close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Thaddäus von Wolferßbrun

14. října 2018 v 14:43

THADDÄUS VON WOLFERßBRUN


19. 6. 1706
upír
investor, překupník
Rogenia

Alexander Skarsgård



Otec: Johann von Wolferßbrun, vévoda wolferßbrunský (1548-1764)
Na starých mravech lpící upír s častými pletkami se ženami se slabostí pro alkohol. Spustil se se svou služkou, jež po jeho krvi lačnila, a společně zplodili Thäddaa.

Matka: Anne-Marie, služka v domě Wolferßbrunů (1684-1706)
Díky své nebeské kráse dostala se do služby k vévodovi wolferßbrunskému, jenž kouzlu jejímu propadl. Ještě téhož dne, kdy Thaddäa porodila, zabita byla svým oplodnitelem.

Bratr: Filip von Wolferßbrun, syn vévody wolferßbrunského (1701-1716)
Sestry: Adalheidis (1714-1764) & Ilse (1715-1764), upírky

A mnoho, mnoho dalších potomků vévoda wolferßbrunský zplodil, o nichž netřeba se zmiňovat...

× Během 18. století, po tom, co povraždil svoji rodinu, se Německem (tehdejší Římskou říší) táhla jeho krvavá stopa a začalo se mu říkat Blutphantom, Krvavý přízrak.
× Zdědil po svém otci obrovské jmění, z něhož prakticky dodnes žije a neustále k němu přispívá podlými obchody.
× O vlkodlacích toho moc neví, nikdy s nimi nepřišel do přímého styku.
× Kuřák, sadista.
× Žádné jizvy, tetování ani piercingy.
× Ve Státech je proto, aby se zbavil posledních potomků svého otce, tedy svých nevlastních sourozenců.
× Zůstal mu německý přízvuk a německá slovíčka se mu pravidelně vkrádají do řeči. Je na svůj původ hrdý a nijak se s ním netají - ale ani nevychloubá. Zato však z modré krve svého otce, která přešla i na něj, si často dělá legraci. Jejich staré sídlo se nacházelo nedaleko Března.
× Rád si pochutnává na upíří krvi.

Sebevědomý krok lva, elegance jaguára, svalnaté tělo tygra. Pravděpodobně byste si ho na první pohled v davu nevšimli, to mu však ani trochu nevadí. Nejde mu o nápadné vzezření, ví, jak se umí hodit nenápadnost a schopnost ztratit se v davu. První, co vás na něm dozajista zaujme, je jeho výška. Pravděpodobně se nad vámi bude tyčit jako věž, a to mu ještě dodává na nebezpečné auře, jež se kolem něj vznáší při každém jeho kroku. Už z jeho gest lze poznat jeho vytříbené chování, nedělá pohyby, které nemusí, a ukrývá se v něm neuvěřitelná síla.
Na jeho těle byste nenašli žádné tetování ani piercing, neuznává toto barbarské zdobení těla. Je ovšem schopen ho ocenit, splní-li jeho vysoké nároky na estetiku. Stejně tak byste marně hledali jizvy a podobná značení jakožto suvenýry z bojů a bitek. Pečuje o sebe, vlasy má vždy pečlivě zastřižené, a byť si čas od času nechá narůst kratší strniště, vždy je upravené a decentní. Jeho oči jsou jako moře - jednou klidné a blankytné, podruhé rozbouřené a ocelově šedé.
Potrpí si na nevýrazné oblečení v neutrálních barvách. Nesleduje poslední módní trendy, přesto však vždy vypadá elegantně a oku přívětivě. Tmavá trička či košile, černé kalhoty, čisté pánské boty a k tomu všemu kožená bunda. Žádné další ozdoby neuznává, avšak jestliže budete mít to štěstí a zastihnete ho ve smokingu, můžete si být jisti, že kapesníček i motýlek budou perfektně ladit a vše bude přesně sednout.

Je velmi těžké popsat někoho, jako je Thaddäus. Možná proto, že je jeho charakter proměnlivý asi jako počasí v Anglii. Začneme hezky od začátku.
Setkáte se s ním a jeví se vám jako okouzlující muž, kterému může táhnout na třicet. Na rtech usazený úsměv, v očích smích a nemáte jediný důvod, proč byste mu neměli důvěřovat. A vskutku, Thaddäus je velice okouzlující a šarmantní. Nejedné by se podlomila kolena jen díky drobnému úsměvu. Dovede udržovat konverzaci, bude s vámi tlachat o zbytečnostech, dokonce vás i vyslechne a poradí. Jenže pak ho začnete poznávat blíže.
Začne to nevinně. Černý humor, posměšné poznámky mířené k lidem, je-li ve společnosti upíra, a v neposlední řadě také sarkazmus a ironie. Začne se mnohem více projevovat jeho pravé já, které pohrdá lidskou rasou, hledí jen a pouze na sebe a své zájmy a většina ostatních bytostí jsou pro něj zanedbatelné ztráty na cestě k tomu, co chce. Pojem narcista na něj tak docela však nesedí, ačkoliv přirozeně sám pro sebe je tím nejdokonalejším tvorem, jaký kdy po této zemi kráčel. Není zvyklý spolupracovat, nikomu nevěří a vždy se spoléhá jenom sám na sebe. Tedy, abychom byli přesní - je schopen důvěry, avšak ta je obvykle pouze dočasná a také velice křehká. Je prakticky nemožné si získat jeho loajalitu, obvykle je to on, kdo ji od ostatních vyžaduje. Pak funguje na bázi výměnného obchodu - vy jste mu loajální a připraveni kdykoliv splatit svůj dluh, on vám za to pomůže, jedná-li se o cokoliv.
Nemůžeme opomenout zmínit, že je dost temperamentní a energický. Snadno se rozzlobí a to v jeho přítomnost být opravdu nechcete. K ráně nejde vůbec daleko, daleko raději spory řeší pěstmi a silou nežli slovy a diplomacií. Co vás však nemá, žádný nemyslící hrubián to není. Tedy, hrubián ano, nemyslící ale ne. Pálí mu to, je prohnaný jako had a mazaný jako liška. A taky skrz naskrz zkažený. Libuje si v násilí, a to především na ženách. Neuznává názor, že muž není mužem, jestliže uhodí ženu. Na tahle pravidla kašle. Řídí se jen svým vlastním kodexem stvořeným absencí jakéhokoliv svědomí. Nelituje ničeho, co udělal. Je schopen zradit a povraždit svoji vlastní rodinu, což - mimochodem - také udělal. Jakmile je pro něj někdo nepotřebný a k tomu přítěží, nedělá mu problém ho sprovodit ze světa. Po takových pak nezůstanou ani mastné fleky. Ale abychom to nehovořili jen o jeho nejtemnější stránce, zaměřme se na tu zábavnou část. Jestliže zjistí, že se mu alespoň trochu podobáte, je schopen vás strhnout do svého víru alkoholu a krve, pro něž má slabost po svém otci. Bavit, to on se umí. Nemá žádné výčitky a pouští se do všeho, co zavání nebezpečím a špatností. Chcete někoho unést? Žádný problém. Potřebujete se někoho zbavit? S radostí! Nedělá to z dobroty srdce, dělá to proto, že ho baví ubližovat a využije jakékoliv příležitosti, pokud má zrovna jednu ze svých nálad.
Leckdo by řekl, že je tak trochu šílený. A měl by pravdu. Způsob jeho mluvy a jednání s lidmi tomu nasvědčuje také. Je veselý a optimistický, bude se usmívat a ušklíbat, samý vtip a pobavený smích. Libuje si v krvi a nedá dopustit na teplou, čerstvou krev přímo od zdroje. To však není zdaleka všechno. Přímo zbožňuje, když má možnost se "vykoupat" v krvi své oběti. Během období masakrů, které v Německu prováděl, se tak vžila přezdívka Blutphantom, Krvavý přízrak. Krev totiž stříkala doslova úplně všude.

Psal se rok 1706, červen byl v plném proudu a v domě vévody wolferßbrunského se rozezněl dětský pláč. Služebnictvo se pranic nedivilo, jednou za několik let to vždy přišlo. Den narození dalšího bastarda Johanna von Wolferßbrun.
Matku nebohého dítka ještě tu noc během milostného aktu zardousil a její krve se už víc netkl. Její tělo skončilo v hlubinách moře, kde zůstalo navždy zapomenuto. Johann nechtěl riskovat a každé možnosti ucházet se o jeho dědictví či snad kousek moci zabránil hned v zárodku. Jeho služebná Anne-Marie, jež do jeho domu přišla před šesti lety s prosbou o střechu nad hlavou a kusu chleba do úst, byla překrásná panna nezkažené povahy. Tak se alespoň prezentovala. Jaké překvapení ho zasáhlo, jakmile si uvědomil, že opak je pravdou. Byla to proradná zmije a velice dobře věděla, ke komu jde do služby. Chtěla se stát upírkou a mocnou paní. Zůstávala po jeho boku, točila se kolem něj a omotávala si ho kolem prstu. Netrvalo dlouho a rok po tom, co spolu tajně ulehali na lože, otěhotněla. O devět měsíců později pak porodila syna Thaddäa.

Jakožto šlechtický synek měl vše, nač si jen vzpomněl. A přesto se cítil být utlačován svým o pět let starším bratrem Filipem. Ten často mluvil o tom, jak jednou stane po otcově boku a bude stejně velkým upírem, jako je on. Malý Thad ho nenáviděl od chvíle, kdy začal vnímat. Cítil k němu takovou zášť, že ho služebné musely přes den držet mimo jeho dosah. Už od třech let ho vzdělávali, učili hrát na klavír, oblékali do drahých látek, učili etiketě dvora a drželi pevně pod kontrolou. Vše dělal jen pod dohledem, zato však měl úplně vše, co chtěl. Přál si poníka, dostal poníka. Přál si koně, dostal koně. Znelíbilo se mu jídlo od kuchařky, musela mu uvařit jiné. Zachtělo se mu lovit, sestavil jeho otec družinu a pod ochranou je pustil na lov. Vždycky dostal všechno, po čem jeho srdce zatoužilo. Johann si mohl dovolit dávat mu vše a jen to nejlepší. Peněz měl dost, nejen, že je zdědil po předchozích generacích, ale vydatně své obrovské jmění rozšiřoval lichvou, obchodem s otroky a všemožnými dalšími způsoby, které se zrovna namanuly.
Přesto byl jeho hlavním dědicem prvorozený Filip. Až do jednoho krásného jarního dne v roce 1716. Služebné si řekly, že jsou oba chlapci už dostatečně velcí na to, aby spolu vycházeli dobře. Thadovi bylo deset, Filipovi patnáct let. Vyšli si na skalku, že prý natrhají jarní květiny a přivítají jaro. Nic z toho pochopitelně ani jednoho z chlapců nezajímalo. Pozornost soustředili jen na toho druhého. Nikdo nemohl tušit, k čemu se schyluje. Thaddäus byl milý, sladce se na bratra usmíval a točil se kolem něj. Služky měly radost, že se konečně spřátelili, a pustily je samotné na kraj lesa natrhat sněženky. Stalo se to během několika vteřin. Filip se otočil zády a vzápětí měl Thad jeho srdce v hrsti. Doslova. V deseti letech mu ho vyrval z hrudi jen proto, že byl kvůli němu druhý v pořadí a že otec většinu pozornosti vždy věnoval spíše Filipovi, zatímco Thada konejšil pouhými dárky a majetkem. Tehdy si Johann svého druhorozeného konečně všiml. Viděl v něm ctižádost a potenciál. Zdědil po něm divokého ducha lačnícího po krvi.

Po Filipově smrti či přesněji řečeno vraždě začal Johann Thada brát se sebou na své pochůzky po kraji. Co na tom, že teprve nedávno oslavil jedenácté narozeniny. Viděl toho víc než mnozí jiní upíři za celý život. Sledoval svého otce, jak masakruje ty, kteří mu nezaplatili. Jak mučí své nepřátele a zasévá do nich strach a obavy. Jak vysává bohaté paničky a bere si jejich peníze. Učil svého syna témuž životu.

O svých patnáctých narozeninách ho čekalo jeho první hodování na živém člověku. Johann svému synu vybral tu nejkrásnější lidskou dívku v širém okolí, jen aby se na ní mohl krmit. Thaddäus ji přijal, ponechal si ji u sebe na několik dlouhých let jako svoji pochodující krevní banku. Vysával ji, spával s ní, vydržoval si ji. Nikdy k ní však necítil nic víc nežli touhu po její krvi. Jakmile ho přestala po pár letech bavit, prostě ji vysál do poslední kapky a zbavil se jejího těla. Tehdy mu mohlo být asi tak osmnáct let. Situace ve Svaté říši římské, v níž v té době s otcem žil, byla bouřlivá. Samé války a konflikty, což na druhou stranu znamenalo zlatý důl pro upíry. Anebo spíše krvavý důl? Nikdo se totiž pár dalším mrtvolám nedivil. A i kdyby snad chtěl někoho obvinit z vražd a masakrů, rozhodně by to nebyl vévoda wolferßbrunský se synem.

I vydali se otec se synem na cesty po okolních krajích, jakmile Thaddäus pětadvacáté narozeniny oslavil. Prý na zkušenou. Kudy šli, tudy umírali lidé. Záhadné vraždy, těla bez krve rozervaná jak divokým zvířetem. Podivná to věc. Až jednoho dne dorazili do malé vesnice na samých hranicích Říše a Thad poznal Ji. Neznal Její jméno, nechtěl ho znát. Zamiloval se. Do té doby něčeho tak čistého, jako jest láska, schopen nebyl. Nemiloval svého bratra, nemiloval ani svého otce a už vůbec ne své sourozence, které Johann kolem sebe rozséval na každém kroku stejně jako mrtvoly.
Zrzavá dívka s půvabem víl uchvátila jeho zrak a očarovala jeho smysly. Byla tím jediným, co na něm kdy bylo dobrého. Neubližoval jí, nebyl toho schopen. Vzal ji se sebou na otcovo panství a pojal ji za manželku. Vynesl by ji do nebes, kdyby mohl. Byla jeho životní láskou, jeho múzou, prostě vším. Bylo až neuvěřitelné, jak někdo jako on uměl milovat. A jak mohl někdo milovat někoho, kdo byl tak prolezlý zlem. A přece ho milovala. Snažila se v něm probudit to dobré, udělat z něho někoho lepšího, kdo pomáhá lidem. A světe div se, povedlo se jí to. Udělal pro ni první poslední, dokonce přestal vraždit a místo toho chránil. Byl jako vyměněný. Až jednou…

Nebyla nikde k nalezení. Prohledal jsem veškeré komnaty, prošel pozemky kolem panství, poptal se služebnictva. Nikdo mi nebyl schopen říct, kam se poděla má milovaná. Dokonce ani stromy mi nepošeptaly svá tajemství. Zmizela. Byla pryč. Pryč. Pryč. Jenže pak jsem to zaslechl. Nebyl jsem si jist, zda to, co slyším, je skutečné, anebo snad výplod mé choré mysli. Ale ne, ozvalo se to znovu. Vzdech. Tlumený, avšak slastný vzdech. Zněl jako… Ona.
Spěchal jsem k otcovým komnatám, odkud se vzdechy linuly. To už jsem slyšel i nelidské vrčení. Bez váhání jsem vrazil dovnitř. A spatřil je tam, jak je sám Ďábel stvořil. Propletení, zakrvácení, od semene.
Začal jsem zuřit. Před očima se mi zatmělo. Nevím, co se odehrálo dál. Vše zakrývá krvavá mlha. Probudil jsem se až v kaluži krve vedle kusů otcova a Jejího těla. S pohřbem jsem se nenamáhal. Stejně půjdou do Pekla, odkud přišli.

To ho zlomilo. Ztratil schopnost milovat. Začal řádit. Povraždil všechny, koho v domě našel. Služky, lokaje, podkoní, sestry a bratry, kteří zbyli, kuchaře a kuchtíky. Všechny do jednoho, dokonce i zvířata. A poté se vydal na výpravu po celé Říši, aby vyhledal a pozabíjel všechny otcovy potomky. Jednoho po druhém je vystopoval, nebylo to těžké, měli dost podobný pach. Vraždu každého jednoho si užil.

Trvalo to přes sto let, než se uklidnil. Většinu svých nevlastních sourozenců vyvraždil, pokud nějací zbyli, měli neuvěřitelné štěstí, poněvadž byl velice důsledný. Na sklonku 19. století odcestoval do Itálie, kde se od tamějších upírů doslechl, že se v Římě utvořila skupinka upírů kolem jisté upírky, jež tvrdí, že je dcerou slavného vévody z Wolferßbrunu a že vyhnula se řádění svého bratra Blutphantoma. Tehdy Thaddäovi došlo, že mnoho z nich nejspíš uteklo mimo zemi a ukrývá se ve všech koutech světa. Už však nebyl tak hloupý, aby se do něčeho takového bezhlavě pustil. Pečlivě si vše naplánoval, pozjišťoval si vše, co jen mohl, přizpůsobil se nové době. Ještě před první světovou válkou byla Itálie vyčištěna.

První světové války se přímo nezúčastnil, spíše se na ní přiživil. Nikde nezůstával příliš dlouho a vydával falešná jména. Během té doby se obvykle živil obchody s krví, ale také bílým masem. Cíleně vyhledával mladé dívky, které unášel a poté prodával upírům v jiných zemích. Každopádně si žil velice dobře, dokud nepřišla velká hospodářská krize. Jeho to tolik nezasáhlo, ale ostatní ano. Prodeje už nešly tak dobře, a tak změnil pole působnosti. Přestěhoval sídlo do Švýcarska a poté do Skandinávie. Po druhé světové tam zůstal, lehce se vydával za jednoho z nich, pouze si změnil příjmení. Začal se trochu víc zabývat obchodem se zbraněmi a drogami. Bylo mu jedno, jak jsou tyhle záležitosti špinavé a nelegální. Šlo mu jen o zisk a vlastní pohodlí.

Takto se také během druhé světové války zapletl s nacisty. Nešlo mu o jejich ideologii, Židé ho nezajímali a nějaká válka byla pouze prostředkem k vlastnímu zisku. Jenže právě takto se seznámil s Estel. Byla to lidská dívka, patřila k odboji a měla za úkol se dostat do jeho přízně, aby skrz něj získávala informace o nacistických pohlavářích. A mezi nimi se začalo cosi tvořit. Jakési spojení. Asi ne přímo láska, schopnost milovat Thaddäus ztratil už dávno, ale lhostejná mu nebyla. Nedlouho před koncem války však musel prchnout, aby i jeho nezachytil kolotoč obviňování a trestů. S Estel se tedy rozloučili dříve, než vůbec mohl jeden nebo druhý zjistit, co se mezi nimi utváří.

Jeho pátrání po sourozencích ho však nepřešlo. Věděl, že pořád nějací zůstávají a možná i mají své vlastní potomky. Zapřísáhl se sám před sebou, že je vyhladí do jednoho. A tak ho jeho krvavé kroky dovedly až do Severní Ameriky, konkrétně do městečka jménem Shadowhill. O své magii prozatím neví, ale podědil ji po otci.

OHEŇ
5/10
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
KREV
6/10
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■


NĚMECKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■10/10
LATINSKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ 9/10
ANGLICKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■8/10
ITALSKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
ŠERM■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■7/10
STŘELBA Z KUŠE■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
PĚSTNÍ SOUBOJ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■6/10
LOV■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■7/10
PLÍŽENÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■6/10
ŘÍZENÍ AUTA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
ETIKETA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■8/10
SPOLEČENSKÝ TANEC■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■8/10
JÍZDA NA KONI■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■7/10
SEZAME, OTEVŘI SE■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
PLAVÁNÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■6/10

Caesar a Cecilie, němečtí krátkosrstí ohaři
Pořídil si je v létě roku 2019 od jednoho spolehlivého chovatele přímo z Německa. Oba pocházejí z jednoho vrhu a patří mezi ukázkové zástupce své rasy. Vychoval si je a vycvičil, jsou tedy schopní lovit jak zvířata, ale třeba i lidi, stačí jednoduchý povel. Naučil je na německé povely, jiné neposlechnou - a cizí osoby rovněž ne. Jejich tvrdohlavost je s to překonat pouze Thaddäus, jehož vidí jako vůdce jejich malé smečky, zbytek jsou pro ně jen věci na hraní.




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama