close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Fionnlagh MacGrath

7. října 2018 v 12:11

FIONNLAGH MACGRATH


31. 7. 1991
člověk
tatér ve svém salonu
Rogenia

Andrew Biersack




Matka: Ciara Clarke, člověk, nikdy ji nepoznal, †
Prý to byla mírná žena, která Cormaca milovala i přes všechny jeho chyby - jako přítelkyně, ne partnerka. Pokoušela se mu pomoct s jeho závislostí, ale nikam to nevedlo, a když s ním otěhotněla, nezbývalo jí nic jiného než zůstat. Bohužel, laskavost ji nikam nedovedla a zemřela při porodu.

Macecha: Sarah MacGrath, za svobodna Byrne, člověk, živá (bohužel)
Sarah Finna nesnášela prakticky od prvního momentu. Finn byl ještě moc malý, aby si to uvědomoval, ale ona ho nikdy nemilovala i přes to, že k nim přišla, když mu byly zhruba dva roky. Prvně se k ní tulil, snažil se si ji získat a říkal si, že musí být milá paní, když jim doma pomáhá. Jenže opak byl pravdou. Sarah byla zlatokopka, která chtěla Cormaca obrat o jeho peníze a firmu. Taktně zatajovala jeho závislost a také Finna vydávala za svého, ačkoliv se tak k němu nikdy nechovala.

Otec: Cormac MacGrath, člověk, dost možná už mrtvý
Původně velice úspěšný podnikatel v potravinářském průmyslu, později notorik. Vlastnil čokoládovnu, akcie v nejrůznějších cukrovarech a také síť pekáren po celém Irsku. Jeden by si myslel, že bude spokojený. Jenže to on ne. Začal pít a když se mu jeho dobrá kamarádka Ciara pokoušela pomoct, málem ji stáhl se sebou. Později, po seznámení se Sarah, která se zdála tak okouzlující, měl možnost pít víc a víc, poněvadž ho kryla a postupně přebírala vládu nad jeho majetkem. Postupně se odloučil i od svého synka, pochopitelně přičiněním své nové manželky, a časem ho začal i nenávidět kvůli alkoholu, který mu to v hlavě všechno pomíchal.

Sourozenci: Nemá/neví o nich

Se svou "blízkou" rodinou se už několik let nestýká a o té vzdálené nic neví. Ciařini rodiče byli odehnáni Sarah a Cormacovi už nežili.

~ Jeho tělo pokrývají rozličná tetování. Sám už neví, kolik jich přesně má, a nechává si dělat další a další. Některá jsou dílem jeho samotného.
~ Pochází z Irska a jeho přízvuk tomu jasně nasvedčuje.
~ Má zbrojní pas a vlastní Glocka 19 a nosí ho čistě ze zvyku neustále u sebe po tom, co ho v lese přepadl vlk, což byl vlastně vlkodlak, a podrápal ho. Jizvy na předloktí zakryl tetováními. Některé jsou však stále trochu znatelné. Dřív střílel celkem často a obstojně.
~ Má dost neobvyklého mazlíčka - pandu červenou Diarmuida, kterého našel jako mládě pohozeného v krabici, no a neměl to srdce ho tam nechat pojít.
~ Jeho slabost pro zvířata je obrovská. Nestrpí týrání zvířat, zatímco pohled na násilí na lidech mu nijak nevadí.
~ O nadpřirozenu ani o své magii neví. A asi ani nechce vědět.
~ Už někdy v patnácti si nechal udělat piercing do rtu a do nosní dírky.
~ O panictví přišel ve čtrnácti, ale od té doby nic s nikým neměl. Žen se vlastně spíš straní a má z nich divný pocit.
~ Většinou u sebe nosí aspoň trochu trávy a i když nepatří k takovému tomu typu vyhulených mozků, sem tam si dá. Nikdy si však nepíchl a tvrdým drogám se obloukem vyhýbá.
~ Umí celkem zpívat a hraje na elektrickou kytaru. Snaha byla i o bicí, ale kytaru má radši. Na střední se vždycky snažili o školní kapelu, ale vždycky to skončilo fiaskem, když se jeden nebo víc členů sjela, načež je vyrazili ze školy, pohádali se mezi sebou a rozešli se. Ono taky školní kapela s lidma mimo školu? Asi ne no.

Tmavé zpoloviny vyholené vlasy, piercing v nose a ve rtu, mnohdy černé a kožené oblečení se cvočky, přezkami a ostny, tetování. Taky má propíchnuté obě uši a nosí v nich černé náušnice. Z vlasů si nechává jen patku, která je občas trochu delší, než by měla, ale to mu nevadí. Hrozně se mu nechce chodit pořád k holiči, a tak si boky i týl holí sám a občas to tak i vypadá, ale během let v tom získal už docela praxi. Jednou si však chtěl ostříhat i patku a nedopadlo to moc dobře. V oblékání není moc vybíravý - obleče cokoliv, co je černého. Miluje kůži (respektive její náhražky), bezprsté rukavice stříbro. Na krku často nosí stříbrný řetízek s vojenskými štítky. Měří 193 centimetrů, což je pěkná výška. Klouby prstů má celé pokryté jizvičkami, dřív se zaplétal do bitek víc, než by bylo zdrávo. Pod tetováními na předloktí se skrývají jizvy od drápanců vlkodlaka, o kterém neví, že byl vlkodlak. Za opaskem vždy nosí svého věrného Glocka tak, aby nešel vidět. Bez něho se cítí nahý a bezbranný.

Ačkoli Finn působí jako ne zrovna společenský a extrovertní člověk, opak je pravdou. Je velice otevřený a přátelský, ochotně vám pomůže, pokud je to potřeba, nestraní se společnosti a je pro každou zábavu. Tak to alespoň vypadá a tak se on prezentuje.
Pokud mu řeknete jeho celým jménem, pravděpodobně ho naštvete. Nesnáší své celé jméno, proto se vám ve valné většině případů představí jako Finn. Nechápe, jak takové stupidní jméno mohl kdy někdo vymyslet a pak mu ho dokonce i dá. Je - překvapivě - irské a podle něj jsou irská křestní jména až na výjimky hrozná. Něco jiného jsou však příjmení, ta se mu líbí a zvlášť to jeho s Mac. Připadají mu noblesní, nechutně noblesní na to, jak zkažený je.
Je poměrně srdečný a spoustu věcí přejde jen mávnutím ruky, nedělá si s ničím starosti a všechno má takzvaně na háku. K některým věcem přistupuje možná až moc lhostejně a lehkomyslně. Jako například k drogám, se kterými už nějakou tu zkušenost měl. Teda, dřív drogy bral jako srandu, dneska už ty tvrdé bere hodně váže. Viděl několik svých kámošů spadnout do závislosti a už se nevyhrabat. Rozežralo jim to mozky, zničilo tělo a nakonec je to pozabíjelo. Jenom díky tomu si uvědomil, že nechce skončit jako oni. Hodně si kdysi zahrával a vůbec mu nevadilo, že by klidně mohl kvůli tomu i zemřít. Celkově smrt a nebezpečí bere ješté i v součastnosti na hodně lehkou váhu - nevadilo by mu lézt po skalách bez jistícího lana nebo se třeba jen tak z legrace skočit z mostu do řeky, kterou nezná. Někdo by o něm řekl, že je to prostě hlupák, který si neváží života a nezná jeho cenu. A asi by měl i pravdu, až na to, že on hloupý není a života si váží. Jen tvrdí, že je potřeba život žít, ne ním proplouvat. A taky, že si máme užívat dneška, jako kdyby to byl náš poslední den. Zároveň je taky ale dost veselý a nechá se navézt do každé špatnosti, jakou kdo vymyslí. Nebojí se porušovat pravidla, tedy co se týče takových těch - podle něj - zbytečných. Jako třeba požívání alkoholu nezletilý nebo kouření na zakázaných místech. Nebo lezení na cizí pozemky. A ták.
Ale to nic nemění na tom, že v jádru je Finn opravdu dobrý člověk. Podá vám pomocnou ruku, když je to potřeba, v takových situacích nedělá rozdíl mezi přítelem a nepřítelem, pokud to tedy není zrovna někdo, kdo ho zradil. Není důvěřivý, to by bylo silné slovo. Nevěří každé blbosti, ale má sklon v ostatních vidět to dobré a až když se spálí, uvědomí si, že tomu člověku neměl věřit. Na druhou stranu každému dává jen jednu šanci a pokud ho dotyčný zklame či podrazí, už mu nikdy nebude věřit. Jsou věci, které zvládne odpustit, ale pak jsou tu taky záležitosti, které prostě neodpouští a nikdy nebude. Jinak je hodně chápavý - nemusíte si pro něho vymýšlet složité výmluvy, proč nechcete jít na tu a tu akci. Stačí prostě říct, že se vám nechce a tečka. Nebude vás vyslýchat proč nebo vás přemlouvat. Sám o sobě je totiž poměrně líný, takže ze sebe nenechá dělat blbce a nerozdal by se pro ostatní jako někteří jiní lidé. Pozná, kde je ta hranice mezi pomocí a zneužíváním cizí dobroty.
Neznámé a neprobádané území je pro něj láska. Sice už od svých čtrnácti není panic, ale je to pro něj jedna velká neznámá. Kvůli jeho rodičům, kteří mu neustále opakovali, že se nikdy neměl narodit, že je praská guma a potrat, v něm zakořenil dojem, že není hoden lásky někoho jiného. Bojí se do někoho zamilovat a myslí si, že ho nikdo nikdy milovat nemůže, protože tady nikdy neměl být. Nikdy o tom však nemluví, ani o své minulosti a rodině a snaží se to všechno kompenzovat alespoň tím, že je k ostatním milý a nekonfliktní. S tím taky trošku souvisí to, že má z žen divný pocit. Zvlášť když se lísají. Necítí se moc dobře a je to snad jedina situace, kdy je nervózní a rozpačitý.
V neposlední řadě zbožňuje zvířata. Vždycky domů tajně tahal toulavé kočky a psy, o které se staral, dokud se otec jednoho dne neopil a nenaštval a nevzal svoji starou brokovnici a nenašil jim broky do kožichů, takže většina pomalu poumírala v šílených bolestech. Právě kvůli tomu zbožňuje svoji pandu červenou Diara i přes to, že je to takový drzoun a dělá mu naschvály.

Jeho kořeny sahají do Irska, soudě už dle jeho jména a většinu svého života prožil v jeho hlavním městě, tedy Dublinu.
Jeho otec byl notorický alkoholik, Finna měl se svojí kamarádkou, která se ho snažila z jeho závislosti vyhrabat. Na chvíli to pomohlo, abstinoval a držel se od alkoholu dál, jenže pak se něco zlomilo. Ciara, Finnova biologická matka, po které má Finn svoji magii, zemřela při porodu a Finnův otec Cormac si našel novou přítelkyni, která mu měla pomoct s výchovou malého synka, ale byla to pouze zlatokopka. Cormac byl pěkně zazobaný. Vlastnil tamější čokoládovnu, akcie v dalších cukrovarech a taky síť pekáren. To, že se stal závislým na alkoholu, na povrch nevyplulo jen díky jeho rodině, která ho úzkostlivě hlídala, poněvadž nechtěla žádnou nežádoucí pozornost, která by mohla poškodit pověst jejich budoucího dědictví. Sarah, Cormacova už-manželka-zlatokopka a Finnova nová macecha, souhlasila s tím, že budou Finna vydávat za její dítě, a tak se zamezí poprasku kvůli nemanželskému dítěti. Nikdy však Finna jako vlastního nepřijala, odstrkovala ho od otce, ponižovala ho a snažila se, aby upadl v nemilost, aby mohla získat všechen Cormacův majetek, až zemře. Finn tak nikdy nepoznal otce, nevěděl, jaký je doopravdy, jaký k němu chová vztah, prostě nic. Sarah mu vždy tvrdila, že ho nechce vidět, že na něj nemá po práci náladu a že má radši zmizet. A tak Finn zmizel.
Poprvé na pár dní. Bylo mu asi třináct, když se seznámil s partičkou ve škole - černé vlasy, tmavé oblečení, cigarety, o dva roky starší, šíleně zajímaví a temní. Našli ho brečet za školou, ze které se ulil. Ne že by Finna někdo šikanoval, na to s ním byla moc velká sranda, spíš ho prostě štvalo, jak to má doma. Macecha ho nesnášela, otce téměř nevídal a když už, tak jen na chvíli, a zbytek rodiny ho sledoval jako nějaký pokus pod mikroskopem, aby mu mohli vyčíst každý malý detail. Měl kamarády, ale ani jeden tomu nerozuměl. Všichni to byli buď děti zazobaných snobů, co nevěděli, co je to nedostatek a nechyběla jim rodinná pouta, anebo nafoukaní pitomečci, kterým to bylo fuk. Navíc mu ve škole až na výtvarku, hudebku a podobné předméty nic moc nešlo, flákal to a nebavilo ho to. Ne že by byl hloupý, jenom v tom neviděl žádný účel. Kdyby chtěl, mohl mít hezké známky. Doma trávil málo času, macecha by ho tak či tak vyháněla, aby byl v otcově přítomnosti co nejméně a nemohl si s ním utvořit vztah. A Finnovi to už bylo ve výsledku jedno, raději už trávil čas mimo domov.
Ale zpět k jeho nové partě.
Byli sice o pár let starší - tedy někteří z nich, ale ten prcek se jim zalíbil. Vzali ho mezi sebe a ukázalo se, že jsou dost fajn - ostatní si o nich vždycky šuškali, že šikanují mladší, že dělají naschvály a s prckama se nebaví. Finn ale mohl říct, že to není pravda. Byli to jeho nejlepší přátelé, už se nemusel poflakovat sám. Občas ho protlačili na zábavu, kam sami už zkušeně proklouzávali s falešnými průkazy nebo staršími přáteli. Někdy byl z domu třeba i pár dnů, ale nikdo se po něm nesháněl. Otec měl svoji milenku whiskey a Sarah doufala, že už se nevrátí. Do školy vždycky nakonec s nějakou výmluvou přišel a maceše to bylo ukradené, nevadilo jí podepisovat falešné omluvenky, hlavně, když měla klid a nemusela ho řešit. A když už náhodou musela trávit čas se svým nevlastním synem, častovala ho poznámky o tom, že by tady vůbec neměl být, že je syn alkoholového deliria a prasklé gumy jeho otce a naivity a slabosti jeho matky.
Občas jeho kamarádi jedli takové legrační pilulky s obrázky nebo do nosu vtahovali moučkový cukr, o kterých ale Finnovi tvrdili, že nejsou pro písklata a že na to on má ještě čas. On tomu pochopitelně nerozuměl, ale hrozně ho to fascinovalo. Vyzvídal a snažil se dozvědět víc, oni mu však jen slíbili, že mu jednu dají, až oslaví čtrnáct. Noc před narozeninami nemohl Finn ani spát, jak se těšil. A pak to přišlo. Ukázalo se, že pilulky s obrázky je extáze a moučkový cukr kokain, ale k tomu se dostali jen někdy, ten tam byl prý moc drahý na to, aby ho dali jemu. Éčko mu ale dali jako malý narozeninový dárek a pro Finna to byl zážitek, na který nikdy nezapomene. Nebylo čistý, ten, kdo to jejich partě prodal, do toho zamíchal i něco dalšího, o čemž jim neřekl. Finn si pak pamatoval jen záblesky toho, co se dělo. Už tehdy vypadal starší, než mu doopravdy bylo, což dělala vlastně hlavně jeho výška a oblečení, a holce, která ho sbalila, to bylo ve výsledku stejně jedno, protože byla sjetá taky.
A tak to šlo dál - nedávali mu vždycky, jenom při speciálních příležitostech a později, když nějaké chtěl, musel zaplatit. Někdo totiž vykecal, kdo je jeho otec, a tak prohlásili, že když má tak bohatýho tatínka, neměl by být problém, aby si svoje neřesti platil sám. A tak Finn doma kradl peníze, občas mu je Sarah sama dala, jen aby měla klid a pokoj. Kdyby jen věděla, na co je má...
A taky se to dozvěděla. V šestnácti se omylem zapletl do aférky, kdy jeho kamarádi, ze kterých se mezitím vyklubali pěkní hajzlíci a grázli, přepadli menší obchod, aby sehnali peníze. Finn sám o sobě nic neudělal, chtěl jim domluvit a varovat je, ale nikdo mu pochopitelně nic nevěřil. Vypadal jako oni, byl potetovaný, měl piercingy, oblečení i vlasy sedělo a byl na místě činu. Chytli je, na testech poznali, že berou pravidelně drogy - už párkrát předtím kvůli tomu měli problémy, ale tehdy je brali jen výjimečně, takže to na testech poznat nešlo, a když vyšel článek v novinách a rozneslo se, že syn známého majitele čokoládovny, cukrovarů a pekáren přepadl obchod a je závislý na drogách, Sarah se pomalu pomátla vzteky. Cormac se psychicky zhroutil, začal znovu hodně pít a všechno šlo z kopce. Finn musel trávit čas výhradně doma, kontrolovali ho na každém jeho kroku. To mu bylo sedmnáct a jenom díky tomu, že mu jeho otec zajistil dobrého právníka, nemusel do vězení ani do nápravného zařízení.
Někdy tehdy začal domů tahat toulavá zvířata, která mu dělala jeho jedinou společnost, a taky střílet. Tajně, otcovou pistolí, kterou našel zapomenutou v jeho psacím stole už dřív, když hledal peníze. Z umělecké školy ho vyrazili, a tak se prakticky jenom tak poflakoval kromě občasných brigád.
Navzdory všemu si ale na drogách závislost nevybudoval. Neměl potřebu si je shánět, vydržel bez nich. Jeho drogou se teď symbolicky stala zvířata. Tedy do dne, kdy se jeho otec během deliria rozzuřil a všechny je postřílel, načež se o pár dní později oběsil. Finn už nechtěl vedle Sarah strávit ani den. Otec ho stihl vydědit pod nátlakem Sarah už při tom incidentu s vykradeným obchodem, takže Finn neměl vlastně vůbec nic. Jakmile oslavil osmnáctiny, sbalil si svých pět švestek, ukradl doma všechny peníze, co našel, a zdrhl. Odletěl do Států, konkrétně do Kalifornie, kde si hledal nějaký levný pokojík a práci. Štěstí poprvé stálo na jeho straně. Našel inzerát majitele tetovacího salonu, který nabízel k pronájmu jeden z pokojů nad salonem a k tomu práci v salonu. Sice se mu nezamlouvalo, že Finn nemá v těchto věcech žádnou praxi, ale učil se hodně rychle a navíc měl hodně originální styl, který později začal přitahovat zákazníky. Majitel neměl žádné děti ani jinou rodinu a bylo mu už kolem čtyřiceti, i když se na to díky vousům, tetováním a piercingům nezdál. Když přišel Finn, salon byl ještě malinký, pracovali tam jenom oni dva a právě díky Finnovi se salon stal známějším a přitažlivým pro ty, kteří chtěli hezké a originální tetování či piercing. Mezitím v salonu začali pracovat ještě další dva tatéři, pozdní dvacátníci Freddie a Ollie, ale z nich třech tam byl Finn nejdéle a byl nejblíž Jakeovi, majiteli salonu. Byl skoro jako jeho syn.
Ale pak se stala, asi čtyři roky, po Finnově příjezdu nehoda. Jeli na sraz tatérů a lidí, co obdivují modifikace těla a nechávají si je dělat, aby získali inspiraci, prohlédli si novinky v této oblasti a případně přitáhli další zákazníky. Jeden večer byl nedaleko u lesa menší rockový koncert, kam se šli podívat. Pili, zahulili si, dali si éčko, klasika. Jenže se tam urval ze řetězu nějaký vlkodlak. Lidi začali panikařit, pár jich bylo roztrhaných, někteří poranění, jiní ušlapaní. Mezi nimi také Finn s Jakem. Finn vyvázl se škrábanci a lehkým otřesem mozku, ale Jake... Jake to nepřežil. Vykrvácel. A tenhle zážitek Finna poznamenal víc než co jiného - viděl muže, který pro něho byl otcem víc než jeho vlastní otec, vykrvácet přímo před sebou a nemohl s tím nic udělat. To ho jenom ještě víc utvrdilo, že je k ničemu. A zase začal střílet. Pořídil si nového Glocka 19, jehož vzhled si sám navrhl, a začal ho nosit neustále u sebe. To však nebylo to jediné, co bylo nové. Dozvěděl se, že Jake na něj odkázal salon i byteček nad ním. Ale v tomto období se mu staly i hezké věci - cestou zpět našel na ulici v odpadcích mládě pandy červené, kterou tam hodili pašeráci. Pojmenoval ho Diarmuid a vzal ho s sebou. Diar si ho oblíbil, ale ani to mu nezabránilo v dělání mu naschválů a zákeřnosti.
A od té doby se Finn snaží pracovat v salonu co nejlépe, aby uctil Jakeovu památku. Moc rád by se dopracoval k světoznámosti, sní o tom, že jednou do jeho a Jakeova salonu budou přijíždět lidé z celého světa, nejen ze Států.

HERNÍ HISTORIE:
Finnův život se během posledního roku zase tolik nezměnil. Poznal několik nových lidí, úspěšně vedl tatérský salon po Jakeovi a prakticky neopouštěl svoji komfortní zónu. Seznámil se s Terkou, která mu nabídla bonbóny a následně ho ujišťovala, že v žádném případě není drogová dealerka. Protože přesně to si o ní hned myslel, vypadala jako typický dealer, které potkával dřív. Byla mu docela sympatická, avšak víckrát už ji nepotkal. Menší zvrat nastal až tehdy, kdy u něho v salonu smluvil schůzku otec jedné místní dívky. Ta se jmenovala Josephine a nechala si vytetovat lišku, kterou Finn sám navrhl. Docela si padli do oka, myšleno na přátelské úrovni, a tak se rozloučili v dobrém s tím, že se má kdykoliv stavit. A taky ano. Nedlouho poté, co ji tetoval, se objevila venku před salonem s pár sbalenými věcmi, že prý utekla z domu. Nehodlal ji nechat spát někde v parku na lavičce nebo pod mostem, a tak jí nabídl, ať přespí jednoduše u něj a zítra něco vymyslí. Nervózní z Jossindy nebyl jenom díky tomu, jak chlapecky se chovala a oblékala. Byla ležérní, otevřená a každým coulem prostě jiná. Opili se a zhulili, což Finnovi umožnilo se natolik uvolnit a dát stranou své zábrany, že se spolu vyspali. Víceméně k tomu došlo omylem, ani jeden netušil, že ze zhuleného dělání palačinek vzejde něco takového. Většinu si ale nepamatoval. Nejdřív to mezi nimi bylo trochu divné, poněvadž začal být nervózní i z ní, ale nakonec se to vrátilo zase do normálu. Po týdnu se usmířila s mámou a vrátila domů. Od té doby se neviděli. Poté se přes facebook seznámil s Rosie, milou blondýnkou, která přemýšlela o tetování, a s níž byl schopen si normálně psát vzhledem k tomu, že to nebylo z očí do očí.
Velký zlom nastal o několik měsíců později, kdy se ve dveřích salonu objevila Ona. Byl z ní úplně paf, nevěděl, jak se má chovat, v rozpacích koktal a neuměl složit delší větu. Byla jednoduše nádherná. Způsob, jakým se pohybovala, byl tak ladný, to, jak mluvila a dívala se kolem sebe, svědčilo o vysokém sebevědomí. A to všechno ho lákalo, byť se zároveň bál a nebyl vůbec ve své kůži. Představila se jako Sofia a bez vytáček se vytasila s tetováním, které chtěla. Úplně stejně snadno se svlékla z šatů a chudáček Finn nevěděl, kam s očima. I přes to, že ho to stálo pevnou vůli a spoustu odhodlání, zvládl ji tetovat. Kdoví, jak to vycítila, ale vyžádala si trávu a alkohol. Jakoby už neměl dost zkušeností s tím, co s ním tahle kombinace provádí, vše poslušně obstaral. Zvrhlo se to, pochopitelně, že se to zvrhlo. Prozradil jí svoji úchylku na nože a ochotně se jí poddal. Další den si z toho pamatoval jen útržky.
Nemohl na to přestat myslet a o pár dní později se vydal ven do lesa, přičemž Diara nechal doma. Procházel se a snažil se odehnat dotěrné myšlenky na Sofiu. Bál se, že to celé byl jen úlet, že už se nikdy neuvidí, ale přece ano. Našla si ho tam a během rozhovoru, který následoval, ho dokonce přiměla, aby ji sám od sebe políbil a překonal tak svou nejistotu. Odebrali se k němu domů, kde si všimla kytary a chtěla, aby jí zahrál. A tak jí zahrál. Skončilo to jako minule sexem, ovšem tentokrát střízlivým. Chtělo to velké odhodlání a pomoc ze Sofiiny strany, ovšem nakonec slavil úspěch. Sofia se pak rozhodla jít podívat dolů do salonu, že prý tam ztratila náušnici. Fakt, že byla polonahá, jí moc nevadil. Celé to byl jen plán, aby se ukázala před Freddiem a Olliem, dalšími tatéry ze salonu, aby tím Finnovi zvedla sebevědomí. Ze sprchy, do které šli, mu víceméně utekla, když si uvědomila, jaký má na ni Finn vliv. Kupodivu ale zůstala v bytě a přes noc, byť nad ránem odešla.
Letáčky rozházené po Shadowhillu oznamovaly Black&White ples, na který Finn pozval Rosie, poněvadž se bál odmítnutí Sofie. Společně šli a společně stanuli tváří v tvář Sofii se svým neodolatelným společníkem Killianem. Provokovali je, zavřeli spolu zjevně nějakou sázku, a tak Sofia ukradla Rosie Finna a dotáhla ho na pódium, kde měl zazpívat svoji píseň. To se mu nakonec i přes první nezdar povedlo, publikum bylo nadšené a on pod vlivem toho všeho doběhl k Sofii a téměř beze strachu ji políbil. Rosie to však nemohla vydržet, a tak za ní šel ven, aby ji utěšil. Dozvěděl se o jejím vztahu ke Killianovi, docela se jako přátelé sblížili a vrátili se, aby si pod vlivem mnohých panáků zatančili. Sofia se po Killianovi začala opět plazit a provokovat Rosie, která to nevydržela a vyjela po ní, až Sofia skončila na zemi. Celé to utnul Killian a vzal Rosie pryč, zatímco Finn se ujistil, že se nic nestalo Sofii. Dali si pár panáků a šli k jezeru. Zaplavali si, pobavili se, jenže Finn se pořezal a Sofia to nevydržela. Kousla ho, avšak Finn už byl pod vlivem trávy i alkoholu natolik, že mu to nepřišlo divné. Vlastní krví ho zahojila a odvedla domů, kde se o něj postarala a zůstala u něj. On to sice tolik nevnímal, ale i tak ji u sebe cítil a byl rád. Ráno si toho moc nepamatoval, ale našel od ní vzkaz, což ho utvrdilo v tom, že spolu včera opravdu byli. Onu zvláštní rozkoš, na kterou si pamatoval a která pramenila z pití krve, si vysvětloval - jak jinak - než sexem.
Tentokrát měl Sofiu najít sám, což nevěděl, jak udělá, ale byl odhodlaný to udělat. Nejdřív ale musel sebrat všechnu kuráž. Chyběla mu, hrozně moc, jenom si nebyl jistý, jestli už má na to za ní prostě přijít. Navíc neměl ponětí, co mezi nimi vůbec je. Nedala mu na sebe ani číslo a bál se jí zeptat a promluvit si s ní. Proto se pár dní po plese soustředil hlavně na práci, a tak poznal Dimitryho, nového zákazníka v salonu, se kterým se domluvili na tetování křídel.

LED
8/10
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
ČARODĚJNICTVÍ
2/10
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■


ANGLICKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■8/10
IRSKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■7/10
ŘÍZENÍ AUTA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
TATÉRSTVÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■8/10
VAŘENÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
MALBA/KRESBA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■7/10
ZPĚV■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■7/10
HRA NA KYTARU■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■7/10
HRA NA BICÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■6/10
STŘELBA Z PISTOLE■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
PĚSTNÍ SOUBOJ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■2/10
PLAVÁNÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
PÉČE O ZVÍŘATA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
PRVNÍ POMOC■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10


AURY8
ARGENY125

MAZLÍČEK

Samec pandy červené Diarmuid
Diar je neuvěřitelně protivný, závislácký a sebestředný tvor, až to skoro není ani možné. Dokáže žárlit víc než ženská a byť ho už přešlo období, kdy Finna nutil, aby ho neustále nosil všude se sebou v kapuci (jinak doma vždycky něco na truc rozkousal nebo udělal loužičku), stále se dovede chovat pěkně uraženě, když je Finn u něj a nevěnuje se mu. A to například formou jeho oblíbeného drbání a hlazení či prostě jenom společného válení se. Protože jestli tihle dva mají něco společného, je to právě lenost. Jsou schopní spolu ležet celé hodiny, dívat se na film nebo prostě jenom spát. Diar se vůbec chová jako taková zvláštní kombinace psa a kočky, ale i přes všechnu jeho nevrlost by ho Finn nevyměnil. Miluje ho a ví, že někde ve skrytu duše i Diar miluje jeho - nebo alespoň tak, jak to pandy dokážou. Ale pozor, i když se ke svému lidskému sluhovi občas chová i celkem mile, u cizích to je katastrofa. Nejdřív se mu nelíbí, že mu kradou Finna, potom se mu nelíbí jako takoví a nakonec dospěje k jakž takž toleranci. Až moc rád Finnovi žužle a okusuje vlasy a to ani nemluvím o kousání a drápání.




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama