close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Erin Clark

6. října 2018 v 21:06

ERIN CLARK


21. 7. 1996
člověk
instruktorka na střelnici
Blanche

Bridget Satterlee



Matka: Jocelyn Anne Clark (*1974) - člověk, novinářka
Otec: Jamie Clark (*1970 - †2016) - člověk, lovec nadpřirozených bytostí
Mladší bratr: Oliver Charlie Clark (*2005) - člověk, student

- má entomofobii (strach z hmyzu)
- na levé straně zad má tetování, které se táhne až na krk
- ví o nadpřirozenu - upíry a vlkodlaky přímo nesnáší
- umí skvěle střílet z luku

Erin je drobounkého vzrůstu, měří zhruba 167 centimetrů a váží něco okolo 50 kilogramů. Ovšem nenechte se jejím vzhledem zmást, je silnější než se zdá. Její dominantou je její hubená postava, kterou se nepokouší nijak skrývat. Nosí totiž spíše vyzývavější oblečení (minisukně, průhledné topy, atd.). Do půli zad ji sahají její světle hnědé, místy nazrzlé vlasy, které většinu času nosí rozpuštěné. Její hnědé oči často nosívá skryté za slunečními brýlemi, které nosí i když je zrovna zataženo nebo dokonce prší. S malováním to nijak nepřehání, řasy si jen trochu protáhne řasenkou a rty přetře nevýrazným leskem. Jen při výjimečných příležitostech si dá na svém make-up(u) více záležet.

Při pohledu na Erin se Vám asi hned vybaví, že to je miloučká dívenka, která by ani za nic ničemu neublížila. No opak je pravdou. Pokud ji někdo jen malinko naštve, tak se dotyčnému nebojí dát pěstí nebo hůře - kopanec do citlivého místa. Hlavně takhle si u lidí buduje respekt, kterého samozřejmě využívá. Je také hodně urážlivá, stačí jen jedna narážka na jakoukoliv její nedokonalost a můžete si být jistí, že už s vámi doživotně nepromluví. Tedy pokud se jí hezky omluvíte, tak to je schopna zvážit. Samozřejmě si nejde nepovšimnout její namyšlenosti, rozmazlenosti a opovrhováním ostatních. Dá se říci, že je to ten typ holky, která se řídí mottem: 'Já Vás můžu urážet, ale vy mě ne.' Sebevědomí jí také nechybí, což je poznat podle toho, jak sama sebe čas od času pochválí. Není to ta holka, která se Vám hned při prvním setkání se vším svěří, proto také trvá pěkně dlouho než si u ní někdo vybuduje důvěru. A že se to podařilo jen málokomu. Proto se u ní přesně nedá určit jestli je introvertka nebo extrovertka. Avšak spíše se to přiklání k té extroverzi. Na své okolí je většinu času nepříjemná, už jen když do ní někdo nechtíc na ulici šťouchne, tak dotyčnému začne nadávat, i když si je třeba vědoma toho, že to byla její chyba. S tím souvisí to, že si nikdy nedokáže přiznat jakoukoliv svoji chybu. Vždycky to něčím odůvodní nebo případně svede vinu na někoho jiného. Ačkoliv se to může zdát divné, tak se velmi ráda hádá a prosazuje si své názory. Což znamená, že i ráda hádky vyvolává. A i přesto všechno má i pár pozitivních vlastností. Když už si k někomu naváže citový vztah, tak je odhodlaná za dotyčného klidně položit i svůj život. Proto je lepší ji mít za přítele než-li za nepřítele. Jediné čeho se opravdu moc bojí je hmyz, což je vcelku vtipné, vzhledem k tomu, že jí třeba takový upír nebo vlkodlak strach vůbec nenažene. V krizových situacích vždy zachová chladnou hlavu a nezačne panikařit, ví totiž, jaké to může mít následky. Je to věčná realistka, vidí svět takový jaký je a ani nedoufá v to, že by se měl jakkoliv změnit. Co se týče kluků, tak je velmi vybíravá, málokdy se stane, že by se objevil někdo, kdo by se ji zamlouval a ona by o něj začala jevit zájem. A její zájmy? Vlastně jich moc není. Když si potřebuje zlepšit náladu, tak jde společně se svým lukem a pár šípy do přírody, kde si určí nějaký terč a do něho následně střílí. Také má ráda běh, při kterém si skvěle pročistí hlavu.

Erin se nenarodila jen tak do ledajaké rodiny. Nebyla to taková ta normální, spokojená rodinka, která se večer shromáždí a v klidu se navečeří. Začalo to jejím narozením.. První a určitě né poslední dítě Clarků, kteří byli ze své narozené holčičky nesmírně nadšení. Jaká škoda, že kvůli jejich povinnostem, které byli rozhodně přednější než jejich dítě, nebudou mít na Erin čas. Proto už v den jejího narození najali vychovatelku, která se o Erin starala celých dvanáct let. Erin v podstatě prožila normální dětství. Přes den dělávala nejrůznější blbosti, jak to mívají ve zvyku děti, chodila do školky a následně i do školy, kde se pilně učila. Takhle v klidu to šlo 8 let. Poté si totiž začala uvědomovat, že se jí vůbec nevěnují její rodiče a její vychovatelka se dá považovat spíše za její matku. Svou matku, Jocelyn, vídávala každý večer těsně předtím než šla spát. Chodívala za ní, aby ji popřála dobrou noc. Ale její otec, jež nesl jméno Jamie, si na ni udělal čas pouze jednou za týden. A to při sobotním obědě, kde ji vyprávěl, co všechno za uplynulý týden dělal. Erin to spíše přišlo jako pohádky, jelikož její otec ji vyprávěl opravdu divné zážitky. Většinou to byly ty samé věci. Třeba.. ,,Včera se mi do pasti chytil obrovský vlkodlak. Musel jsem toho na něho použít hodně, abych ho oslabil dostatečně na to, aby mi nic neudělal a já si ho mohl odvést," .. Erin z těchto slov byla vždy strašně zmatená. ,,A kam, tatínku?" ptávala se, avšak odpovědi se nikdy nedočkala. Jamie nad tím vždy jen zavrtěl hlavou a pohled zabořil do svého talíře. Bylo zřejmé, že se odpovědi vyhýbal, ale proč? Co na tom bylo tak strašného? Takhle se to opakovalo každý týden až se Erin jednoho večera své matky konečně zeptala, proč na ní mají tak málo času. ,,Je to komplikované, drahoušku. Jednoho dne to pochopíš.." odpověděla jí Jocelyn, přičemž ji konejšivě pohladila po vlasech. Od té doby Erin dostávala každý týden od svých rodičů nějaký dárek, který jí měl připomenout jejich lásku. Nebylo to sice úplně ono, ale alespoň něco. Když si totiž něco přála, tak to dostala bez toho, aniž by její rodiče nijak odmlouvali. Zřejmě tady začala její rozmazlenost. Když měla Erin 9 let, tak její matka Jocelyn znovu otěhotněla. To Erin přivádělo k otázce.. Proč její rodiče mají další dítě, když se nestarají ani o své první? A tak o devět měsíců později už Erin nebyla jedináčkem. Měla mladšího bratra, kterého pojmenovali Oliver. O toho se opět starala vychovatelka, tentokrát ji však pomáhala i Erin, která cítila vůči svému bratrovi velkou zodpovědnost. Teprve až když odbylo Erin dvanáct let života to všechno začalo dávat smysl. Nejdříve to začalo tím, že se projevila její vrozená magie. Led. Bylo to jen uchopení sklenice a malé soustředění na vodu v ní. Aniž by to sama chtěla, tak zmrazila vodu ve sklenici o několik málo stupňů. Bohužel, její rodiče při tak důležitém okamžiku u ní nebyli, ovšem všimla si toho její vychovatelka, která jim to hned šla oznámit. Jocelyn a Jamie za ní celí nadšení přiběhli a s jiskřičkami v očích ji pozorovali a prohlíželi. ,,Je připravená, Jamie.." pronesla Jocelyn a Jamie jen souhlasně pokýval hlavou. ,,Připravená na co, mami?" zeptala se Erin s nechápavým výrazem a těkala mezi nimi pohledem. ,,Uvidíš, užij si dnešní den. Hned zítra začneme," odpověděl tentokrát její otec a s těmito slovy také odešel. Za to Jocelyn se ještě chvíli na svou dceru hrdě dívala. ,,Jsem na tebe tak moc pyšná, zlatíčko.." řekla s úsměvem na tváři a přešla k ní, přičemž ji políbila na čelo. Pohladila ji po tváři, načež odešla z kuchyně. Erin se celá zmatená podívala na svoji vychovatelku s výrazem, kterým se jasně ptala, co to mělo znamenat. Avšak ani od své vychovatelky se odpovědi nedočkala, jelikož ta se na ni jen tajemně usmála. Lhala by, kdyby řekla, že nad tím celý den vůbec nepřemýšlela. Dokonce kvůli tomu tu noc ani moc nespala. Stále jí to vrtalo hlavou. Další den, přesněji ráno, za ní do pokoje přišel otec s tím, že za 20 minut má přijít na jejich zahradu. Ve sportovním oblečení. Erin na to jen kývla a podle pokynů jejího otce se připravila. O pár minut později už si to kráčela po zahradě, kde stál její otec. ,,Skvělé, tak jedeme.." řekl s vážným výrazem a nasedl do svého auta. Erin ho samozřejmě celá zvědavá následovala. Zhruba o půl hodiny později dojeli na nějaké odlehlé místo v lese. U jednoho ze stromů je čekal jakýsi vousatý chlap, který se představil jako Noel. Na zádech měl toulec se šípy a v rukou pevně svíral černý luk. ,,Asi se ptáš proč jsi tady, co? Noel tě teď dvakrát do týdne bude učit kondici a hlavně střílení z luku," oznámil jí Jamie a zazubil se na Noela. ,,Ale proč? Vždyť tohle nepotřebuji," odsekla mu zamračeně Erin. O tohle vážně nestála. Vždyť zrovna o tohle nikdy neprosila. Jenže Jamie jí úplně ignoroval. Tohle jí totiž nařídil. Nehodlal se ptát jestli bude nebo nebude trénovat. ,,Tak hodně štěstí, za 3 hodiny tě vyzvednu," řekl Jamie a mrkl na ni. Poté se svým autem odjel. A tak tu Erin zůstala sama naprosto s neznámým mužem. Ten trénink vlastně nebyl zas tak špatný, jak čekala. Hodně se zapotila, ale co.. Koneckonců sport měla vždy ráda. Rozhodně v tom vynikala více než v učení. I když ve škole byla taky dobrá. Takhle to chodilo celých 5 let každý týden. Častěji se vídala se svými rodiči, kteří se občas na její trénink přišli podívat. Většinou z nich zkoušela dostat, proč tohle všechno trénuje, ale oni ji neposlouchali. Dělali, že ji neslyší. Jak přibývali roky, tak byli její tréninky častější, možná právě proto začala tak flákat školu a zhoršovat se v ní. Za to ve střílení z luku... v tom byla doslova perfektní. To samé se týkalo i její kondice a síly. Dva dny, po dovršení jejich 17-ti let, zrovna měla trénink s Noelem. Byl krásný sluneční den. Léto.. červenec...prázdniny. Tentokrát se na ní přišli podívat oba její rodiče. Jocelyn i Jamie. Po dobu celého jejího tréninku ji pozorovali. Po skončení šli za Erin. ,,Teď pojedeš s námi, drahoušku. Konečně se všechno dozvíš," pronesla Jocelyn laskavým hlasem a pohladila svoji dceru po rameni. Erin jen přikývla a nechala se svými rodiči převést na jakési neznámé místo. Opět to byl les. Zřejmě ten samý ve kterém ty 3 roky trénovala s Noelem. Jen se tentokrát ocitli u místa, kde vedli schody dolů.. asi do nějakého sklepa nebo podzemního úkrytu. To mohla Erin jen hádat. Společně se svými rodiči sešla schody dolů. Byly tam dveře, zhruba s pěti zámky. Jocelyn všechny odemknula a oni vstoupili dovnitř. Ocitli se v prostorné místnosti. Páchlo to tu jaksi divně.. Uprostřed bylo umístěno křeslo, avšak né normální křeslo z obývacího pokoje. Kdyby to měla Erin popsat, tak by to asi nazvala 'tím křeslem od zubaře'. Jo, to bylo ono. Po místnosti byly rozmístěny různé ostré předměty.. např. skalpely, jehly s divnou tekutinou uvnitř, různé bylinky, které Erin nedokázala rozpoznat. Jamie a Jocelyn nechali Erin, aby se po místnosti porozhlédla. Poté se dali do vysvětlování. Vyprávěli Erin o tom, že se ve světě vyskytuje plno nadpřirozených bytostí. A to jsou vlkodlaci a upíři. Vedli Erin k tomu, aby tyto nestvůry nesnášela stejně jako všichni ostatní členové rodiny. Říkali ji všechny negativa. No a nakonec jí vysvětlili, proč se po celou tu dobu učila střílet tak dobře z luku a taky disciplíně. Oni jsou totiž lovci. Lovci, kteří tyto nestvůry už po staletí loví a nemají s nimi žádné slitování. A tím se teď měla stát i Erin. Prý byla připravená. Jenže ona se připraveně rozhodně necítila. Sice tomu věřila, už jen kvůli tomu, že na vlastní oči viděla, jak dokáže zmrazit o několik málo stupňů vodu, ale i přesto tohle nechtěla.. Chtěla žít normální život jako její spolužáci ve škole. Ovšem její rodiče chtěli něco jiného. Zřejmě byli připravení na to, že Erin odmítne, proto ji zavedli do vedlejší místnosti, která byla úplně stejná jako ta předchozí. Až na jeden háček. V křesle tentokrát někdo seděl. Jakýsi mladý muž. Spal. ,,Kdo to je?" zeptala se Erin a svraštila obočí, přičemž si stále prohlížela muže. ,,Upír," vydechla Jocelyn. ,,Mrtvá bestie, která vysává lidem krev. Tím se živí, Erin.." dodal Jamie a vzal jednu injekční stříkačku, kterou píchl do krku toho upíra. Nic se nestalo, upír dál spal. Jamie injekční stříkačku odložil a přešel k upírovi. Podíval se na Erin a nastavil upíra tak, aby měla výhled na jeho tesáky. ,,Normální lidé bez zbraní proti nim nemají šanci," řekl a ustoupil od upíra. Erin kývla, proto se Jamie pustil do dalšího vysvětlování. Tentokrát ji řekl všechno o nejrůznějších zbraních a hlavně to, jak se před upíry může bránit. A tak to Erin všechno přijala. Další 3 roky se všechno o těchto stvůrách učila, avšak stále je nelovila. Nebyla připravená. Mezitím dochodila i svou střední školu, i když nemusela. Věděla totiž, že její prací bude lovit ty nechutné nestvůry. Jenže jednoho dne se všechno změnila. Její matka se vrátila domů s tím, že jejího otce zabil jakýsi upír při lovu. Erin však nebrečela. Možná by měla, ale nechtěla vypadat jako slaboch. Byla silná, vždycky byla... Cítila chuť se pomstít, ale co by z toho měla? Ne, pomsta nepřipadala v úvahu. Už od začátku věděla, že lovit tyto nebezpečné stvůry není nejlepší nápad. A její otec na to doplatil. Nechtěla skončit jako on. To nebyl její osud, zasloužila si něco lepšího. Proto se rozhodla odstěhovat se. Od toho všeho. Její matka z toho rozhodně nebyla nadšená, ale Erin se nedala přemluvit. Trvala na tom. Proto to Jocelyn svolila. Měla tu přeci stále svého syna Olivera, který už začal své dovednosti trénovat. Sbalila si všechny potřebné věci, hlavně tedy peníze, které zdědila po svém zesnulém otci a odjela do neznáma. Ano, bylo to od ní sobecké, že nechala Jocelyn a Olivera na pospas tomu všemu. Ale oni přeci měli také na výběr. Klidně mohli odjet s ní. Zhruba dva měsíce cestovala tak různě po světě až nakonec skončila v městečku, které neslo název Shadowhill. Zde měla začít nový život bez jakéhokoliv nadpřirozena. Normální život, který si vždy tolik přála..

LED▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
ČARODĚJNICTVÍ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬


AURY13
ARGENY225

OCHRANNÝ NÁHRDELNÍK
[Člověk, který jej nosí, má pro upíry nedotknutelnou krev - nechutná jim a odpuzuje je.]


MAZLÍČEK

Samice mopse Coco • 6. 5. 2019
Coco je vlastně úplným opakem své momentální páničky. Ke všem je automaticky velmi přítulná a přátelská, ráda se mazlí a o zálibě v drbaní za ušima snad ani nemluvě. Při jakémkoliv náznaku nebezpečí se ihned stáhne - nejlépe k Erin - přičemž začne s neúnavným kňučením, které kolikrát rve uši. Neustále vyžaduje společnost a pozornost, je hravá a ráda si hraje s pískacími hračkami. Taktéž si ráda hraje na hrdinku, obzvláště když vidí jiného psa za plotem - to štěká jako o život. No nakonec má s Erin přeci jen něco společného, heh. Jinak se vzhledově od ostatních mopsů nijak neliší. Její srst je celá černá, nikde na ní nenajdete flíček či nějaké zvláštní znamenaní, kterým by se odlišovala. Na krku nosí růžový obojek s kostičkami, na který Erin raději napsala své jméno i adresu - ačkoliv nad tím dost váhala, jelikož to považovala za nebezpečné, ale láska k tomuto drobnému mazlíkovi nakonec přeci jen zvítězila. Teď už si nedokáže představit život bez ní, a to ji vlastní teprve pár dní! No a jak se ty dvě vlastně potkaly? Byla to náhoda. Paní bydlící v bytě hned naproti ní vlastní fenku, které se před necelými dvěma měsíci narodily tři štěňátka - Coco měla dva bratry, kteří však byli ihned zamluveni a po 50 dnech převzati do nových rukou. Jen o Coco moc nebyl zájem, lidé očividně byli neustále zaujati vůči zvířatům černé barvy, protože prý nosili smůlu nebo co. Coco tedy byla nabídnuta právě Erin, která však zprvu musela odmítnout, jelikož měla pocit, že vlastnit psa je až moc velká zodpovědnost. Co když se o ni nezvládne postarat? Jenže jakmile Coco uviděla, tak byla ztracena. Byla to láska na první pohled a díky přátelskosti Coco, která se k Erin ihned přitulila, nakonec s adopcí souhlasila. Sousedka z toho byla nadšená, jelikož byla ráda, že Coco bude mít neustále na očích. A Erin se už konečně přestala cítit tolik sama. Teď spolu ty dvě dokonce spí v jedné posteli.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama