ji uklidňovalo a přinášelo jí to mír do duše. Na Kostarice se také nacházela její základní škola i střední škola - Liberty High. Na střední škole byla velmi oblíbená, byla to ukázková studentka. Skvělé známky, průměr i chování. Byla v přespolním týmu a také roztleskávačkou. Žádný rodič by nebyl zklamaný, kdyby měl dítě jako byla ona. I když její popularita byla obrovská, nikdy se z ní nestala ta středoškolská mrcha, jako znáte z amerických filmů. Chloe byla vždy milá a hodná na ostatní studenty. Což je tak trochu paradox, že? Jak se mohla stát oblíbenou když byla hodná a né zlá? Školní hvězdy byly vždycky zlé, proto byly oblíbené. Ironické, že? Nebylo to nic nového, ale Chloe taková nebyla. Měli ji rádi už jen pro to, že i přes tu veškerou popularitu byla dobrá a nezměnila kvůli ní své chování. Díky tomu si jí také všimla fotbalová hvězda, Aron Baker. Sen každé dívky. Chodili spolu celou střední, až do toho dne, kdy se ji změnil celý život.
Tu noc byla na oslavě svojí nejlepší kamarádky spolu s dalšími přáteli a svým přítelem Aronem, který ji měl později v noci zavést domů. Ovšem, zrovna to byl ten osudový den, kdy se jejich idylický románek rozpadl. Ten večer se totiž pohádali a Chloe odmítla jeho odvoz. Řekla mu, že už ho nikdy nechce vidět, a že raději půjde domů pěšky, než aby s ním byla v jedné místnosti, natož v malém prostoru jako je auto. Teď se vám asi Chloe nezdála taková, jakou jsem ji vylíčila, ale musíte pochopit, že to co ji Aron udělal, bylo neodpustitelné. Proto mu taky řekla takové věci. Podvedl ji totiž s její nejlepší kamarádkou Hannah. A tak dvě nejdůležitější věci v jejím životě zmizely v jeden jediný okamžik. Kdyby jen tušila co ji čeká, nafackovala by si a jela by s Aronem domů. Jak asi víte, v noci ulice nikdy nebyly moc bezpečné, ale jí to v tu chvíli bylo jedno, na to byla až moc tvrdohlavá. Vzala to zkratkou přes starou tovární ulici, která byla téměř opuštěná až na pár lidí žijících na ulici. Když v tom za sebou uslyšela kroky. Prudce se otočila, ale nikdo tam nebyl, plácla se do hlavy a řekla si, že to musí být z té trochy piva co vypila na večírku, myslela si že už musí bláznit a také byla frustrovaná z toho co se přihodilo s Aronem. Nervózně se zahyhňala a pokračovala domů. Ale z ničeho nic ji popadly chladne ruce, které s ní škubly až narazila do zdi. Chloe byla tak omráčená, že se nezmohla na žádnou reakci či překvapený výkřik. Neznámý muž ji přitiskl ke zdi a řekl ji ať je zticha nebo to těžce odnese. V tu ránu by se v ní krve nedořezal. Na malou chvíli se jí zastavilo srdce. Chloe se začala neovladatelně třást. Když konečně její mozek zaregistroval co se děje, začala ho prosit ať ji neubližuje. Muž se však usmál a nebral na ni žádné ohledy, jako by ji vůbec neslyšel a to si byla jistá, že se její ústa hýbala. Nebo ne? Po tvářích se jí začaly řinout slzy zoufalství. Které si zběsila začala otírat, nechtěla totiž ukázat slabost. Jeho nenasytné ruce ji začaly ochmatávat tělo. Nebral si žádné servítky, byl drsný, každý jeho dotek ji bolel. Chloe se pokusila několikrát utéct, ale dotyčný ji vždy hrubě přirazil na zpět ke stěně. Byla zoufalá. Nevěděla, co má dělat. Její mysl se horečně snažila vymyslet nějaký plán úniku. Byl tak silný, oproti ní. Když ji popadl za obličej, Chloe neváhala a zakousla se mu do ruky tak hluboko, až se její zuby zabořily do měkkého masa. V momentě ucítila v ústech krev, kterou částečně nechtě polka. Muž zařval jako lev, odtrhl ji hlavu od ruky a uhodil ji takovou silou, že ji div neutrhl hlavu. Chloe se bouchla hlavou o zeď a rozrazila si ji. Zatmělo se ji před očima. Vzadu na krku ucítila krev. Zbytek krve co ji ulpěl v puse mu plivla do tváře. To muže ještě víc rozzuřilo, nechápala však proč. Ve vzduchu se mísil pach krve a potu. Chtělo se jí zvracet. Nestačila ani mrknout a muž se na ni vrhl. Strhl z ní oblečení, škubl s ní na zem, odepnul si opasek, stáhl si kalhoty, jen tak akorát a bolestně do ni pronikl. Chloe vykřikla, rozkřičela se z plných plic, až cítila jak ji hořely. Nikdo ji však neslyšel, nikdo se ji nepokusil zachránit. V tu chvíli je všechny nenáviděla. Nenáviděla sebe, že byla tak pitomá, že šla sama v noci domů. Křičela tak dlouho dokud ji neselhal hlas a ona nezačala chraptět a sípat. Každý jeho dotek byl pro ni, jako kdyby ji sžírala kyselina. Nemůžete dělat nic, jen cítíte jak vaše tělo postupně sžírá zaživa. Snažila se bránit. Tak moc. Ale odpor byl marný, ten muž byl proti jejímu drobounkému tělu neporazitelný. Uvnitř jejího lůna to vypadalo jako by vaše vnitřnosti někdo rozřezával tupím nožem. Muž nepřestával. Chloe už neměla sílu bojovat, její tělo začínalo chabnout. Pořád dokola si opakovala - Nevzdávej se! Nevzdávej se! Kruci tak se nevzdávej! Ale z ničeho nic to vzdala, prostě jen tak, mrknutím oka. Měla pocit, že umírá. Podle ní existovali dva druhy smrti. Pokud máte štěstí prožijete dlouhý život a až jednoho dne vaše tělo přestane fungovat, je po všem. Ale když to štěstí nemáte, umíráte po kouskách, pořád víc a víc, dokud vám nedojde, že už je příliš pozdě. Přestala se bránit, její mysl odplula někam na hezké místo. V jednu chvíli jí připadalo, jako by stála opodál. Jako kdyby byla jen nečinný přihlížející. Jako někdo, kdo jen procházel. Její tělo se stalo pouhou schránkou, kterou ten muž tak násilně prznil. Když byl hotový usmál se na ni. Chloe mu chtěla rozmáznout ten pitomí úsměv z tváře, chtěla mu vydloubnout oči, chtěla ho rozpárat na kousíčky za to, co ji udělal. Neměla však sílu. Cítila se tak špinavá, zneužitá a ponížená. Z ničeho nic mu vyjeli špičáky. Chloe zavřískla. Nic takového v životě neviděla. Adrenalin ji nakopl tělo a Chloe se odkulila od mužova těla. Neměla však nejmenší šanci, ten muž byl jako nějaké zvíře, v mžiku oka byl u ní. Přitiskl ji ke zdi, popadl ji za vlasy a hrubě ji zaklonil hlavu. Pak už jen cítila bolest, bolest a slast. Chloe měla hvězdičky před očima. Na jednu stranu to bylo velmi příjemné, na druhou stranu si přála, aby to ukončil, aby ji zabil, hned teď! Chtěla se konečně zbavit té bolesti, která trýznila její tělo. To také žhnulo, jako kdyby ji spalovali zaživa. Začínala být unavená z té velké ztráty krve. Když se zdál být spokojen odstoupil od ní, chytl ji za hlavu a zlomil jí vaz. Ulicí se ozvalo ostré křupnutí. Chloe se probudila mezi odpadky. Jako první ji do nosu praštil nesnesitelný puch. Páchlo to tam jako nějaká stoka a zvratky dohromady . Slyšela krysy v kanále, které byly ovšem daleko, pak ucítila něco dalšího, cítila to tak dokonale, že si říkala, že se jí to vše musí zdát. Byla to zaschlá krev, která se však nacházela o několik kilometrů dál. Cítila každou její buňku. Bylo to k nevíře. Dříve si myslela, že krev voní jako železo, ale tohle? Tohle byla vůně bohů. Nechápala jak je to možné, všechny její smysly jako by se zintenzivnily. Byly až nadprůměrné. Nevěděla, co se s ní děje. Byla zmatená, bezmocná a hlavně netušila co má dělat. A jako každý druhý člověk, který je vyděšený, zamířila domů. Byla nahá, toho si však nevšímala, cítila se jako v transu. Její tělo bylo najednou silné, kroky rychlejší, cestou se ji pletly nohy jak nebyla zvyklá, tudíž pořád dokola zakopávala. Když došla domu, otec s matkou ji čekali v obývacím pokoji, protože o ni měli samozřejmě strach. Jejich oči málem vypadly z důlků, když ji spatřili nahou, špinavou a pokrytou zaschlou krví. Z ničeho nic pocítila neukojitelnou žízeň, nevěděla kde se to v ní vzalo, ale potřebovala se napít. V životě nepocítila tak silné nutkání po krvi. Její zrak se zastavil na pulzující žíle jejího otce, bylo to tak lákavé, tak moc! Nechápala však proč. Než stihla nějak zareagovat k čemu se chystá, její instinkty byly rychlejší. Vrhla se na její rodiče, rozpárala jim hrdla a vysála je do poslední kapky. Ráno se probudila na zemi v obývacím pokoji. Všude na stěnách byly cákance krve. Když sáhla na podlahu, ucítila, že pod ní bylo vlhko. Uvědomila si, že leží mezi jejími rodiči, tedy co z nich zbylo. V mžiku se zvedla na nohy a pak ji zahalila mlha. Vše samozřejmě vyšetřovala policie, ale Chloe si z toho nic nepamatovala, jakoby byla v tranzu. Údajně zahladila stopy a babička ji poskytla alibi. Ta však nevěděla, co se stalo, měla za to, že Chloe byla na párty, kam nezletilí nesmí a tak řekla, že byla celou noc u ní. O měsíc později se probrala z jejího rozparovačského řádění. K její smůle si pamatovala vše co udělala, dokonce si našla toho upíra, jak později zjistila, který ji omylem proměnil. Umučila ho k smrti. Myslela si, že dokáže zapomenout na to, co se jí stalo a co udělala. Ale pak pochopila, že neexistuje možnost jak by s tím mohla žít. Propadla do hlubokých depresí, vinila se za vše, co udělala. Chtěla umřít, přesně tak jako její rodiče. Zůstala naprosto sama a ta samota ji zabíjela. Lidé jsou společenský druh. Naše přežití závisí na vztazích. I ty nejzákladnější sociální interakce nás udržují naživu. Statistiky dokazují, že subjektivní pocit osamělosti může zvýšit pravděpodobnost předčasného úmrtí o 26 %. Jestli to zní jako bych citovala školní učebnici, tak ano. Existuje spousta druhů osamělosti. Nemyslím ten běžný druhu osamělosti, kdy se člověk cítí sám v davu, každý to zná, každý den. Ten druh samoty o kterém píšu je takový, že máte pocit, že už vám nic nezbylo, nic. A nikdo. Jako když se topíte a nikdo vám nehodí záchranné lano, přesně tak se Chloe cítila.
Jednoho dne si však řekla: "Dost!" Dostalo se ji velkému prozření, její život se otočil o sto šedesát stupňů. Chloe se ponořila do vzdělání, chtěla pomáhat lidem s těžkými traumaty a podobnými situacemi, kterými si prošla i ona. Proto vystudovala psychologickou školu a stala se psycholožkou. Díky její empatii a zkušenostem s těmito událostmi se dokázala vžít do situace jejích pacientů a dokázala jim pomoct. Mimo to se začala věnovat charitativní a humanitární činnosti. Její rodina byla velmi zámožná a proto Chloe investovala do nespočetně organizací. Minulí rok založila organizaci Love for Somalia pro děti v nouzi, kterým se teď naplno věnuje. Pět let strávila v Somálsku, kde spolu s organizací pomáhala dětem a rodinám, které to nejvíce potřebovaly. Tahle práce ji naplňovala, ale musela odjet a tak řídí organizaci z domu. Pomáhat dětem miluje, našla v tom smysl života. Některá její část si myslí, že to dělá kvůli tomu, aby odčinila to, co udělala. Druhá část však říká, že je to kvůli jejímu velkému srdci. A teď si našla nový domov v Shadowhillu, byla zvědavá co jí tahle nová cesta přinese. Její sestřenice Charlotte, kterou pár let neviděla, bydlí právě v Shadowhillu, a tak byla ráda, že tam bude mít nějakou známou tvář a nebude úplně sama. Na svoji magii zemi přišla, když na její zahradě vysadila žluté růže, které pod jejím dotekem náhodou rozkvetla.

ZEMĚ▬▬▬▬▬▬▬▬▬

AURY15
ARGENY140


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama