close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Raphael Rascal

13. října 2018 v 19:03

RAPHAEL RASCAL


16. 6. 1987
člověk
lovec pokladů, vůdce
voj.org. Hellhounds
Rogenia

Jake Gyllenhaal


OTEC: Lawrence Rascal, člověk (*)
Ve své době patřil k nejuznávanějším lidem ve svém oboru. Hellhounds byli skvěle vycvičení, jejich morálka neotřesitelná a na kontě měli více vítězství než proher. Jakmile ho však Diego zruinoval, stal se z něj jen stín toho silného a charizmatického muže, kterým býval. Přišel o svou velkou lásku Stefanii a zbyl mu jen Raphael. Momentálně žije v Las Vegas, odkoupil podíl jednoho z tamějších hotelů s casinem a Raf ho čas od času navštěvuje.

MATKA: Stefania Ricci, člověk (†)
Patřila mezi dcery jednoho obchodníka s olivovým olejem, který mimo něj pašoval všelijaké další věcičky. Sem tam využil služeb Hellhounds a díky tomu se poznala s Lawrencem. Jí bylo 19, jemu 31 a přece se do sebe zamilovali. Požádal o její ruku a její otec mu vyhověl, už měl dávno v plánu ji provdat a o takovém ženichovi se mu ani nesnilo. Vzápětí otěhotněla a přivedla na svět Raphaela. Bohužel, jak Hellhounds rostli a Lawrence si vytvořil mocné nepřátele, stala se terčem útoku Diega, Lawrencova největšího rivala. Rafovi bylo sedmnáct, když se to všechno stalo.

BÝVALÝ PARTNER: Seth Avery, člověk (stav neznámý)
Raf Setha objevil při svých cestách za poklady. Narazili na sebe, když Raf dostal zvlášť zajímavou prácičku - ukrást zpět irské korunovační klenoty. Seth je ukradl jejich původnímu zloději, jednomu irskému sběrateli, pro svého klienta - Londýňana. Rafa přistihl zrovna, když chtěl utéct, a po chvíl je našel i jeho zaměstnavatel. Vystřelil, jenže Seth Rafa strhl a tím zachránil. Rafovi se ten klučina líbil, bylo mu sice teprve sedmnáct, ale on sám přece začínal ve stejném věku a navíc měl v sobě ten stejný plamen odhodlání jako on. Vzal ho se sebou, původně ho chtěl jenom využít a pak zabít nebo odkopnout, ale Seth mu kolikrát zachránil kůži a ani Raf neměl to srdce se ho zbavit. Neustále testoval jeho loajalitu (která nebyla jako u jiných podmíněná tokem peněz) a tak trochu ho vzal pod křídla. Během let se mezi nimi vybudovalo zvláštní pouto - vzájemně se chránili a pokud zrovna neseděli ve vězení spolu, jeden pomáhal druhému se z něj dostat. Spontánně se z nich stali milenci a po obnově Hellhounds se zdálo, že je vše konečně zase tam, kde to být má. Omyl. Seth zmizel a celé dva roky o něm Raf nemá zprávy.

♠ Raf, Čestný zloděj. Tak se mu začalo říkat. Čestný je však jen ke svým klientům, k ostatním... už tolik ne.
♠ Většinou se představuje pod falešným jménem, je-li někde vyžadováno jeho celé jméno. Jinak jen jako Raf a nic víc. Na společenských událostech zločinecké smetánky však své skutečné jméno uvádí - čistě z vydobyté hrdosti.
♠ Vede žoldáckou armádu jménem Hellhounds, která si své vojáky cvičí a poskytuje je různým lidem, kteří dostatečně zaplatí. V době, kdy ji však zdědil po svém otci, byla prakticky zruinovaná - hodně žoldáků odešlo jinam kvůli nejrůznějším podrazům, podvodům a úplatkům. Lawrence to přivedlo na mizinu a jeho čest byla pošpiněna. Raphael ji očistil, zničil jeho nepřátele, kteří v tom všem měli prsty, a obnovil Hellhounds.
♠ Sám prošel vojenským výcvikem už v patnácti letech, naučil se střílet z různých zbraní, přežít za nejrůznějších podmínek a celkově díky tomu dospěl o dost dříve.
♠ Latinsky se učil odmalička, k tomu přibyla nějaká ta španělština a italština (s matkou) a špetka francouzštiny a němčiny.
♠ Alkohol téměř nepije a když už, dá si ho v podobě koktejlu. Asi rok nebo dva pravidelně kouřil po tom, co odešel z Itálie, ale přestal a dnes už nekouří - leda by to bylo součástí maskování nebo pokud by byl ve velkém stresu či depresi.
♠ Ruce má hrubé a pokryté jizvami. Všelijaké jizvy se dají najít prakticky po celém jeho těle, u spousty už zapomněl, od čeho nebo od koho jsou. Párkrát měl zlomený nos, žebra i další kosti.
♠ Na krku má vytetovanou hvězdu, která symbolizuje první artefakt, který kdy našel.
♠ Ač nepatří k těm nejvyšším a nejsvalnatějším, je dost obratný. Dovede se plížit a najít si cestičku i tam, kde ostatní ne. Také proto patří ve svém oboru ke špičce a i dnes má mnohé zakázky, ačkoli už bere jen ty, co ho zaujmou.
♠ Jeho tolerance vůči bolesti během let hodně stoupla a to především díky tomu, že se bolesti nebojí. V jistých podobách je schopen si ji i užívat.
♠ Boltec levého ucha měl kdysi roztržený kulkou, i dnes je na něm vidět malý zářez.
♠ Měl by nosit brýle, je krátkozraký, ale protože to s tím není tak hrozné, nosí buď bezbarvéčočky nebo jde bez.

Ve valné většině případů ho uvidíte s dohladka oholenými tvářemi a perfektně upraveným undercutem se zbytkem vlasů nagelovanými dozadu. Jeho oči jsou temně modré, na světle se snad zdají světlejší, ve tmě skoro indigové. Copak na tom ale záleží? Výškově se neřadí mezi žádné velikány, ale nejhorší to není. Je však vidět, že není žádný gaučový povaleč a že sportuje. Nebo... aspoň pokud jako on považujete za sport lov pokladů a občasné zabíjení zrádců a konkurentů. Je dost ohebný a také obratný, i když na to nevypadá. Vlastně se vůbec hýbe na muže až podivně elegantně, občas možná až dramaticky a kapku afektovaně. A umí tančit. Jako... zatraceně dobře a spíše než společenské tance mu jdou ty neformální.
Nejrůznější jeho kosti byly mnohokrát zlomeny a mnohá další zranění jsou na jeho kůži navěky poznamenána v podobě všelijakých jizev - jejich počet už dávno přestal počítat. Tou největší a nejvýraznější je asi jizva na břiše - kousek pod pupíkem ve tvaru půlměsíce. Za tu může poděkovat Diegovým žoldákům. Další docela viditelnou má pod bradou - jeden z žoldáků mu pod ní držel nůž, ale on místo, aby se šikovně vysmekl, cukl sebou, pořezal se a až teprve potom vojáka zneškodnil. No, fungovalo to taky. Jeho ruce jsou plné malých jizviček od všeho možného, bolesti se dvakrát nebojí a nezastavuje se, takže... Ano, jsou pěkně poznamenané rvačkami a lezením po všemožných budovách a skalách (a taky pády).
Co se týče oblékání, není nijak náročný. Volí neutrální barvy a jednoduché střihy - tedy, ve svém civilním životě. Kalhoty s opaskem a skrytým pouzdrem na menší nůž, tričko s dlouhým i krátkým rukávem a mikina či kožená bunda, na tu nedá dopustit. Pokud není venku třicet stupňů, je dost pravděpodobné, že vytáhne své kožené skvěle padnoucí rukavice - zvláště pokud pracuje a nechce zanechávat žádné stopy.
Potkáte-li ho ovšem na nějaké společenské události, uvidíte rozsah jeho módních schopnosti. Teprve tehdy se totiž může vyřádit, poněvadž na podobných akcích má pozornost rád. Ani by ho nenapadlo si na sebe vzít obyčejný černý oblek. Často nosí bílé smokingy s černým lemováním a slušivým motýlkem spolu s tmavými kalhotami, občas sáhne i po složitějším vzoru nebo i po ne přilíš klasických látkách s metalickými odlesky. Nečekejte však zase žádný barevný cirkus, na to on není, i když se řadí mezi duhové. Na svůj vzhled dbá, ale není to jeho priorita číslo jedna. Tou je obvykle účes a také hladké oholení. Pokud ho uvidíte neučesaného a neoholeného či dokonce s delšími vousy, je s ním něco špatně.

Co si budeme nalhávat, Raf je tak trochu šílenec. A kdo by na jeho místě nebyl? Na to, aby zbavil svého otce hanby, získal zpět jeho malý "rodinný podnik" - neboli žoldáckou armádu a ještě se mezitím zvládl věnovat zakázkám svých klientů, aby netřeli bídu s nouzí, asi tak trochu šílení být potřebujete. Ale začněme od začátku, od jeho první slupky, na níž narazíte hned na povrchu.
Zvlášť ve větší a důležitější společnosti se tváří jako uhlazený businessman, který má své cestičky, jichž umí bravurně využít - nebo zneužít, záleží, jak se na to díváte. Nikdy však nebyl fanouškem všech těch pletich, mnohem radši vše získával silou a přímo. Bylo to trochu špinavější, ale užil si přitom více zábavy a také to bylo rychlejší. Než aby přesvědčil toho, kdo je proti němu, zabije ho. Proč se namáhat s přesvědčováním podřadného zlodějíčka, který mu stojí v cestě? Pokud od něj něco chce - předmět či informaci, prostě ho bude mlátit tak dlouho, dokud se mu toho od něj nedostane.
Tahle vnější slupka vystavovaná světu má asi trochu nádech arogantního spratka, kterého v mládí rozmazlovali. Opak je pravdou - pro to, co má, se těžce nadřel a moc dobře si uvědomuje, že si své peníze zaslouží, byť je získal ne zrovna legálně a čestně. O tom však později. Z jeho tváře prakticky nemizí ironický úšklebek, vždycky má na jazyku nějakou tu chytrou poznámku a jeho sebevědomí se dotýká nebes. Působí přesně jako takový ten chlápek, který nepotřebuje přátele a co víc - který žádné skutečné přátele ani nemá, jen jakési pijavice, kterým se líbí na něm přiživovat. A přesně tak to je - nejen, že je nepotřebuje, on je ani nechce. Nevěří ostatním lidem, pokud jim tučně nezaplatí. Jediný, komu kdy opravdu věřil, byl jeho partner.
Jenže nenechte se pomýlit. Je s ním zábava a je rád ve společnosti. Jestliže se mu zalíbíte, je tu jistá šance, že vás zahrne do svého seznamu známých, které by viděl rád i podruhé. Cení si dobrého smyslu pro humor a co si budeme, také pěkného vzhledu. Nevyhýbá se vztahům, ty ale nemají kdovíproč dlouhého trvání. Většinou ho to prostě přestane bavit. A jakmile ho člověk znudí, nemá důvod si ho držet u sebe. Ale nemyslete si, že je zabije, to ne. To, že je někdo nudný, pro něj není dostatečným důvodem, aby ho zavraždil (i když občas k tomu neměl daleko). Rád dobývá ženská i mužská srdce, krmí tím své ego. I kdyby z toho neměla nakonec být společná noc, rád se baví. A nemusí k tomu pít ani nic podobného. Klidně vyskočí na stůl a začne tančit (což mu mimochodem jde!) a tváří se jako opilý. Přitom jediné, čím se opíjí, je dobrá nálada a zábava s vtipnými a přitažlivými lidmi. Nicméně zářezů získal během let dost, cestoval po nejrůznějších státech a jaká by byla lepší odměna za dobře odvedenou práci než cizinec v posteli? Ale pozor, nepleťte si ho s žádným druhořadým lamačem srdcí a děvkařem. Nejde mu o to číslo, nemusí si tím nic dokazovat. Dělá to, protože ho to baví a protože proč ne?
Občas je opravdu těžké určit, jestli se doopravdy zbláznil, nebo jenom nemá žádné zábrany a tváří se tak, poněvadž je tak život zábavnější. Hlavní je, že je nestálý. Ne ve smyslu náladový, že by se jeho rozpoložení měnilo během vteřiny, spíš nemá žádný konkrétní vzorec chování, podle kterého byste mohli určit, jak se zachová v takové a takové situaci. Občas trpělivost ztratí, občas je schopen čekat věky. Někdy se moc rád popere, jindy nad rvačkou ohrne nos. Nicméně pokud selže vše ostatní, násilí je dle jeho názoru vždycky řešení. A i kdyby vše ostatní, neselhalo, násilí je stále řešení. A docela oblíbené. Vztek a frustraci si rád vybíjí násilím a v tom případě mu jako boxovací pytel poslouží kdokoliv a cokoliv.
Pokud překonáte tuhle slupku, odhalí vám tu další - ta, která se tváří jako ten nevypočitatelný kamarád, který je schopný všeho. Který vás na párty opije a odvede někam do města a najednou se přistihnete, jak vykrádáte v tom lepším případě obchod, v tom horším rovnou muzeum nebo něčí příbytek. A co je na tom nejhorší? Fakt, že on opilý není. Alkoholu se vyhýbá, dá si ho leda tak na nějaké pompézní akci zločinecké smetánky. Aby dělal všechny tyhle šílené a nezákonné věci, nepotřebuje nijak popostrkovat. Byl to jeho denní chleba odmalička, zákony vidí spíše jako jakási doporučení pro ty, kdo chtějí žít obyčejně. Což on není ani v nejmenším. Sice se usadil, ale to neznamená, že si bude odpírat všechno to "vzrušení z lovu", jak on osobně to nazývá. To je totiž ono - už dávno nekrade starodávné artefakty, protože potřebuje peníze od klientů, nenene. On je loví proto, že ho to baví. Riziko, že ho chytnou a zavřou, ho nijak nerozhazuje. Ve vězení párkrát byl, užil si tam své a zase se dostal ven, to se stává, nic, co by ho mělo odradit.
Řekněme, že jeho morální kompas (pokud se o nějakém vůbec dá hovořit), je řízený především jeho přesvědčením, že světem a lidmi hýbou peníze a moc, která plyne z jejich vlastnictví. Několikrát ho zradili ti, o nichž si myslel, že jsou jeho nejbližší, a stejnou zkušenost pozoroval i u svého otce. A stačilo, aby protistrana zaplatila trochu víc, a jejich loajalita k Hellhounds se bortila. Sám v průběhu let pracoval hlavně pro ty, kdo dobře platili. Své klienty však nikdy nezradil, byť někdo nabídl za onen ulovený artefakt mnohonásobně víc. Vybudoval si tak jistou pověst, která se v tomto "oboru" stále nese spolu s jeho jménem. Čestný zloděj. Tím si získal více klientů a s tím více peněz. Paradoxně mu nikdy nevadilo zradit své vlastní partnery, kteří mu asistovali. Buď je zastřelil, jakmile mu začali lézt na nervy, podrazil je během akce, aby to vypadalo jako nehoda, nebo ho zabil až po získání odměny, která tak spadla do klína celá jenom jemu. A vždycky to dělal tak, aby to vypadalo, že měl důvod, nebo že to s ním nemělo vůbec nic společného. Kromě svého otce nepodrazil jenom jediného člověka - svého jediného pravého parťáka, se kterým si prošel nejedním peklem. Mimochodem - pár lidí zabil a nijak si to nevyčítá. Lidský život mu nepřijde bezcenný, to zase ne, jenom nemá rád, když mu někdo stojí v cestě k tomu, co chce. Takže jde přes mrtvoly - doslova a do písmene.
A tak se pomalu dostáváme k jeho ryzímu jádru. Nenajdeme v něm ovšem nic, co by se nedalo čekat. Osamělost, zklamání, dokonce i jakási zvláštní forma smutku. Od toho, co zmizel jeho partner (v podsvětí i v lásce), ho čas od času napadají záchvaty nekontrolovatelného vzteku z frustrujícího zármutku, který ho skličuje ve chvílích, kdy je sám. A tady máme další důvod, proč nepije - v opilosti padá do stavů podobným depresi. A místo, aby ztrácel zábrany a dělal nepředložené věci, děje se s ním přesný opak. S každou další skleničku se víc a víc uzavírá.
Nikdy by o sobě neřekl, že je zlý (pokud by to nebylo ironicky). Nebezpečný, zákeřný a chladnokrevný, to ano, ale zlý? Prosím vás. Podle něj něco jako zlo a dobro neexistuje. Lidé nejsou zlí ani dobří. Jsou to prostě lidé. Jedni se smíří s tím, co mají, a řídí se všemi těmi poučkami, které si říkají zákony, druzí se nimi neřídí, baví se a zbohatnou. Tak to prostě je. A také věří, že peníze mohou přinést štěstí, i když tak trochu je sám důkazem, že to tak není. Lži a přetvářka mu nejsou cizí, je schopen jich využít k osobnímu úspěchu, nakonec je poměrně sobecký, ovšem jak už bylo řečeno - rád jedná přímočaře.
A taky něco k jeho podvědomí. Osobně se nepovažuje za bisexuála a svoji orientaci nikdy příliš neřešil. Jednak měl jiné věci na práci, když dospíval, jednak mu je to upřímně jedno. Nicméně faktem zůstává, že ho romanticky i sexuálně přitahují ženy i muži. Tedy, romanticky ho přitahoval zatím jediný muž a ten zmizel, tudíž... Tak. I přes to, že se tváří, jak nepotřebuje žádné blízké přátele, podvědomě po nich touží. Chce zjistit, že jeho zklamání v lidech je výsledkem nešťastných náhod, kvůli kterým narážel na ty nesprávné lidi (ono mezi zločinci se asi není čemu divit).
Také v sobě ukrývá pár docela podivných strachů. Když pomineme jeho poměrně nudnou obavu z opětovné ztráty rodinného podniku, máme tu strach z výšek. Což je vtipné, když se zamyslíme nad tím, na kolik vysokých budov už vyšplhal. Tento strach vždycky potlačoval a snažil se nedat ho najevo před nikým dalším - a povedlo se mu to. Ale ano, pokud až moc dlouho civí do prázdnoty pod sebou, začne se mu slušně motat hlava a na chvíli je úplně paralyzovaný. V horším případě by mohl samozřejmě i spadnout, proto se snaží to nedělat. Co je ještě vtipnější, je jeho strach ze tmy. Tedy, dnes už se ho skoro úplně zbavil, ale po tom, co na něho ze tmy kolikrát vyskočilo, není divu, že z ní nemá dvakrát dobrý pocit. A taky ze všech divných nadpřirozených věcí, které se mu na jeho cestách přihodily. Divná stvoření chránící starodávné předměty a chrámy ho nepřestávají překvapovat. O magii jako takové však neví a ani o nějakých upírech a vlkodlacích, byť už jistě na nějaké narazil.
Nakonec myslím, že je docela fér se trochu pobavit o jeho vztahu k Sethovi. Ten kluk si doslova a do písmene ukradl jeho srdce. Obdiv přešel v opatrnou důvěru a ta vykvetla v neumírající lásku. Jak? Kdo sakra ví. Sám nikdy nepátral po důvodu, své city přijal bez problému a nebral je jako něco, co by snad nějak ohrožovalo jeho mužství. Nejde popsat nebo vystihnout velikost a formu jeho lásky a co víc, byla opětovaná stejnou měrou. Sdíleli stejné zájmy, milovali adrenalin a jeden druhého. A potom? Seth zmizel. Rafovo srdce to rozmetalo na kousky, cítil se tak zrazeně. Mnohem víc, než když ho zradili jeho předchozí partneři. Konečně našel někoho, kdo si nejenom zasloužil jeho obdiv, ale taky bezmeznou důvěru. A teď ten člověk byl pryč. Je to Rafovo malé tajemství - čas od času se mu o něm zdá a probouzí se s pláčem. Jediná věc, kvůli které kdy brečel, byl ztráta Setha.

♦ I. Historie před historií ♦
O rodiče Lawrence přišel už v brzkém mládí, vyrůstal v sirotčinci v Liverpoolu a když z něj ve čtrnácti letech utekl, neměl nejmenší ponětí, co si se sebou počne. Živil se jako pouliční zlodějíček a ve své vytrvalosti a překvapivé šikovnosti se mu dařilo nenechat se chytit - nikdy. Kapsářství mu však stačilo jen na začátku, brzy se začal zaměřovat na obydlí lidí ze střední vrstvy a odjel do Londýna v domnění, že tam se mu povede lépe. A taky vedlo. Našel si pár chlapců podobného věku a osudu, kteří skončili na ulici ať už z toho či onoho důvodu, a společně začali krást z domů zámožnějších londýnských občanů. Sídlo měli v takové polorozpadlé barabizně na kraji města.
Tahle malá skupinka zlodějíčků se brzy rozrostla, získala mnohem lepší organizaci a vedl ji právě Lawrence spolu s pár dalšími, kteří s ním byli od začátku. Přidávali se k nim další a další a brzy jim přestalo stačit jedno vykradené sídlo za týden plus pár menších. Ti, kdo pro ně pracovali, začali být chamtivější, chtěli za svoji práci platit a ne zrovna málo. A že měli proč chtít zaplatit - mnozí z nich byli protřelí zločinci s - v jistém smyslu - úžasnými schopnostmi. A proč se jim chtělo pracovat pro nějakého kluka z ulice? Byl mazaný jako liška, dovedl vyšťourat i ty nejlépe střežené informace a zdálo se, že si ho tenhle život sám vybral. Navíc ta jeho malá skupinka měla dobrý systém a také téměř nulové ztráty. Pokud někoho chytli, bylo domluvené, že ostatní neprozradí a prohlásí, že jednal na vlastní pěst. Na oplátku Lawrence nebo někdo jiný ze skupiny zajistí dobrého obhájce, který zajistí snížení trestu na minimum nebo dokonce zproštění viny, a pak za něj složí kauci, aby ho dostali ven. Každý dostával podíl z kořisti a když otevřeli první bar na zamaskování jejich pletich, organizace se rozrostla a tenhle kluk stál v čele. Jenže to už mu bylo přes dvacet a začínal si uvědomovat, že alkohol, prostituce a drogy ho dvakrát nenaplňují. Původní jméno se také vytratilo někam do zapomnění. Z jeho skupiny se stalo něco jiného, než si představoval.
Shrábl peníze, vedení předal jednomu ze svých nejbližších a dal se na několik let k námořnictvu. Tam získal potřebný výcvik a na těch pár let byl spokojený. Ale jen na těch pár let. Poté odcestoval na pevninu, toulal se všude možně a i když se vždycky neživil zrovna poctivě, svědomí ho netrápilo. Stal se žoldákem, občas taky nájemným vrahem. Nevadilo mu si ušpinit ruce. A tak narazil na jistého Leonarda Esposito nebo tak se alespoň představoval, jakéhosi Itala, který vedl žoldáckou armádu jménem Hellhounds. Už nebyl nejmladší, takže místo do hrubé síly energii vkládal do mozku a dobré strategie. Nabídl mu místo se slušným platem a Lawrence neměl důvod to nevzít. Dostalo se mu dalšího výcviku a byl více než odhodlaný a cílevědomý. Stoupal výš a během jedné z jejich prací pro jistého obchodníka s olivovým olejem (a nejen ním) poznal mladou Italku, shodou okolností dceru onoho obchodníka.
Začali se scházet tajně a zahořeli k sobě vášnivou láskou i přes věkový rozdíl, který mezi nimi byl. Lawrencovi bylo už dobrých jednatřicet a jí teprve osmnáct. Ne že by je to zastavilo. Během toho všeho si Leonardo začal více všímat Lawrence, toho podivného Brita, který je v tom, co dělá, tak dobrý. Ani jeden neměli rodinu, ale starý vůdce si všiml, jak pokukuje po té mladičké krasavici. Jelikož sám syna ani dceru neměl a Lawrence nedávno povýšil na jednoho z jeho poradců a byl opravdu dobrý v tom, co dělal. Bylo sice dosti neobvyklé, že organizaci vložil do jeho rukou, jakmile se rozhodl, že je konečně čas na odpočinek, ale valná většina přijala jeho rozhodnutí s radostí. Těch pár, které zasáhla vlna žárlivosti, odešli. Mezi nimi také Lawrencův budoucí rival - Diego.

♦♦♦

♦ II. Mladý vojáček ♦
Lawrence se se Stefanií nikdy nesezdal. S tím, jak Hellhounds pod jeho velením rostli, si uvědomoval, že má čím dál víc nepřátel. Leonardo ovšem neodešel na odpočinek úplně - stále byl Lawrencovi k dispozici, kdyby potřeboval radu či zatahat za nitky, kterými měl starý Ital opředenou půlku své země. Snažil se ji držet mimo všechno to, s čím se musel každodenně vypořádávat. Jednak ji chtěl chránit, jednak se nedomníval, že by měla vědět, co všechno jeho armáda provádí. Začali si je najímat všelijací zločinci, často je používali jako své bodyguardy či jako pomocnou sílu během svých objevitelských expedic. Anebo taky během občanských válek, takových zakázek vůbec dostávali hodně.
Všechno bylo perfektní a do toho všeho Stefania otěhotněla. Přivedla na svět malého Raphaela a Lawrence byl štěstím bez sebe. Během posledních let se sám začal dost zabývat poklady starých civilizací, některé získával pro klienty, jiné hledal pro sebe a svoji rodinu jako takový příjem mimo. A tak se Raf odmalička učil historii, latině a dalším cizím jazykům. K tomu měl na programu výcvik v oblasti boje a byly na něj kladeny vysoké nároky. Však se také očekávalo, že po otci přebere Hellhounds.
Zprvu měl domácí učitele, kteří ho tomu všemu učili, a tak tenhle chytrolínek už v osmi letech věděl, kdo to byl Alexander Veliký, Marco Polo nebo třeba Hernán Cortéz. Tihle a mnozí další objevitelé i vojevůdci byli před něj stavěni jako jeho vzory. Věděl toho mnoho a honem chtěl vyrůst, aby mohl být jako táta. S matkou si nikdy nebyli příliš blízcí, ale to proto, že se jejich zájmy úplně míjely. Ona byla poměrně jednoduchá žena, které táhlo teprve na třicet, a která si užívala drobností, jako bylo vaření, čtení knih a zahradničení. Jeho otci už bylo skoro čtyřicet, rostl mu hustý vous, řídil armádu a vyprávěl mu o svých úžasných dobrodružstvích. Bylo jasné, který rodič ho bude k sobě přitahovat více.

"A tati, myslíš, že ten chrám opravdu najdete?"
"Nevím, Rafe, ale pokud ne já, pak ty ano."

Rostl a až na tyhle poněkud netradiční záliby a rodinné poměry měl docela normální dětství. Měl rád knihy i filmy o starých civilizacích, o jejich objevování a objevitelech. Doslova je hltal. Mimo to začínal být opravdu dobrý v boji, i když ke střelbě ho otec prozatím pustit nechtěl. Až v patnácti mu dovolil naučit se střílet a projít výcvikem. Někdy v té době si začal Raf uvědomovat, že se jeho otec čím dál méně směje a vypadá víc a víc strhaně. Věkem to být nemohlo, vždyť nebyl tak starý! A jednoho dne mu oznámil, že z Hellhounds odešel strýček Paul. Tenhle Paul byl jeho pravou rukou, nejlepším přítelem a nejbližším poradcem. Jeho slovo mělo skoro stejnou váhu jako to Lawrencovo. A přesto byl pryč. Jen tak.
A to byl jen začátek konce.

♦♦♦

♦ III. Lawrencův pád ♦
Bylo to nevyhnutelné. Diego, který se domníval, že za svou dlouhou službu v Hellhounds a pro Leonarda měl velení dostat on, mezitím dal dohromady vlastní organizaci. V podstatě zničehonic se objevili, měli víc peněz, tvářili se schopněji a začali přebírat zakázky Lawrencovi. Jak? To zprvu nikdo netušil. V té době byli Hellhounds bez větší konkurence a také byli beze sporu nejlepší. Profesionální, rychlí a efektivní. A najednou byl ve hře Diego.
Začal podplácet a odkupovat Lawrencovy žoldáky, a dokonce se mu povedlo odloudit Paula, jeho pravou ruku. To už bylo všem jasné, kdo má navrch a kdo tentokrát ostrouhá. Tenhle Španěl využil své příležitosti a využil jí až příliš dobře. Stálo ho to hodně úsilí, ale jeho znovuzískan hrdost mu za to stála. A také měl pocit, že konečně získal to, na co měl právo. Jeho poslední ranou byl únos a následná vražda Stefanie. Unesl ji a pár dní držel, ale ne proto, aby vymámil výkupné, peněz měl dost. Chtěl svého nepřítele trápit a trýznit.
Diego Lawrence pozval na schůzku, měli se rozumně domluvit - tak to alespoň říkal Španěl. Pojedli spolu předkrm i hlavní jídlo a jako hřeb večera, kterým měl být dezert, přivedl Stefanii. Svázanou, ale v pořádku. Ač se ji snažil její milý ochránit a vynechal z toho všeho, nepovedlo se mu to. Španěl sice přikázal, aby ji rozvázali a pustili, ale jakmile se rozběhla k Lawrencovi, neomylně ji střelil do zátylku. U Lawrencových nohou se roztekla kaluž krve jeho milované, stál u trosek organizace, kterou mu s dobrým vědomím svěřil Leonardo, a přišel o všechno. Kromě svého syna. Čekal, že ho také zabijí, ale zmýlil se. Diego chtěl, aby trpěl, ne aby ho z toho vysvobodil smrtí. Starý Ital se v tu chvíli nejspíš v hrobě obracel. Pravdou i tak zůstávalo, že to nebyla tak docela jeho chyba. Proti pletichám prachatého Španěla s uraženou hrdostí nejspíš neměl šanci.
Raf to ve svých sedmnácti pozoroval z dálky, aniž by o tom jeho otec věděl. Nenáviděl toho chlapa od první chvíle a horšilo se to s každým dalším zásahem, který Hellhounds uštědřil. Jakmile jeho zlomený otec dorazil domů a vše mu se slzami v očích převyprávěl, učinil Raf slib.

"Zabiju ho, otče. Zabiju a donutím litovat každé vteřiny, kterou strávil brojením proti Hellhounds. Přísahám."

Vážnost, s jakou to řekl, a odhodlání zračící se v jeho očích mluvili za vše. V ten den se stal skutečným členem Hellhounds a vypravil se na dlouhou cestu za očištěním cti svého otce a obnovením armády.

♦♦♦

♦ IV. Věříš vůbec někomu? ♦
Po tom, co Španěl zničil jeho otce a zavraždil jeho matku, už mu nic nezbylo - jen ta přísaha. Netížila ho, nepomýšlel na ni jako na otravnou povinnost či něco, co od něj otec očekává. Bůh ví, že být to na Lawrencovi, nikam svého syna nepustí, aby nepřišel ještě i o něj. Jenže přesně ten jeho syn byl natolik tvrdohlavý a odhodlaný dosáhnout svého, že se nedal zastavit. Tohle už byla otázka i jeho cti. Přece nenechá nějakého samozvaného Španěla, aby jim ukradl vojáky a ničil životy, když si zrovna usmyslí.
Ve světě zločinců bylo jeho jméno neznámé, byl pouze sedmnáctiletým chlapečkem a nic nedokázal. Jistě, rozneslo se, že byla rozkradena Rascalova armáda, ale co kdyby se všem představoval pouze jako Raf? V nižších kruzích se ho nikdo na víc ptát nebude a špatná pověst jeho otce se za ním nepotáhne jako jedovatý had. Trochu kočoval po Evropě podle toho, jaká práce se zrovna namanula, a dle toho se také zlepšovaly jeho schopnosti. Neváhal, nikdy. To byla jeho výhoda. Tvrdě si šel za svým, ať už ho to mělo stát cokoliv. Jeho heslem bylo "Účel světí prostředky." a to i přes to, že jeho účel nebyl zrovna svatý.
Z drobného zlodějíčka se vypracoval výš, kradl artefakty z muzeí ve Vídni, Berlíně a třeba i v Paříži. Nejednalo se o nic převratného, Mona Lisa a podobná popularizovaná díla ho nezajímala. Jednak by přitáhla až příliš nechtěné pozornosti, kdyby ji ukradl, jednak ho zajímaly věcičky z jiných kultur. Jeho zálibou byly dnes ztracené civilizace Střední Ameriky - Inkové, Mayové, Aztékové, Olmékové... Kdovíproč k nim tíhl, snad se mu zamlouvala brutalita náboženství Aztéků? Možná chtěl zjistit, co je pravdy na Mayském předpovídání konce světa. Buď jak buď, v jeho kapsách mizely všemožné cenné kousky. Ty následně putovaly na černý trh a když se poštěstilo, i na tajné aukce. A jeho pověst se šířila.
Jakýsi Raf krade artefakty a je v tom zatraceně dobrý, bohužel ještě neobjevil krásy východního světa a drží se bezpečného západu. Tak nějak by mohl znít titulek v tajném časopise, kdyby o něm chtěli napsat. A byla to pravda, držel se pouze měst západu, protože jejich vězení obvykle nebyla tak strašná. Zato tam dál na východ... Nic moc. I jih pro něj byl prozatím zapovězený, netroufal si. Zatím.

"Měl bych pro tebe prácičku... Ale musels bys do Ameriky." - "Jo, proč ne?"

A tak se ocitl ve Spojených státech. Koukalo z toho dost peněz, nedávno oslavil dvacátiny a už se nemusel bát, že bude mít nouzi o finance. Mohlo by to být lepší, ale taky horší. Část posílal otci do Itálie a jeho jméno znali mnozí překupníci z černého trhu. Dodával kvalitní zboží, které ač bylo průměrně drahé, bylo vždycky doručeno. Ukázal se býti spolehlivým a dobrým v sólo akcích. Jenže z něho chtěli vyždímat víc. Sběratelé chtěli lepší kousky do svých sbírek, něco exkluzivního, co se ani v muzeích neobjevilo. A tenhle zelenáč na to měl, to bylo každému nad slunce jasné.
Tahle prácička, která měla původně zabrat týden, se protáhla na dva, na tři a nakonec na několik měsíců. Klient chtěl další a další zboží a vydržoval si ho, aby mu ještě neutekl do rodné Evropy. A Rafovi se v Americe zalíbilo. Proč toho nevyužít a neodcestovat na jih? Orientoval se čím dál lépe a dovedl se slušně přizpůsobit a vyjednávat. Akorát většinou volil přímý postup, nezdržoval se s kličkováním a sladkými slůvky. Začal pátrat po bájném pokladu aztéckého krále Montezumy II. Prý to jsou jen pověsti, v nichž je pravda jen to, že kdysi nějaký takový král žil a že zemřel kvůli Španělům, kteří pod velením Hernána Cortése vrazili do Tenochtitlanu. Ale on tomu nevěřil. Konquistadoři se pěkně napakovali a jejich velitel především. Vyrazil do Mexika a pátral v centru Mexico City po stopách někdejšího hlavního města Aztéků. Byl to jen výstřel do tmy, ale přece nějaké ovoce přinesl. Našel pár pochybných rytin, které snad vyprávěly příběh La Noche Triste, během níž Cortésova armáda prchala z Tenochtitlanu, a také ukazovala jeho návrat a uzmutí aztéckého pokladu.
Jeho pátrání nezůstalo nepovšimnuto. Onen Američan, který se určil Rafovým mecenášem, se doslechl o jeho postupu a vyslal k němu skupinu svých mužů s nabídkou. Prý pokud poklad najde, dvě třetiny náleží jemu - koneckonců to byl on, kdo ho do Ameriky přivedl a umožnil mu tohle pátrání. Jeho "nabídka" byla tak neslýchaná, že náš mladý lovec pokladů ztratil veškeré nervy. Tehdy se poprvé jeho ruce zbarvily krví.

"Tihle Američani... Myslí si, že jim všechno patří."

Tím, že zabil jeho posly, si sice udělal nepřítele, jenže zároveň si tím získal obdiv svých evropských kolegů. A to se mu přirozeně hodilo do krámu. Američana to pochopitelně rozzlobilo, ale chtěl mu dát druhou šanci - chápal, že je mladý a impulzivní. Tentokrát za ním poslal pouze jednoho muže - svého syna. Byl v přestrojení a měl Rafovi pomoci s nalezením onoho pokladu. Pochopitelně, Raf z něj neměl dostat ani kousek. Nárok na svoji třetinu pozbyl, když mu zabil muže.
Hrubě toho mladíčka podcenil. Domníval se, že je jeho mládí překážou a důkazem absence důležitých zkušeností, avšak opak byl pravdou. Raf s jeho synem nějakou dobu spolupracoval a když se konečně dobrali zdánlivě posledního vodítka ke skrýši pokladu krále Montezumy, pocítil na zádek tlak hlavně pistole svého takzvaného partnera. Netřeba snad vysvětlovat, že to byl Američanův syn, jehož tělem nakonec prolétla kulka. Dostal šanci a zradil. Za to zaplatil životem a jeho nahé tělo rozsekané na kusy bylo v truhle posláno jeho drahému otci. I bez psaného dopisu tenhle dáreček doručil celkem jasnou zprávu. S Raphaelem Rascalem si nemá podruhé zahrávat.

Pokračování historie - 2. část, 3. část.

AURY0
ARGENY50




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama