close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Grace Aergi

17. listopadu 2019 v 15:56

GRACE AERGI


24. 2. 1899
vlkodlak
fotografka
Shiro

Liza Gulyaeva



Matka: Shay Mjor - White (35) mrtvá (tuberkulóza)
Otec: Bjork Mjor (38) mrtvý (mrtví)

-Věnuje se bylinkářství
- Vystudovala historii (mytologie Řecka, Severská)
- Na krku nosí přívěšek Fenrira
- Hraje na kytaru
-Ve volném čase chodí běhat a dělá jógu

Dlouhé, husté hnědé vlasy doplněné ostře řezanou tváří, malým nosíkem a plnými rty, které obvykle nosí rudě zabarvené. Miluje výrazné barvy na rty, cítí se tak, že žije. Ale co zaujme více, nežli její rty je neobvyklá barva očí. Na první pohled jsou šedé a na světle se zdají být až nepřirozeně stříbrné, avšak ve vlčí podobě jsou skutečně šedé, jako rtuť.
Hubené postavy, nikoliv vychrtlé, křivky jsou na správném místě, výrazné boky a prsa menší, jak by někdo řekl ideální velikost B. Měří 170 cm a váží asi kolem 57kg.

Inteligentní a vnímavá žena, těmito dvěma slovy by se dala popsat zejména. Odjakživa byla zvídavá a toužila po vědomostech, možná právě to zapříčinilo její menší sbírku knih, které by se v životě nevzdala. Ale také říká, že jejím největším nepřítelem je Antikvariát, odkud je schopná si odnést knih, co jí náruč stačí. Jinak je velice společenská a veselá, avšak co se týká společnosti upírů, nikdy se mezi nimi necítí zrovna příjemně, ale nebrání se jí. A vlkodlaci? Nikdy nepatřila k žádné smečce a vyhovovalo jí to, jelikož její vlčí podstata je velice dominantní a musí ji držet na uzdě, když jde o měření sil ví, kdy není dost silná, ikdyž její vlčice ne. Díky ní však objevila svou bojovnou povahu se prosadit a nepokyvovat jako poslušné děvčátko, někdy si myslí, že ji proměna ovlivnila. Že tu tvrdohlavost a sebejistotu získala díky ní, dřív bývala tichá a hlavně poslušná, ale teď? Nikoliv.
Ačkoli to mělo i své proti, třeba vznětlivost, cítí ji mnohem intenzivněji než kdy dřív, umí se ovládat, dokud někdo nešlápne na tenkou vrstvu ledu a ten se prolomí.
Co se týče koníčků je to poměrně jednoduché, propadla fotografovaní, miluje ho. Když nebyla obdařena darem malování, tak si to chtěla vynahradit tímto. Možná díky citu k tomuto řemeslu se v ní vyvinula touha hrát i na hudební nástroj, ale nikoliv ve stejném čase, všechny koníčky získala během let života, ale tím nejdelším koníčkem bylo bylinářství a věnovaní se Severské mytologii, jen tak sem mohla domovu znovu přiblížit.
Její slabiny a záporné vlastnosti si na její povaze tak jako u všech také vydobyly své místo. Například si neumí udržet pořádek na stole, věčně tam vládne chaotický nepořádek. Má alergii na šípek a liči. Také občas dostává záchvaty paniky, když se ocitne v místnosti, v níž nemá možnost úniku. Ale když ví, že může kdykoliv odejít, zůstane v klidu. Takový stav nastává málo kdy, asi jako spánkové paralýzy, kterými trpí od své první přeměny.

Narodila se v Norsku. V zemi Vikingů, která je také označována jako severní větev Germánů. Lidské kořeny mají pevně spjaty s bohy, zimou, mořeplavbou a magií. Tahle magie nevymizela ani během této doby.
Doby, kdy se narodila ona.
Lidská dívka.
Její matka žila v jednom z menších měst, který se v té době rozrůstaly. Proč nepadla ani zmínka o otci? Jelikož ten se často vyskytoval mimo město, byl obchodníkem s látkami, takže nikdy nemarnil čas a pracoval mimo město. Práce byla jeho život rodina u něj vždy patřila na druhé místo. Ale u její matky platil přesný opak. Jediné, co pro její matku v ten okamžik bylo důležité, aby se dítě narodilo živé a zdravé. A ten den přesně přišel jednoho únorového zimního dne, kde ve svém domě za městem porodila Grace, ale také dříve jako známou Tarjei.
Malá Grace nevybudovala pevný vztah s otcem byl věčně na cestách, aby se postaral o rodinu.
Zapomnělo se zmínit, že její matka Shay nebyla jen tak obyčejný člověk, vládla magii. Byla hrdá na své výjimečné kořeny a také to vedlo k tomu, že jakmile byla Grace dostatečně stará, začala se učit magii. Ovšem k tomu byla vedena tak, aby si magii nespojovala s povinností ale nýbrž radostí a darem, který jí byl darován. Bavilo jí to a to hodně moc.
Nezapomínejme zmínit, že její matka Shay nebyla jen tak obyčejný člověk, vládla magií. Byla hrdá na své výjimečné kořeny a to také vedlo k tomu, že jakmile byla Grace dostatečně stará, začala se magii učit, aby mohla být stejně hrdá, jako její matka. Byla k tomu vedena tak, aby si magii nespojovala s povinností ale nýbrž s radostí a darem, který jí byl věnován. A výsledek? Bavilo ji to, neskutečně moc.
Jak Grace rostla, uvědomovala si, že magii se chce věnovat i nadále, ale že chce také studovat a nezůstávat doma, jak bylo od zdejších žen očekáváno. Ale nakonec se podřídila přání své matky a tak začala pracovat v rodinném krámku, který vlastnili. Jednalo se o krám s látkami, matka byla švadlena a i přesto se ráda věnovala bylinkářství a hrabala se v hlíně, na což Grace nikdy nezapomene. Tohle na své matičce měla nejraději.
Jednoho večera byla v krámku sama, jelikož ještě musela po dlouhém dnu uklidit a připravit vše na nadcházející ráno, vždy to tak dělala, byl to takový rituál. Ona uklízela a Shay šla domů vařit večeři, bylo to tak rychlejší, když si každá mohla věci dělat po svém. Sice měly úžasný vztah, ale obě měly rády klid při práci.
Když douklízela poslední kusy látky a vrátila je do poličky, kam patří, vydala se ven a zamknula za sebou dveře. Ten večer byl skutečně chladný a temný, svůj šedý kabát si přitáhla více k tělu a tiše se plížila temnou ulicí za město domů. Ten večer jí byl osudný. Domů už nikdy nedošla.
Probudila se uprostřed zimy, nahá, bez oblečení. Bylo jí chladno a moc si nepamatovala, pouze to, že šla ponurou cestou domů a z ničeho nic po ní skočil pes. Netušila, co se ten večer stalo, myslela si, že ji napadl a že ztratila vědomí, ale? Prvně si to myslela, až pak si začala uvědomovat, že nezná ani les, v němž právě je. Byla daleko od domova, od místa, které zná. Kdo ji sem odnesl? Netušila, ale když se otočila, spatřila vedle sebe nahé ženské tělo, žena se posadila a na tváři jí hrál lišácký úsměv.
Vyděsila se, více se od ženy odtáhla a ona se začala jen smát. Po chvíli se oblékla a hodila po Grace plášť, aby se měla aspoň do čeho zahalit a jen jí naznačila, ať jde s ní. Nic jiného jí také nezbývalo, nechtěla tu zůstat sama.
Už od začátku si myslela, že jí na oné ženě něco nehraje a také to byla pravda. Přiznala se beze studu, že ji proměnila v bytost, o kterých slýchala jen v příbězích své matky. Věděla, že magie existuje, ale že vlkodlaci? To bylo nad její chápaní a panika ji zachvátila až ve chvíli, když přestala cítit svou vnitřní magii. Skoro se rozplakala, jak se teď bude moct podívat matce do očí, vždyť měla svůj dar chránit, ale teď nebylo chránit co.
Jak se později ukázalo, žena se jmenovala Iris. Byla vlkodlakem déle, než Grace chodila po světě a ji proměnila v pouhých sedmnácti letech.
Chtěla odejít zpět do svého rodného města, ale i to jí nebylo přáno. Ukázalo se, že Iris není jen starý vlkodlak, ale také šílená spřízněnkyně upírů, kteří měli rádi mladé vlkodlaky a zejména pak jejich krev. Netuší, co jí Iris podávala v pití, ale v době, kdy se na ní upíři krmili měla mysl rozostřenou. Život mezi čtyřmi stěnami ponořený do tmy. Proč?
Mohly to být tak tři roky, co ji Iris držela dole pod domem. Tři roky plné vzpomínek, strastí, ale také ledu. Když přišla o svou magii byla bezradná, jako by jí něco uvnitř chybělo, ale tohle místo mělo být opět zaplněno. K ránu, po její první přeměně se stalo něco zvláštního. Probudila se na chladné zemi v kovové kleci a cítila, jak se místnost plní vodou. Do sklepení sem tam mohlo zatýkat, ale místnost se plnila až příliš rychle a Grace se nemohla pohnout. Nemohla hnout ani nejmenší částečkou svého těla byť jen o píď. Byla unavená a bez sebe strachem, že se utopí. Nešlo jí ani křičet a tehdy si myslela, že je to opravdu konec, nějaký další žert, který jí život připravil. Náhle vše kolem ní začínalo tuhnout, hladina už jí stoupala do výšky obličeje, ale voda mrzla tak rychle, že ho hladina nestihla překonat a Grace tak měla stále přístup ke kyslíku. Voda na podlaze místnosti byla jako čerstvě zamrzlé kluziště. Tehdy se Grace probudila skutečně. Probral ji nepříjemný chlad, protože v oné spánkové paralýze, kterou zažila, byla v ledu částečně zamrzlá i ona sama. Ale nebylo to sugerování zimy, co ji studilo, ale namrzlá podlaha kolem ní. A tak objevila svou magii ledu.
První proměny byly nesnesitelně bolestivé a Grace na ně vzpomínala jen nerada. A ačkoli byla její věznitelka šílená, občas měla pocit, že právě ono šílenství protkaly paprsky světla a soucitu, protože se ji snažila naučit ovládnout tu bolest a udržet se při vědomí. Trvalo dlouho, než se naučila relativně ovladatelně měnit a zvládat náhlé a silné emoce. Ale co bylo horší, tak to byl úplněk, jen udržet ji v domě byl oříšek se kterým si ovšem poradili. Ve sklepení domu zhotovili kovovou klec, kde Grace měla své proměny trávit.
Každý úplněk ji sem chodil zamykat nějaký upír a tuto noc tomu nebylo jinak. Grace poslušně zalezla do klece, protože věděla, že klást odpor se v této společnosti rozhodně nevyplácelo. Zabouchl za ní mřížové dveře, strčil klíč do zámku a náhle se otočil za hlasem vycházejícím ze shora z útrob domu. Grace nevnímala, co přesně za slova se sem dolů sneslo nebo jim spíš úplně nerozuměla. Upír chvíli zůstal hledět na dveře, které vedly ze sklepení, pak vytáhl klíč ze zámku, ani se neotočil a vyběhl ven.
Mladá vlkodlačice se zamračila, protože si uvědomila, že zapomněl otočit klíčem. Zavalil ji zvláštní pocit adrenalinu a náhle ji napadlo, že tohle může být den, kdy se jim konečně vzepře a pokusí se utéct. Natáhla ruku a prsty se dotkla chladného kovu, ze kterého byla klec zhotovena. Kousla se do rtu a odebrala se do jednoho ze vzdálenějších rohů vězení. Posadila se a téměř zhypnotizovaně hleděla na dveře. Bylo to, jako by ji volal osud, jako by jí nabízel druhou šanci, a nebo ji prostě jen zkoušel.
Stačilo ještě pár vteřin a Grace pochopila, že nesmí ztrácet čas. Začala se měnit a to s jediným cílem, vzít si zpět svůj život. Její vlkodlačí tělo bylo plné adrenalinu a nedočkavosti, stejně jako to lidské, které teď bylo minulostí. Nechtěla čekat, už se nechtěla krčit jako malá ustrašená dívka čekající na spásu, která nikdy nepřijde, proto vyrazila. Dveře klece se otevřely s řinčením hned potom, co do nich vrazila předními tlapami. Verva, kterou do toho vložila způsobila, že se dveře zvenčí odrazily o bok klece, což způsobilo jen ještě větší ruch. Dveře do sklepa se rozlétly a v nich stál ten hloupý upír, kterému by vlastně měla děkovat, jenže ona už byla na schodech. Využila momentu překvapení, na nic nečekala a těsně potom, co se tu ten upír objevil po něm skočila, srazila ho k zemi a utíkala dál. Cítila, jak ji vytrhl pár chomáčů chlupů ve snaze ji zadržet. Hned na chodbě bylo okno, jehož sklo se lesklo ve svitu měsíce, který se v něm odrážel. Znovu skočila a její těžké tělo ho roztříštilo. Dopadla na zem, ale svalila se na bok, někdo ji patrně následoval a váha těla dotyčného ji vyvedla z rovnováhy. V afektu se po něm ohnala drápy i zuby, které trhaly maso, což protivníka zdrželo a možná i překvapilo, to jí ale bylo jedno. Cítila jen jednu jedinou věc a to to touhu, neutuchající touhu po svobodě. Tohoto momentu využila a znovu se rozeběhla, běžela tryskem a nikoho neslyšela. Během útěku jí to bylo jedno, ale později jí tento fakt připadal zvláštní. Byla si vědoma toho, že by ji měli sledovat a že by ji dostali, ale ona unikla, jako by ji nechali. Tahle mrazivá myšlenka jí hlodala hlavou, možná jim prostě nestála za ten rozruch a za práci, a nebo se báli, že v lesích při úplňku potkají jiné vlkodlaky. Ať to bylo jakkoli, byla svobodná, a to bylo hlavní.
Kéž by mohla své rodině říct, že žije a že tu stále je, ale nemohla, musela pryč. Brzy se totiž ukázalo, že jediný důvod, proč ji nechali zmizet ve tmě byl pravděpodobně jejich strach z ostatních vlkodlaků, kteří byli daleko silnější než ona a v noci posílené úplňkem ji mohli roztrhat na kusy. Protože ať se usadila kdekoli, stále jí byli v patách, takže na žádném místě nemohla zůstat déle. Když bylo Grace 22, rozhodla se Norsko opustit i přestože jí to rvalo srdce, už nikdy matku neviděla, ale musela pryč od Iris. Proto se jednoho dne vkradla na obchodní loď v nejbližším přístavu, skrývala se příliš dlouho a chtěla začít znovu. Ale také to znamenalo změnit si jméno z Tarjei na Grace.
A proč ji nikdy rodina nepřišla hledat? Snažili se ji najít, ale jako kdyby po Grace nebylo ani památky. Doufali, že se vrátí, ale nikdy neměla odvahu rodinu kontaktovat kvůli jejich a svému bezpečí, sbírala jen drobečky informací o tom, jak se jim žije, hlavně matce.
A tak začala svůj nový život v Kanadě, kde žila mnoho let. Začala si plnit sen o studiu, vystudovala tři školy, které ji zajímaly nejvíce a pak se věnovala čistě oboru. Ovšem v Kanadě nemohla zůstat trvale a tak čas od času pobývala v Londýně, Římě a Budapešti. Co víc, zjistila, že její vzhled se zasekl kolem 22 roku jejího života a že i po 100 letech pořád vypadá mladě, sice mnoho věcí o své podstatě musela zjistit sama, ale naštěstí se jí povedlo najít pár přátel stejného druhu jako byla ona sama. Ale ani po letech pro ni nebylo lehké se s faktem, co je zač, smířit.
A pak přišla opět doba, kdy bylo načase opustit i Kanadu a tak si vybrala tohle místo, kde by mohla začít znovu. Měnit bydliště se stalo jejím zvykem, jelikož Iris a upíři ji budou k smrti děsit již navždy.

LED ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■


NORŠTINA ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■10/10
ANGLIČTINA ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■9/10
FRANCOUZŠTINA ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
NĚMČINA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
BĚH ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
JÓGA ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
SEBEOBRANA ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
LOV ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
FOTOGRAFOVÁNÍ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■7/10
BABKA KOŘENÁŘKA ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10

AURY0
ARGENY50

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama