close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nydia Neolia Golini

12. října 2019 v 15:53

NYDIA NEOLIA GOLINI


1. 9. 1995
člověk
servírka, studentka
umění
libra

Juliana Herz



Ortensia Fella Golini, rozená‌ Ricci (1976*), matka - Mají spolu velice silný vztah. Nicméně její matka je až do Diiných dvaceti let stále extrémně starostlivá. Od mala se o ní starala sama, měla potřebu ji neustále chránit, i když to v plno situacích bylo zbytečné. Snažila se jí vytvořit to nejlepší zázemí, ať se děje cokoliv, no hlavně aby se její malé štěstí cítilo dobře. Proto pro ni bylo složité když se Dia rozhodla mít vlastní bydlení. Přes to se už ale přenesla, její milovaná holčička ji totiž neustále věrně navštěvuje.

Terenciano Golini, (?*,?†), otec - Svého otce nikdy nepoznala, narodila se už do rodiny, kde žádný otec nebyl a neměl žádnou roli. S matkou se velmi milovali, byla to prý láska na první pohled. Celé to znělo jako pohádka, kterou by si mnoho lidí přálo zažít či už jen poslechnout. Ne všechny pohádky končí dobře, její otec je náhle před narozením opustil. Beze slov, bez rozloučení a ona ho nikdy neviděla. Často jako dítě byla zvědavá, toužila vědět, kdo je její otec aniž by viděla pouhé fotky. Nicméně láska jí nechyběla, to všechno jí dokázala dát matka s prarodiči, na otce už nemá ani pomyšlení, přešlo jí to.

Benvolio Sisto Ricci, (1943*), děda - Její dědeček jí dokázal nahradit otce skvělým způsobem. Je dost zřejmé že ho tak jako malá z části brala. On byl jakýsi úkryt před extrémně starostlivou matkou, jenž jí všelicos zakázala. Chodila k němu trucovat a vždycky jí po konverzaci bylo hned lépe. Dokázala s ním zmizet na hodiny z kuchyně do přírody i přes výslovný zákaz matky. Nikdy se na ně nezlobila, uvědomovala si, že s ním je v bezpečí.


Fiorella Adelina Ricci, rozená Marino (1949*), babička - Velice podobná žena její matce, nicméně už měla cosi prožito, nebyla tak starostlivá a dopřávala Die větší volnost. Byla dalším útěkem a volností. Jenže tady to bylo ještě jiné. Ano, milovala sledovat jaká kouzla dokáže v kuchyni a jejich dlouholetém podniku. Kuchyň se tu přímo dědila, avšak to nebylo vše co ji naučila. Probudila v ní lásku k umění.. Vlastně ne lásku, spíše to v ní objevila a jako skvělá umělkyně, ji k tomu vedla. Zní to smutně, ale Dia nikdy nechtěla skončit jako její babička. Nechtěla se odevzdat kuchyni, i když ji milovala a chápala, jak drahé dědictví to je. Babička s dědou ji v tom hodlali podporovat, jenže matka má na Diu velký vliv a proto je to dost složité.

• Neustále u sebe nosí náhrdelník, jenž jí dala její matka. Je to oválný a placatý medailonek na zlatém řetízku vyzobrazující hlavu italského boha lásky Anterose. Matka je silně věřící a věří že zrovna tento bůh ochrání její dceru před vším zlým. Sama Dia v bohy nevěří, nicméně ho od mala z krku nesundavá.
• Od mala jde trochu jiným směrem než její rodina a to je umění. Nosí ho všude a ne protože v srdci, ale snad všude jsou nějaké malůvky, čmáranky či náčrty něčeho možná absolutně nereálného. Miluje umění hledat snad kdekoliv.
• Po tom, co se přestěhovali do města La Crescent si sehnala nějaký menší a vlastní byt, jenž si sama za vydělané peníze zařídila.
• Jizvy od spálenin z kuchyně z jejích dětských let. Olej je nebezpečný.
• Mluví plno jazyky, jelikož se často stěhovali.

• Hraje na klavír už tak nějak od mala. Vždy se našlo místo, kde si zahrát.

Snědá pleť. Člověk pozná že Dia není z bílé rodiny, ač to zní zřejmě divně. Její rodina pochází z Itálie, avšak na rozdíl od svých předků je o něco světlejší a působí to výjimečně. Podle její matky je jakýmsi světlem rodiny. No, silně o tom pochybovala. Od její rodiny, tedy té ženské části ji trochu dělí i její výška. Na rozdíl od její matky či babičky, je docela vysoká, nicméně pořád určitě menší než většina mužů, nepovažujme ji tedy za přerostlého basketbalistu. V jejich rodině je ale být vysoký taky docela zvláštnost, no matka to vymlouvá na to, že už roste do hrobu. To nechtěla ani slyšet mimochodem i když se jednalo o jakýsi vtip. S tou výškou souvisela i štíhlost a případné křivky, které jí nechyběly. Nikdy jim však nebyla dána nějaká odvážná pozornost. Její matka by nedovolila aby její dcera vyšla v příliš krátkých šatech na ulici, ať je krásná jak chce, to bylo zakázané. Diu to nikdy ani nelákalo, nebyla potřeba se ukazovat a vystavovat jako do vitríny, o pozornost nestála. Matka ji má v plánu sice schovávat v kuchyni, jenže před životem ji neschová, možná ani až přijde nějaká ta láska. Tohle totiž nebyl život, co chce Dia žít. Nicméně i přes to, že je štíhlá, nikdy nebyla nemocná. Její máma ji vážně vykrmovala, jako by si ji chtěla uvařit taky. A protože už jako malá byla v kuchyni, jako dítě si vyzkoušela mnoho věcí a tak se po těle najde pár jizev. Od horkého oleje, nože, no prostě musela zkusit všechno a zrovna když nebyla nikomu na očích. Jedno je jisté, navždy si pak dávala pozor.
Její uhlové černé vlasy, jenž jsou v některých místech díky sluníčku zesvětlené na hnědou. Nenajdete je zrovna v upraveném stavu, tedy pro ní jak je nosí, je to upravenost. Plno módních guru žen by ji za to asi spražilo. Zkrátka ji s žehličkou před zrcadlem nenajdete, asi by se zbláznila žehlit každou vlnku, jenž se v jejích poměrně divokých vlasech vytvoří. Proto je zkrátka jen učeše, prohrábne rukou a nechá tak jak jsou. Jako obsluha v restauraci či kuchařka v kuchyni si nemůže dovolit mít vlasy rozpuštěné, takže druhým účesem je drdol. Asi si umíme představit jaký. Tady už ani nestojí u zrcadla a vytvoří si cosi na hlavě. Převeliké úpravy nedělá ani u její tváře. Přirozenost byla v jejím životě každý den a tak se nikdy moc nemalovala. Nebylo kam a vlastně ani proč. Neviděla nikdy důvod proč pár hnědých malých flíčků, tedy pih, by měla zakrývat. Dnešní doba byla zvláštní a lidem se nelíbilo ledacos. Jediné co na ní můžete zahlédnout, byla občas lehce červená rtěnka na výrazně velkých rtech. Zde to končilo. Dokázala by si na obličeji něco vytvořit, kdyby to bylo nutné. Možná by díky umělecké duši nevypadala jako Marfuša.

Z části by se dalo říct, že má dvě osobnosti, nebo je jich více. Je to jen obrazně řečeno. K zákazníkům je samozřejmě milá a dokáže si s nimi chvílemi povídat, pokud na ni působí příjemným dojmem. V práci hold uměla přepínat. Někteří lidé jsou povýšení a nemají rádi, když se jich zrovna zeptáte s menším úsměvem: "To co minule?" Musí se u nich chovat tedy víc profesionálně. Ale to je její práce.. Způsobuje často stres, který někdy nezvládne a dopadne to na ní. Hodí to však rychle za hlavu, bez komentáře a pracuje dál se snahou se uklidnit. V tomhle je asi po otci, její matka jakmile jsou problémy začne italsky nadávat a už to jede. To u Dii neuvidíte. Takže v práci v podstatě andílek co se bude chovat jak potřebujete. Avšak nenechá si líbit všechno. Pokud bude váš respekt na bodu mrazu extrémním způsobem, obsluhovat vás dlouho nebude. Trpělivá je ale velmi a cosi vydrží, přeci jen pracuje v rodinném podniku už dlouho a vystřídalo se u nich plno lidí, plno národností. S rodinou je to další část osobnosti. Italská rodina.. Asi si umíte představit, kdyby měla svatbu, kolik lidí by přišlo. Většinu lidí ani nepozná, či si nepamatuje. Rodina je u těchto kultur vážně velká a ona se v ní cítí dobře a.. Zkrátka doma. Plno velkých oslav zažila, no jak se říká.. Některé věci stačí jednou za čas. Více komfortně se cítila s nejbližšími a to matkou, babičkou a dědou. Jaká je doopravdy? Pokud byste ji zrovna potkali v galerii, zahlédnete vážnou ženu, která přímo vyřazuje menší nezájem. Nedělá to ani tak úmyslně, ale nikdy nemluvila s cizími, pokud nemusela. Seznamování zkrátka šlo lehce mimo ní. Nejde o stydlivost, spíše o zvyk. Nikdy nebyla až tak společenská, i když její rodina byla v tomhle profesionální. Jenže jí to přišlo občas pro lidi akorát otravné. Ona tohle v sobě ani nemá, není tak "hrrr". I přes tu vážnost je poté milá osoba, pokud jste i vy na ni milí nebo aspoň neutrální. Nějaké neshody či vztek cizích lidí vůči ní řeší většinou mlčením a myslí si svoje, nebo zkrátka odejde. Není to nejlepší řešení, ale ona nestojí o hádky. Nestojí o to si zvyšovat své ego nad tím, že bude argumentovat druhou stranu. Většinou se jen otočí na patě a klidně beze slov zmizí. Tohle se lidem líbit asi nemusí, no nenašel se nikdo, kdo by to dokázal změnit. Ale i přes to, jak pracovitá a soustředěná, pořádná vám může připadat, což nejste tak daleko od pravdy, umí být líná jako veš. Vstávání je pro ni noční můrou, nedokázala fungovat jako její rodina. Vstát skoro v pět a připravit kuchyň. Matka ji tahala z postele, několikrát si i zažila jako lekci polití vodou. V této profesi přeci nesmí být líná, to neexistuje! To je další věc, proč to vaření a všechno z části Diu odrazovalo. Ta obrovská povinnost, které se bála a že Dia se moc věcí nebojí.‌ Fajn, bojí se, každý se bojí ale nedokáže úplně potkat, čeho se bojí, když se zeptáte. Poznáte to, strach umí sice dobře skrývat ale pokud jste vážně dobří, cítíte ho. Vážně hodně se ale bojí tmy, potřebovala vždycky nějaký přísun světla aby se cítila v bezpečí takže ano, usíná s rozsvícenou svíčkou ač se to zdá dětinské.


Nydia se narodila v Italském městě Siena, do "neúplné rodiny". Neúplná byla zřejmě proto, že její otec před jejím narozením odešel. Byla to velká komplikace, jelikož její rodina snad po staletí vedla známou italskou restauraci, ve které její matka sama pracovala. Rodinu živit nějak musíte, tudíž to měla vážně těžké, i prarodiče zde pracovali a tak nebyla moc možnost, jak by se o ni mohli starat za ní. Hold ji položili do kočárku v kuchyni a střídavě se jí věnovali. Bylo to náročné, ale neumřela na hlad ani ji nikdo neuvařil. Kromě toho, že ji měli v kuchyni jak další kuře, jen trochu víc speciální, tak rostla a chodila do školy jako jiné děti. Už tam začala její láska k umění a také hře na klavír. Hledala ho i na místech, kde se to zdálo být nemožné a věnovala tomu veškerý svůj čas. ještě teď by našla mnoho svých deníků, ve kterých jsou všecky skici, co kdy udělala i s pár notami a písněmi. Na těhle věcech je výjimečné, že vidíte ten posun, pokud nějaký je. Nicméně přátel moc neměl, byla myšlením trochu napřed a neměla čas na to rozebírat, který lak má hezčí barvu. Raději se hned po škole zvedla a běžela do rodinného podniku, kde vlastně trávila všechen svůj volný čas. Už od mala se učila řemeslu kuchařky či servírky. Jakmile se narodilo, jako by na ní celé to dědictví už spadlo a ona měla jisté, jakou linku v životě povede a jakým směrem se vydá. Jako malá z toho byla nadšená, líbilo se jí sedět na lince, když nebyl frmol a ochutnávat, dívat se babičce pod ruce. Umývat s dědou nádobí, přičemž jí vždy podsunul to nejmíň špinavé. Čím starší byla však pochopila, že to není až tak růžové jak si vysnila a to na žádném postu v kuchyni. Několikrát se jí stalo pár trapasů. Pár spadlých talířů, skleniček a tím pádem čerpání jídla. Vylití oleje a v nejhorším případě i trochu na sebe. Nespokojení zákazníci, protože čekání je nebaví, ale byl to její problém? Ne. Musela se ale udržet a být hodná. Nemůžete se prostě rozbrečet, že jsou na vás zákazníci zlí, i když se to párkrát stalo. Bylo to složité, avšak časem se v tom naučila žít. V jejích třinácti letech se ale její rodina rozhodla začít byznys i v jiných zemích a cestovat. Vařit po Evropě. Jako třináctiletá dívka neměla moc na výběr, následovala svou rodinu ve starém div nerozpadajícím se velkém autě po Evropě. Střídala školy jako ponožky a tím pádem i nějaké ty přátele. Nikdy se na nikoho nefixovala, tušila že opět odjedou. Mělo to pár výhod, naučila se spoustu jazyků. Jako dítě jste v tomto velice flexibilní a učíte se rychle, což se taky stalo, snad z každého státu co navštívili, si odnesla kus toho jazyka. Mělo to určitě nějaký dopad na její osobu. Je složité se takhle neustále stěhovat, v podstatě moc pravých a velkých přátelství nezažila, ani lásek, což nevyčítá rodině. Potřebovali peníze a když už obchod nešel, museli jít dál. Zdá se to být místy otřesné, někdy bylo. Představovala si, jaké by to bylo být bohatá, moci mít vše na co si ukáže, jenže to taky nebylo to pravé ořechové a svůj osud nebyla jako dítě schopna tak extrémně změnit a tak se jen podřídila stanovenému režimu. Nebylo to jak bylo řečeno tak černé. O svátcích si museli dát někdy volno, jinak by se její matka s prarodiči doslova zbláznili. Každý si pro ni vyhradil volný čas. Matka ji učila vařit a snažila se potlačit její zvědavost. Chtěla vědět, proč děti kolem ní mají dva rodiče a ona ne, bylo jen otázkou času, kdy se na tohle zeptá. Ani její vlastní máma ji nedokázala říct, proč je opustil a nikdy se o jeho dceru nezajímal. Neměli o něm žádné informace, zmizel snad i z planety. Jenže co bylo další, co děti neměly, byla jakási magie. Jako mladší si to neuvědomovala, nicméně dokázala hýbat s věcmi. Ne úplně jak by si člověk představil, nic přeborného, spíše udělala pěkný bordel například učiteli na stole, ale uměla to. Snažila se přijít na to, jak to někomu vysvětlit, ale nikdo by to nepochopil a je to takové.. Menší tajemství, které se zatím neprovalilo a doufá, že neprovalí. Mohl by z toho být malér. Teď se vraťme k tomu volnému času. Například s jejím dědou, který ji neustále bral do přírody. Bylo to jako cítit se volná. Nechal ji běhat bos po jehličí, suché trávě, mokré trávě mezi stromy. Ležet v ní a dokázali si společně povídat hodiny. Odpočívat, užívat si moment. Užívat si to ticho co kolem nich bylo. Schovali se do křoví a pozorovali stádo srn. Díky němu byla uvolněná, pocítila často vánek na svém těle a vánek přírody, která byla v každém státě trochu odlišná. Její umělecké duši to nesmírně pomáhalo. A třetím jejím andělem strážným její babička, která na ní v umění měla největší vliv. Možná nevědomě, nebo taky vědomě, pomáhala splnit Die svůj sen. Malovala s ní, kreslila s ní a tvořila s ní. Za pár drobných ji brala do muzeí neznámých umělců, jelikož právě ti byli nejlevnější a oni si nějaké muzeum ve Florencii nemohli dovolit. Sotva měli vždy střechu na hlavou, kolikrát museli spát i v autě. Holka se snažila být kvůli své rodině tak pozitivní, že hledala umění i v tom spaní v autě. No fajn, takhle Dia žila. Jenže její rodina zjistila, že Evropa, už je nuda, Evropa upadá a vzali si mnohem větší sousto a ona se rozhodla i přes studium umění do toho jít s nimi. Rodina pro ní byla vším a i když chtěla začít nový život, jela s nimi. Za nějakým novým začátkem do Ameriky. Jak narazili na toto město? Jen jeli, dál a ještě dál až někde zastavili a hodlali se v městě La Crescent usadit. Ona sama udělala velký krok, našla si a zrealizovala svůj vlastní byt za vydělané peníze. Bylo jich očividně dost, ale to bude spíše tím, že si nepořídila pomalu ani žvýkačky do školy. Nově se přistěhovala s rodinou a doufejme i nově začala a začne, i když jí tohle město z části děsí.

VZDUCH▬▬▬▬▬▬▬▬▬
AURY1
ARGENY50

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama