close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Guishan Ming (Ruirong)

19. ledna 2019 v 13:57

GUISHAN MING (RUIRONG)


neznámé (před 1530)
upír
společnice, malířka
Laiken

Liu Yifei


císařovna Xiaoke, matka, člověk
  • K matce si Ruirong nikdy silné pouto nevytvořila, byla jen jedna z mnoha žen čínského císaře, který měl raději malé holčičky a jednu svoji milenku, která ale nikdy na pozici císařovny dosáhnout nemohla. Xiaoke dcera příliš nezajímala, daleko důležitější byl následník trůnu, kterého svému manželovi porodila, děvče bylo jen milý bonus. Jejich vztah zůstal do oficiální smrti princezny čistě formální.
císař Jiajing, vlastním jménem Zhu Houcong, otec, člověk, 1507 - 1567
  • Nebyla oblíbené dítě, nebyl milovaným otcem. Guishan svého otce respektovala jako hlavu státu, ale stejnou měrou se ho obávala. Věděla až příliš dobře, že její oblíbenost pramení čistě z toho, že nepokládá otázky a většinu času není vidět. Císař k ní přilnul až v pozdějším věku, kdy už ale bylo příliš pozdě na to cokoli měnit. Její smrt ho zasáhla, jakkoli moc se to snažil nedat najevo. Guishan svého otce nikdy po své smrti nevyhledala.
císař Longqing, vlastním jménem Zhu Zaiji, bratr, člověk, 1537 - 1572
  • Dívčin bratr, který byl příbuzný pouze kvůli tomu, že vylezl ze stejného lůna. Nikdy neměli příliš hluboký vztah, Ruirong velmi brzy začala poslouchat svého pozdějšího druha a Zaiji byl příliš malý na to, aby to pochopil. Měl svou sestru jistě do nějaké míry rád, ale většinu jeho času zabíraly přípravy na možnou budoucí roli císaře, proto neměl ani čas po její smrti truchlit. Jednou se mihla na slavnosti pořádané na počest jeho korunovace, ale on si jí nevšiml a ona se k němu nehlásila.
Amenoshita Shiroshimesu Ōkimi Nintoku, životní druh, upír, narozen 267, zemřel na počátku 20. století
  • 16. japonský císař dle tradičního pojetí nástupnictví, legendární panovník, jehož vládou začala nová éra Japonska. Narozen byl jako upír po své matce, své geny ale předal pouze některým svým potomkům, jeho nástupníkem byl levoboček jeho císařovny - chtěl tak zabránit zkáze jeho země, nikdo by neměl vládnout příliš dlouho přesvědčený o své neomylnosti. Již od počátků svého života byl zaujatý uměním a věcmi, jež jsou lidé schopni vytvořit, v dalších letech se poté věnoval sběru všech možných uměleckých předmětů, na které narazil. Byl otcem a stvořitelem celé řady upírů známý tím, že se po jeho boku velmi často střídali partnerky různých věkových skupin a národností. Přežil celou řadu svých dětí, jeho přátelé mu umírali před očima, jeho ženy ho opouštěli. Ale cenné předměty mu zůstávaly. V době, kdy se poznal s Ruirong, už byl přesvědčený o tom, že velmi brzy zemře - ona se stala důvodem, proč na světě zůstal ještě dalších takřka čtyři sta let, než ho nadobro opustil. Pro Ruirong byl vším, druhem, partnerem, učitelem, milencem, životní láskou i důvodem celé existence. Milovala ho a dodnes miluje z celého srdce. On byl zpočátku v jejich vztahu opatrný a Ruirong využíval jako většinu svých dětí, každopádně až později pochopil, co pro něj doopravdy znamená. Za svého života byl velmi mocným upírem ovládajícím řadu magií, schopností a dovedností a mezi jinými také geniálním manipulátorem.
Ma Yuan, opatrovník, upír, narozen 1160, zemřel na počátku 20. století
  • Čínský umělec, dlouholetý přítel japonského upíra a jeden z jeho upířích potomků. Málokdo ví, že Ma Yuan svého stvořitele takřka fanaticky zbožňoval, následoval by ho na každém kroku a udělal by pro něj naprosto cokoli. Nintoku věděl, jak si u toho muže stojí, ale dal mu jasně najevo, že kromě věčného přátelství z jejich vztahu nikdy nic nebude, proto se Ma Yuan upjal na to, aby svého přítele vždy potěšil. Byl to důvod, proč od počátku nenáviděl Ruirong. Nikdy si ale nedovolil své nesympatie vyjádřit, věděl, že natolik silné jejich přátelství není. Sumiko měla být slabou náhradou za čínskou princeznu, méně nebezpečnou slečnou… A přes to všechno, co do ní vložil, nestačila. Ma Yuan ji miloval snad proto, že ji jednou měl rád i Nintoku a byla jeho adoptivní dcerou, mohl se takhle svému vzoru dostat blíže. Nakonec zemřel tak, jak si vždy přál a nikdy nechtěl - po boku svého nejdražšího a ženy, která mu všechno sebrala. Ruirong byla vůči tomuto muži velmi opatrná, nevyjadřovala své emoce, protože tušila zradu. Nikdy ale nedala najevo, že má tušení, co se děje, ačkoli to velmi dobře věděla.
princezna Sumiko, adoptivní dcera, upír
  • Narozena do japonské císařské rodiny, teoreticky vzdálená příbuzná Nintoku. Přeměněna byla z toho důvodu, že v době jejího narození byla hlavou jedné z větví rodiny a všichni se obávali toho, že by nakonec chryzantémový trůn mohl zůstat bez dědice. Nikdy se neprovdala, nikdy se o politiku nezajímala. Máloco ji bavilo, neměla žádnou trpělivost a byla příliš mladá na to, aby spoustu věcí pochopila. Nějakou dobu nahradila Ruirong na výsostném postu po boku japonského upíra, ale brzy byla degradována na úroveň jeho adoptivní dcery, kterou ani nestvořil. Ruirong měla být její adoptivní matkou. Mezi ženami ze začátku žádné přátelství nebylo, později se tam objevil jaksi vynucený respekt. Guishan dívku brala na vědomí, ale do jejího života nezasahovala, Sumiko si sice občas na starší upírku trochu dovolovala, ale brzy se naučila, kde leží bezpečná hranice. Sumiko zemřela rukou německého upíra během svého bezcílného putování a snahy najít něco, co by ji zabavilo. Důvod její smrti Ruirong nezná a nikdy po něm nepátrala, se smrtí své… dcery tak nějak počítala

  • Jméno, které používá, není jejím skutečným.
  • Má tendenci se představovat jinak lidem než ostatním bytostem - proto je vcelku možné, že lidský společník ji bude oslovovat Guishan, zatímco její upíří známosti Ruirong.
  • Je zřejmé, že mluví "tradiční čínštinou", kantonsky, japonsky, korejsky, anglicky, francouzsky, italsky, nizozemsky, německy, švédsky a norsky. U dalších jazyků je záhadou, zda je ovládá či nikoli. Neexistuje žádná cesta, jak zjistit, hovoří-li i tím vaším, pokud se sama nerozhodne to prozradit.
  • Na akcích pořádaných pouze pro příslušníky vlastní rasy velmi často chodí odívaná v kimonu, předem o tom ale své hosty informuje. Před lidmi kimona nosí pouze za předpokladu, že je pronajata jako společnice pro japonské zákazníky či je-li to vyžádáno.
  • S největší pravděpodobností je neplodná.
  • Od smrti svého druha nespí, před tím jen velmi zřídka.
  • Má sníženou potřebu krve oproti mladším upírům a zpravidla nikdy nepije tak, aby byla naprosto syta.
  • Vlastní po svém druhovi velké množství rezidencí po Evropě i Asii - je ale čistě papírovým vlastníkem, své pozemky nenavštěvuje a většinou jsou někým spravovány a vedeny jako galerie či zámky v soukromém vlastnictví.








První dojem v jejím případě je stejně pomíjivý jako květ sakury, jinak bude připadat zrakům člověka, jinak ji bude vnímat upír a jinak vlkodlak. Čím to je? Jemnými nuancemi ve výrazu obličeje, které jsou běžným smrtelníkům takřka nepostřehnutelné, zvláštní vůní a samozřejmě i její schopností se adaptovat momentální situaci.
Guishan měří trochu pod 170 centimetrů a váží okolo 40-45 kilogramů. Nenechte se však zmást těmi prazvláštními mírami, vzhledem k jejímu původu není její hmotnost ničím překvapivým a ostatně i dokresluje zranitelný dojem. Vypadá až příliš křehce a rozbitně. Hledá-li někdo známky po ženských křivkách, bude to mít trochu komplikovanější. Nejde o to, že by žádné neměla, ale spíše bude pro osobu vychovanou v západnější kultuře složitější pochopit, že ony přesýpací hodiny tam sice přítomny jsou, ale daleko méně výrazně, než by tomu bylo v případě, kdy by nepocházela z Asie. Má úzký pas, o něco málo širší boky a dlouhé hubené nohy. Prominuje jí klíční kost a vcelku snadno viditelné jsou i kosti horní končetiny, převážně poté na takřka pavoučích prstech.
Obličeji dominují ostře řezané lícní kosti s o něco ladnější čelistí. Plné rty jsou většinou zvlněny do úsměvu, který sice vypadá na první pohled velmi vlídně a přátelsky, ale je v něm po zkoumavějším pohledu patrné, že je tak trochu prázdný. Mohou se v něm občas blýsknout tesáky, přeje-li si tak učinit, ale málokdy se stane, že by se pohybovaly bez její vůle. Oči má tmavě hnědé, velké a naprosto nečitelné - jsou částí těla, která vám neukáže jedinou emoci, budou na vás jen tiše zírat a vzbuzovat spoustu otázek. Vypadají hloupě? Nikoli. Chytře? Možná. Vlídně? Snad. Nedá se o nich nic říci s jistotou a doopravdy patří k té části neverbální komunikace, kterou Guishan nevyužívá. Tvář rámují dlouhé tmavé vlasy, někdy zvlněné, jindy dokonale rovné.
Její oděv bývá vždy pečlivě sladěný, čistý a upravený, nepatří mezi fanoušky ležérního vzhledu, ačkoli i ten je schopna navléknout, pokud to situace vyžaduje. Sama však většinou volí velmi ženské kusy, častokrát pro západ "až moc roztomilé", "příliš mašličkové a kytičkové". Neznamená to, že by vyznávala nějakou subkulturu, ale jednoduše se nebojí použití růžové sukně s mašlí, bílých šatů posetých drobnými kvítky. Kalhoty nejsou zrovna typickou součástí jejího šatníku, stejně tak vidět ji v čemkoli sportovním, co není vyloženě jezdecké oblečení, patří mezi takřka nadlidské výkony. Za běžných okolností ji neuvidíte bez podpatků a nikdy by do společnosti nevyšla nenamalovaná. Make-up to nebývá nijak přehnaný, většinou jen zvýrazňuje rysy obličeje, trochu dotváří tvar očí a zdůrazňuje rty. Nehty si nelakuje, ale vždy jsou pečlivě upravené a čisté.
Ačkoli má vcelku vysoko položený hlas, nedá se o něm říci, že by byl nepříjemný, většinou hovoří dostatečně nahlas, aby byla slyšela, ale také dostatečně tiše na to, aby nevyvolala znepokojenou reakci. Málokdy se směje nahlas a takřka nikdy nekřičí - a to ani v případě, že by někoho volala. Pokud mluví, zpravidla ruce nevyužívá, pokud se tak již stane, většinou je to proto, aby si zakryla při úsměvu ústa. Její neverbální komunikace představuje za běžných okolností kombinaci toho, co by člověk očekával od běžného obyvatele západu, a toho, co jsou znaky typické pro země, odkud pochází. Je ale stejně tak schopna sehrát i dokonalou dívenku z Asie či naprosto čistokrevnou Američanku. Na vůni Ruirong není pro lidské společníky nic zvláštního, připomíná pomeranče s čímsi těžko identifikovatelným, pro ostatní druhy jsou evidentní dva fakty - Guishan je daleko starší, než by se na první pohled mohlo zdát, a z nějakého neznámého důvodu je do jejího aromatu zamíchána
Do stejné míry loutka jako loutkař, smazává hranice mezi tím, kdy vy manipulujete jí a ona vámi. Chameleon hrající všemi barvami, žena s tisícem tváří. Ruirong není snadné prohlédnout, je to prazvláštní osobnost se spoustou paradoxů a sem tam by se i zdálo, že ona sama neví, kým je. Nenechte se ale podobnou spásnou myšlenkou uchlácholit, základ jejího charakteru je daleko pevnější, než by většina předpokládala, střídá pouze masky, za kterými ho ukrývá. Jednotlivé vrstvy její osobnosti zdánlivě mezi sebou nekorelují, ale ve skutečnosti dávají pohromadě dokonalý smysl a jsou důsledkem všeho, co se jí během jejího dlouhého života stalo. Není snadné objevit všechna zákoutí toho, jaká ve skutečnosti je, možná se to ani nedá zvládnout, každopádně existuje několik spojitostí, kterých si může bystrý pozorovatel všimnout.
V intimním ohledu je Ruirong nesmírně submisivní tvor, jehož jediným cílem je potěšit toho jednoho, pro ni v daný moment jediného. V momentě, kdy se někdo takový najde, neexistuje nic, co by pro něj neudělala, nemá žádné hranice, žádná záchranná slova, nic. Žije a dýchá pro potěšení svého pána. Na oplátku nic nečeká. Dalo by se toho zneužít? Velmi snadno, mohla by se stát nebezpečnou zbraní kohokoli, kdo by jí jen na okamžik dal okusit to, po čem
touží. Nenechte se ale zmást, jsou to právě tyhle momenty, kdy se do popředí dostává její manipulativní část. Zkusí to - jednou, dvakrát… Vynutí-li si její pán poslušnost, je spokojena. Pokud však ne, nemá to cenu. Nedokáže žít ve vztahu s někým, koho by dokázala až příliš snadno ovládat, ona to ve výsledku vlastně ani dělat nechce, jenom testuje hranice. A možná i trochu toho, jehož potěšení nyní vzala za své. Chybí-li v jejím životě někdo, kdo by ji navigoval, komu by mohla celá patřit, stává se velmi nestabilní, zřejmě nerozumí situaci, do které se tím dostane. Jistě, bylo období kdy si zažila svobodu, ale i v ten moment byla celá její existence řízena někým, kdo si za to jednoduše platil. Netouží po žádné volnosti, daleko více prahne po řetězech a omezeních.
Guishan velmi pečlivě odděluje lidskou populaci od té nadpřirozené. S lidmi má tendenci se chovat úplně jinak, než je tomu v přítomnosti jejího druhu. Daleko opatrnější ale zůstává před upíry, každopádně jakkoli by se to zdálo nezvyklé, je to vlastně naprosto přirozený a logický krok. Lidé pro ni nepředstavují hrozbu, ať jsou obdarováni magií, ať jsou jakkoli silní, s největší pravděpodobností je stejně dokáže zabít, nebo sami umřou příliš brzy na to, aby si s nimi musela dělat starosti, oproti tomu všechno nesmrtelné představuje potenciální hrozbu. A jak se ona opatrnost projevuje? Zpravidla tím, že daleko více mlží, a i ve vyhrocených momentech zachovává naprosto neutrální tvář. Vyžaduje od ostatních svého druhu úctu? Ale jistě, každopádně si ji nikdy nebude vynucovat silou, s daleko větší pravděpodobností se pokusí učinit takové kroky, aby k tomu, že si zaslouží respekt, přišel dotyčný sám velmi bolestivou cestou. Ne, že by ji snad těšilo ostatním ubližovat, ale zastává teorii, že v momentě, kdy nebude mít její lekce dostatečně emoční podtón, vše se mine s účinkem. Nedává všem nutně najevo, že je zpravidla ta starší, po pravdě tento fakt spíše maskuje než cokoli jiného, ale stejně něco na ní vám to stejně prozradí. S lidmi jedná jako kdyby patřila do jejich rasy, snadno sklouzne k naprosto odlišnému typu jednání, je to tak pro obě strany pohodlnější. Velmi zřídka se stává, že by před lidmi reprezentovala osobnost, kterou skutečně je, a ne nějaké alter ego.
Velmi snadno střídá předem připravené masky, která snadno nasazuje - je to obranný mechanismus, adaptace na příliš dlouhá léta života. Není to ale pozorovatelné v časovém horizontu běžného života, většinou novou roli sehraje až na novém místě, proto si toho lze všimnout pouze v momentě, pokud jste se s ní již někdy před tím setkali jinde, nebo pokud přijde do kontaktu s upíry, se kterými byla v kontaktu v minulosti. U upírů ale málokdy hraje více rolí, vždy se drží jedné a té samé - trochu tajemná, příjemná, milá, krapet netečná a velmi zdrženlivá, co se informací o ní týče. U většiny věcí, co někomu prozradí, je dobré vzít na vědomí, že nemusí být tak úplně pravdou, že i její názory jsou něco, co se snadno přizpůsobí aktuální situaci. Neprozradí vám, že lže, ale ve výsledku je to docela možné. Může to být pravda, ale stejně tak to může být i sladká iluze.
Není agresivní, nechová se emotivně a je velmi zdrženlivá i co se jejího krmení týče, tedy alespoň v momentě, kdy je relativně při smyslech. V momentě, kdy ztratila svého druha, dala predátorovi volnost a ten samozřejmě reagoval přirozeně - zlikvidoval jakoukoli kořist, kterou našel, aniž by o tom jakkoli přemýšlel. Za normálních okolností ale dává přednost civilizovanému krmení a nikdy ne do sytosti. Čím to je? Jednoduše si mnohem více užívá bolest, než naprosté uspokojení své žízně. Nikdy se nepoddává svým pudům, ani když jí sebevíce radí, ať například zaútočí. Nebylo by to nic divného, není upír jen tak pro legraci, ale neposlouchá tu více divokou část sebe, nevynucuje si nic násilím. Proč? Je to kontraproduktivní, v dlouhodobém měřítku neužitečné a kazí jí to pečlivě vytvořený dojem. Emoce mohou zničit vše, na čem pečlivě pracuje.
Guishan je velmi příjemná společnice, málokdy se stane, že by s ní diskuze vázla. Má talent na vyhledávání společných témat, dokáže stejně dobře hovořit jako naslouchat, a proto se není co divit, že si poměrně snadno obmotá většinu běžné populace kolem prstu, minimálně do takové míry, aby ji nikdo nepokládal za nemilou společnost. Nepracovala přeci jen jako gejša pro nic za nic. Dokáže přimět ženy, aby se cítily krásné a sebevědomé, dokáže hýčkat mužské ego a vše to provádí s takovou nonšalancí, že by nikdo nepoznal, že by to třeba nemusela myslet vážně. Spoustu úsilí věnuje tomu, aby konverzace byla pro další účastníky příjemná a rádi si ji zopakovali, vyhýbá se všem společenským přestupkům a nechává okolo ostatních rozprostřít auru nenucenosti, zájmu o jejich osobnost, o jejich názory a příběhy… Záměrně je okouzluje, šeptá tiché pochvaly a nešetří sladkými úsměvy a pohledy plnými příslibů. Nebojí se navázat ani vztahy založené čistě na fyzické vášni, ale nutno podotknouti, že o nich s nikým nemluví a nebere je jako nic zvláštního či speciálního, nemá to pro ni žádný velký význam kromě snadného přístupu k cizí krvi a vcelku ne úplně nepříjemné aktivity.
Opět opakem již k vyřčenému může být fakt, že Ruirong je citově velmi plochá a chladná, nezná žádný koncept rodiny ani přátelství, nikdy nic podobného nepotkala a neumí to dost dobře zařadit. Je vcelku schopna si někoho oblíbit, jednomu člověku sloužit a zbožňovat ho, ale většina ostatních pro ni vůbec nic neznamená. Málokterým vztahům
přikládá velkou váhu a pokud ano, je to většinou s tím cílem, aby něco získala, rozhodně to nikdy není důsledkem nějakého emočního pouta. Umí sice mystifikovat, že existují, ale pro ni ve skutečnosti většina věcí nemá žádný smysl. Má tak trochu zvrácený koncept času a prostoru, hodně věcí jí přijde přílišně pomíjivá a málokdy si dokáže užívat maličkosti všedních dní. Jsou momenty a chvíle, kdy sama sebe v časoprostoru ztrácí, tehdy většinou začne kreslit, čmárat jakési básně v jakémkoli jazyce, který ovládá, nebo jen sedí a rozjímá. Svět na ni plyne příliš rychle a zároveň i nesnesitelně pomalu, občas potřebuje chvilku vlastního klidu, aby se vyrovnala se všemi změnami, které se ve společnosti odehrávají.
Jedna z věcí, která ale zůstává tradičně u ní v oblibě, je cokoli krásné, nadané, umělecké a geniální. Projevuje se to ve všech sférách života, jejím milencem nebyl nikdo, kdo by nebyl bohatý, důležitý a alespoň částečně použitelný pro kulturní kratochvíle. Umění je jediná věc, která jí přijde stabilní, okolo které se točí většina její existence. Zbožňuje knihy, obrazy, skladby vysoké kvality a nebojí se za ně utratit peníze, za které by do konce života mohla žít celá průměrná americká rodina. Obecně ani v ohledech vlastnění věcí nemá příliš veliké hranice, utrácí vždy za to nejlepší a nejkvalitnější, peníze jí přijdou jen jako nutný nástroj k tomu, aby získala, po čem touží (a nemá jich zrovna nedostatek, stala se po smrti svého druha jedinou právoplatnou dědičkou jeho majetku a ačkoli ho nespravuje, je z něj živena, na manipulaci s penězi má někoho, kdo tomu skutečně rozumí). Ráda zůstává informovaná o tom, jaké směry jsou aktuálně v trendu, co se za poslední dobu odehrálo převratného. Jedině lidská genialita a talent pro ni představují cosi validního v jejím životě.
Ačkoli by se zdálo, že v umění a utrácení umí být Ruirong až příliš nekritická, opak je pravdou. Ona si velmi dobře uvědomuje, co je a není hodnotné a málokdy utrácí za něco, co jí přinese jen momentální požitek. Nestojí o pomíjivé věci. Do stejné míry, jako vyžaduje prvotřídnost od všeho, co jí patří, ji ale vyžaduje i od sebe. Možná je to i jeden z důvodů tisíců bezesných nocí, které trávila uzavřená v knihovnách a pokojích nad učebnicemi jazyků, matematiky, historie… Ale i tančila, zpívala, dováděla do dokonalosti svou mimiku a vždy se vylepšovala. Nikdy ale není naprosto spokojená s končeným výsledkem, vždy vidí prostor pro zlepšení. Je tomu tak ostatně i u jejích obrazů, které kreslí - zabere věčnost, než některý z nich vytvoří, ale není to leností, spíše neustálou nespokojeností. A dokud se neobjeví někdo, kdo by její plátno koupil, bude ho zdokonalovat třeba i do konce svojí existence.
A pár posledních vzorců, které jí provázejí celým životem. I když Guishan trpí, mlčí. Stalo se jí pouze jednou či dvakrát, že porušila tohle zlaté pravidlo, které se nutně netýká bolesti, kterou ještě shledává potěšující - skutečně v ní do jisté míry libuje a vyhledává ji. Nemlčela pouze v případě, že bylo zrazeno něco, co předpokládala, že je jistota, což vzhledem k jejímu náhledu na svět většina věcí není. A druhý fakt? Utíká do stínů, je skrytou postavou jak metaforicky, tak reálně. Bylo skutečně období, kdy pro zisk informací byla schopna proplouvat mezi palácovými stíny. Nyní je to spíše fakt, že máloco dělá viditelně a nikdy není tou nadmíru výraznou osobností, nepotřebuje žádnou velkou pozornost. Naprosto spokojená se cítí právě se zakrytými úmysly konejšená v náruči mlhava bez toho, aniž by někdo tušil, čeho je ve skutečnosti schopna.


"Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínů a světla." - Lev Nikolajevič Tolstoj
"Dobrý člověk není výřečný. Výřečný nemůže být dobrý." - Lao-c'

Narozena do čínské císařské rodiny muži, který se nikdy neměl stát vládcem, ženě, kterou nikdy nemiloval. Guishan nebyla vysněným dítětem, měla být chlapcem a ne vyzáblou malou holčičkou. Na rozdíl od první císařovny ji ale nečekal výbuch zlosti ze strany vládce, na rozdíl od druhé císařovny nebyla bezdůvodně zbavena své pozice, na rozdíl od třetí císařovny nebyla ponechána v hořící budově svému vlastnímu osudu. Viděl v ní snad její otec nějaký potenciál? Nikoli, nenechte se zlákat sladkou iluzí. Guishan měla tu jednu jedinou vlastnost, kterou její despotický otec uměl ocenit - mlčela. Ani jako malé dítě neplakala, nereagovala, dokud nebyl tázána, jen tiše stála a čekala. Nepřekážela mu, nekázala mu a neptala se, nepotřebovala vědět, proč Jiajing dává přednost dívkám mladším patnácti let, proč posmrtně nedokázal ocenit ani jednu ze svých oficiálních manželek. Nikdy mu nevytkla čas, který trávil mimo Zakázané město, nevyzvídala, k čemu potřebuje krev všech palácových pan. Nezajímalo ji to? S největší pravděpodobností by to zřejmě věděla ráda, ale příliš si cenila svého života na to, aby se pokoušela byť jen pípnout. Její otec byl nevypočitatelný muž, jehož četné výstřelky maskovaly jeho průzračnou inteligenci, možná to bylo i šílenství, které se mu vkrádalo do hlavy a zamlžilo mu mysl. Guishan vyrůstala v područí své matky a svých četných učitelů, vzdělávána ve spoustě tehdy relevantních oborech. Nepatřila mezi význačné osoby císařova dvora, málokdo ji bral na vědomí, jak snadno zapadala
do palácových stínů, nikdo si nevšímal té drobné nevýřečné dívenky v pozadí… Než přišla drobná chybka, která zapříčinila spád všech dalších událostí.
Jakkoli pro ni stíny představovaly mlčenlivé přátele, její vlastní se nakonec stal tím, co ji prozradilo. Guishan, ačkoli o tom takřka nikdo neměl ani tušení, se ráda účastnila důležitých státních událostí, většinou ale zdvořile ukrytá za nejbližším sloupem či závěsem. Informace nijak nezneužívala a žádný vlastní prospěch z toho neměla, ale přinášelo jí to jistou míru potěšení, ráda byla součástí koloběhu dějin bez toho, aniž by ji kdokoli spatřil. Myslela si, že o jejích drobných návštěvách nemá nikdo ani tušení… A ačkoli nikoho z lidí by ani nenapadlo, že by se císařova uťáplá a "průměrně" inteligentní dcera k něčemu odhodlala, ta nesmrtelná část dvora věděla své. A tak se Guishan poprvé setkala s nejdůležitějším mužem svého života, aniž by o tom tušila. Nintoku, tehdy využívající daleko více čínsky znějící jméno, byl malou dívenkou uchvácen. Již ji nějakou dobu v jejím počínání sledoval a postupně si vypěstoval na své poměry až nezdravě vřelé k city k někomu, s kým nikdy neprohodil jediné slovo. Viděl v ní potenciál, který chabým lidským zrakům zůstával utajen. A tak se stalo, že jednou mladou dívenku zachránil před odhalením a posléze velmi bolestivou a pomalou smrtí. Císař Jiajing neměl pro žádnou ženu kromě své jedné milenky velké pochopení.

"Maličká, copak se nebojíte hněvu svého otce? Jeho císařská výsost není muž s měkkým srdcem."
"Kdybych měla strach, nemohla bych se ukrývat ve stínech, vážený pane. Jsou to vrtošiví přátelé."
"Uvědomujete si vůbec, že by stačilo mé jediné slovo a přijde trest?"
"Ale jistě, můj pane. Ale co horšího může přijít, než smrt? A zemřít musí každý."
"Špatná odpověď, Maličká."

Kdo ví, proč se tehdy Nintoku rozhodl, že vezme malinkou dívku pod svá ochranná křídla, ani ona sama neměla sebemenší tušení, proč o ni jeden z otcových rádců tolik pečuje, ale opět se držela svého typického vzorce chování. Nikdy se neptala. Zpočátku to začalo jen drobnými náznaky ze strany staršího muže - potěšilo by ho, kdyby snad mladá princezna věnovala více času studiu japonštiny a historie, velmi rád by ji viděl hrát o něco lépe, tančit o něco elegantněji…. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu dělala Ruirong přesně to, co její nově získaná známost i jen v nejmenším naznačila. Stala se mistrem v odhalování jemných nuancí v jeho chování, naprosto přesně věděla, kdy ho svými dovednostmi potěšila a kdy to jednoduše nestačilo. Snažila se ze všech sil mu vyhovět, vylepšit se a stát se zase o něco vzdělanější, o špetku ladnější. Ta náhlá změna v chování císařovy dcery ale kupodivu v nikom nevyvolávala údiv, nikdo jí totiž ani v nejmenším nevěnoval pozornost, Guishan byla pro celý dvůr nezajímavá… Nebo se někdo postaral o to, aby prošla dětstvím bez povšimnutí? Nintoku se stal její jedinou radostí, jejím jediným přítelem a důvěrníkem, byl osobou, za kterou přišla, cítila-li se osamělá, kterého sháněla, když se dozvěděla nějaké vzrušující novinky. Zbožňovala toho muže celým svým muším lidským srdíčkem.
Nesmrtelná polovina dvora věděla své, nikdo by si nedovolil té lidské drobotině ani zkřivit vlásek na hlavě, všichni si dávali obrovský pozor, aby se jí náhodou v jejich přítomnosti něco nestalo. Sem tam s ní prohodily pár slov - bylo to vhodné a zdvořilé - ale jinak se snažily styku s princeznou vyhnout. Sama o sobě nepředstavovala hrozbu, což se ale nedalo říci o jejím novém učiteli, toho se obávala každá rozvážná duše, což byl vlastně i důvod, proč tu malou chránili, jakkoli se to příčilo jejich zvyklostem. Nintoku by jim jistě neublížil, pokud by se v jejich přítomnosti zranila, nebo došlo k nějaké drobné nehodě… Ale nikdo se nepokoušel testovat své hranice. Rok se tedy s rokem sešel a Guishan stárla do krásy. Bylo čím dál zřejmější, že onen skrytý potenciál, který jednou ve stínech upír zahlédl, je čím dál viditelnější i pro chabé lidské zraky. Ruirong měla vše, co si dívka jejího věku mohla přát - pocházela z mocné a bohaté dynastie, měla teoretický vliv na politiku císařství, byla vzdělaná, vychovaná a nádherná. Na potkání okouzlila každou možnou tchýni a zamotala hlavu tchánovi. Měla jakési zvláštní kouzlo, kterému málokdo dokázal odolat. I její otec krapet pookřál, jak jen mu to jeho šílené srdce dovolilo - nemusela odevzdávat svou krev jako palácová panna, a dokonce i v případě jejího sňatku velké množství vlivných lidí odmítl.
Guishan se do svatby nijak nehrnula, naprosto jí vyhovovalo platonické koketování s pohlednými mladíky doprovázené vášnivými debatami se staršími a daleko vhodnějšími muži. Zřejmě netoužila po svázání s další bytostí, ale rozhodně se tomu nebránila a věděla, že k tomu stejně časem dojde. Neměla žádné velké slovo v těchto velkých rozhodnutích. K jejímu překvapení se ale její otec zachoval přátelštěji, než se tomu stalo kdykoli před tím, a vybral ideálního ženicha. Tak akorát starý, dostatečně pohledný, bohatý a bezdětný s vcelku důležitou funkcí a pracující jen pro císaře. Guishan byla nadšená - a neváhala se o své radostné pocity podělit i se svým celoživotním přítelem. Nintoku k celé záležitosti
přistupovat daleko delikátněji a nebál se vyjádřit své nespokojení se situací. Guishan nechápala, co se děje, ve své dětské naivitě byla přesvědčena o tom, že to snad ani lépe dopadnout nemohlo. Jak krutě se spletla.
Dnes již neexistují žádné informace o tom, co se tehdy s císařovou dcerou stalo, vše vágně končí jejím mládím, o to se velmi dobře postarala. Pravdu zná snad již jen ona - byla provdána za toho takřka ideálního muže, u kterého se ukázalo, že mu do onoho perfektního manžela přeci jen hodně chybí. Ruirong byla během své svatební noci surově zbita a zneužita. A další noc znovu. Věděl o tom někdo? Jistě si její služebné musely všimnout těch obrovských modrých podlitin a krvácejícího ženství, ale po vzoru své paní mlčely. Ruirong se nikdy ani slovem nezmínila o tom, jak její manželství probíhá, všechny známky po ublížení statečně maskovala vrstvami oděvu a bílé barvy. Vrátila se opět ke stínům, nakračovala tak tiše, že to byl pouze ten její, kdo většinou upozornil na její přítomnost. Omezila svou účast na veřejných akcích, ale pokud již byla přítomna, byla vždy dokonalým hostem, nádherná a sršící důvtipem. Její manžel byl se svou novou trofejí nadmíru spokojen, každopádně jí příliš nedůvěřoval - trvalo to dlouhé čtyři roky, kdy po zvláště brutálním útoku směla po boku svého manžela opět navštívit Zakázané město. Veřejně prezentované důvody se týkaly neplodnosti, měl ji prohlédnout císařův lékař, jelikož ani po čtyřech letech manželství se Ruirong nepovedlo odnosit jediné dítě. Když už otěhotněla, tak většinou do šestého měsíce stejně potratila. Ve skutečnosti ale její manžel v žádném případě neplánoval, aby se na jeho ženu kdokoli podíval - zahrál by to jako nedostatečnou opatrnost princezny - ale její otec začínal být trochu podezřívavý, proč se jeho drahá dcera ani jednou nepřijela ukázat.
Nintoku, ačkoli to na první pohled nebylo patrné, zuřil. Věnoval jeho Maličké tolik času a ona si jen tak na čtyři roky zmizí bez toho, aniž by se ozvala. Měl v plánu ji vytrestat za její nezodpovědné chování a lhaní, jenže když ji poprvé uviděl, veškerý hněv ho přešel. Jakkoli byli lidé slepí vůči všem napáchaným škodám, jemu ani nikomu z jeho druhů neunikla změna, která se s Guishan udála. Nepoznával svého mazlíčka - vyvarovala se jeho pohledu, snažila se mu za každou cenu vyhnout… Nechal ji pár dní utíkat a žít v iluzi, že o jejím chování nemá ani tušení. Třetí den si ale zajistil, že svou drahou zůstane sám, a po několika váhavých minutách mu Guishan všechno pověděla. Před svým celoživotním přítelem nedokázala mít žádné tajemství, měla pocit, že by ho svým mlčením zklamala, proto se raději rozhodla vypořádat s následky znechucení ze sebe samotné - zklamala své mlčení a svého muže, toho jediného, kterému měla být věrna až do konce života. Nintoku celému příběhu naslouchal s kamennou tváří, ale byly to oči a drobné pohyby rukou, které ho vždy prozradily. Guishan velmi dobře věděla, že její drahý přítel není spokojený, ale nedokázala najít slova, aby ho utišila. Možná ani žádná taková nikdy neexistovala. Jakkoli byl Nintoku zvyklý na různé chování k ženám, nikdy by ho nenapadlo, jak hluboce ho ubližování jeho mazlíčkovi zasáhne. A nikdy by neočekával, že ona bolest může být prohloubena jedním motýlím polibkem na rty, který mu Maličká věnuje ve snaze zachránit ho před zbytečnými starostmi.

"Omluvte můj nedostatek sebekontroly, můj pane. Už se to nestane. Vím, že nemám právo takto hovořit o svém… muži. Pochopím, zmíníte-li se o mém prohřešku před mým pánem."
"Ach, moje Maličká… Děláš mi to těžší, než to je. Stále mi důvěřuješ?"
"Nikdy jsem nepřestala."
"V tom případě… pij."


Pokračování historie - 2. část a 3. část.

MAGIE
Zmizela, před smrtí svého druha byla schopna vytvářet loutky ze stínů, zpočátku jen svého, později i bližších lidí, v období své největší moci si uměla stíny vypůjčit i od cizinců.


AURY1
ARGENY50


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama