close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Orion de Vries

31. prosince 2019 v 22:59

ORION DE VRIES


29. 2. 1986
člověk
soukromý detektiv
Rogenia

Gwilym Lee



matka Alexis de Vries, née Peterson, člověk, *1968
otec Luuk de Vries, člověk, *1965
bývalá přítelkyně Josephine Strome, člověk, *1986 †2019
syn Theodor Strome, člověk, *2003

► Narodil se v přestupný rok 29. února a jako malý si myslel, že kvůli tomu bude stárnout jenom jednou za čtyři roky, což ho hrozně mrzelo, protože všichni jeho kamarádi vyrostou a jemu to bude trvat moc dlouho. ◄
► Jeho rodina pochází z Holandska, kde ještě donedávna žili jeho praprarodiče. ◄
► Střílí z pistole a je kupodivu dost mrštný a fyzicky zdatný. ◄
► Má doma černou kočku jménem Remington, které říká Remmie, a její čtyři koťata - Siga (červený), Berettu (růžový), Wessona (modrý) a Colta (fialový obojek). ◄
► Jeho první opravdová láska byla Josephine, spolužačka ze střední, se kterou má syna, o němž mu však neřekla, a tudíž o něm neměl sebemenší tušení. ◄
► Byl mu diagnostikován workoholismus, ale během let se mu povedlo vyléčit a žít normálně. Stále ale praktikuje jógu, která ho zklidňuje umožňuje mu relaxovat. ◄

Oriona asi nejlépe charakterizují slova mírnost, klid a cílevědomost. Mnohé jeho vlastnosti jsou dosti protichůdné a často hodně záleží na tom, v jaké náladě a v čí společnosti se zrovna nalézá. Umí totiž být zábavným společníkem, s nímž se ani nejde nudit, a umí být i trudomyslnou zamlklou hromádkou neštěstí.
Přátelské - tedy doopravdy přátelské - vztahy nenavazuje zrovna lehko. Ano, známé si hledá poměrně snadno, i na škole jich měl spoustu, jenže nikdo z nich pro něj nebyl skutečným přítelem. Mohl si za to tak trochu i sám, neudělal si na ně čas a jen se učil a pracoval. Nemá to vůbec co dělat s tím, že by snad lidem nechtěl důvěřovat, jelikož on lidem poměrně důvěřuje, pokud zrovna nemá důvody, proč by neměl. Zároveň se také v ostatních snaží vidět hlavně to dobré, ale nezavádí to do takových těch přespříliš optimistických hranic, kdy by věřil, že je každý v jádru dobrý. Dal by se považovat za takového optimistického realistu. Uvědomuje si, že někteří lidé jsou prostě a jednoduše skrz naskrz prohnilí a s pár takovými už tu čest v rámci práce měl. Řídí se zásadou žij a nech žít, dokud tím neohrožuješ a neutlačuje jiné. Nemusí nutně souhlasit s životním stylem někoho jiného, ovšem to neznamená, že ho kvůli tomu bude odsuzovat a dělat z něj něco méněcenného. Na rovnosti a dodržování určitého řádu a pravidel si celkem zakládá, ale pod jednou podmínkou - daná pravidla musejí mít nějaký smysl, nesmí být založená na libovůli a nesmyslech. Byl k tomu veden celý život, není divu, že to má tak nějak v krvi spolu s určitou zásadovostí.
V jeho romantickém životě je to poněkud žalostné. Nikdy neměl moc šanci se v tomto ohledu rozvíjet, ovšem ze své vlastní vůle. Uvědomovat si to začal až v poslední době, kdy se jeho věk pomalu překlenul přes třicítku a kdy mu došlo, že nemá ani manželku, natož děti. Uvnitř něj se dohromady bije jeho pracovitost a zájem o kariéru spolu s touhou založit rodinu a vytvořit si nějaké trvalé domácí zázemí. Možná i kvůli tomu se přestěhoval zpátky do La Crescent a doufal, že se mu to povede právě tady v jeho rodném městě. Kromě toho umí být dosti nervózní, dostane-li se do situace, kdy se dostává do přílišné blízkosti žen. Nevadí mu to, dokonce se mu to i líbí, jen nemá potřebné zkušenosti k adekvátní reakci a není si ani trochu jistý sám sebou. To ho vykolejuje už jen proto, že jindy si je vcelku jistý svými činy i komunikací a umí se vyrovnat téměř s čímkoliv. Nedělá mu potíže zachovat si chladnou hlavu a rozhodovat se během krátké chvilky pro co nejlepší řešení daného problému, zato panikaří nad naprosto běžnými věcmi - to je krásný paradox, jenž ho perfektně vystihuje.
Zbožňuje kočky a taky těch malých ďáblíků několik chová. Vzal si totiž se sebou svoji kočku Remington a ta se okotila, nu a Orion není jeden z těch, co by koťata někomu věnovali nebo prodali či dokonce utopili, a tak si je nechal. Pomáhají mu rozptýlit se od práce a zůstat v klidu - stejně jako jóga, kterou praktikuje už pár let. Dalším paradoxem také je, že zatímco na jedné straně mezi jeho koníčky patří poklidné činnosti typu jóga a hraní si s kočkami a na to druhé střelba z ručních i dlouhých zbraní. Dostal se k tomu tak nějak přirozeně díky práci a líbí se mu cítit tu sílu ve svých rukách. Je však dosti obezřetný a pomaličku se zbavuje svého zvyku nosit zbraň stále při sobě, však už to ani není většinou potřeba. Řadí se k těm zodpovědným dospělým, kteří se mezi známými osobami v příjemném prostředí mění na vtipálka a příjemného společníka. Co se týče cigaret, zkusil je a vůbec mu nechutnaly. Alkohol si čas od času dá - nějaké to pivo či víno, ale s tvrdším zachází opatrně a zásadně se neopíjí. Když už, dá přednost něčemu míchanému než vyloženě panáku. A i kdyby se snad stalo, že se napije trochu víc, nemění se v hulváta ani nevyvádí kdovíjaké vylomeniny, jen se směje trochu víc, je uvolněný a bezstarostný a… Dobře, na své poklidné poměry ty vylomeniny i provádí. Je to pravděpodobně jediná doba, kdy je opravdu nepředvídatelný a nedá se přesně určit, co provede tentokrát. Nějaká jednorázová přespání u náhodných žen však nečekejte, na to on nikdy nebyl a není. Potřebuje s tím člověkem psychickou blízkost a ačkoliv se umí zakoukat celkem snadno, většinou to raději potlačí, než aby přidělával starosti sobě a ostatním. Obětoval by vlastní štěstí pro dobro někoho jiného, kdyby na to přišlo, a to je jeho problém. Cítí vinu kvůli Theodorovi i Josephine. Stačilo jediné slovo a byl by zůstal a vykašlal se na celou univerzitu.


Rodina de Vriesových pochází z Nizozemí a ještě do nedávna tam Orion jezdil navštěvovat své prarodiče z otcovy strany. Ten však svou budoucnost viděl za oceánem v dalekých Spojených státech, kam odjel studovat na Kolumbijskou univerzitu práva. A tam poznal Alexis, další mladou a ambiciózní studentku práv pocházející z malého městečka v Oregonu. Jejich románek vznikal dosti knižním způsobem - prve mezi nimi vládla rivalita, předháněli se, kdo bude mít lepší výsledky na testech a na zkouškách, až to přerostlo v něco jiného - v lásku. Luuk, Orionův otec, byl jedním z těch mužů, kteří by pro svou lásku udělali cokoliv, což po něm ostatně Orion podědil, a tak mu nedělalo sebemenší problémy po dostudování souhlasit s přestěhováním do toho jejího malebného zapadákova v Oregonu. Ten zapadákov se jmenoval La Crescent a úplně ho nadchl.
Netrvalo dlouho a jejich dům zaplnil dětský pláč. Orionovo dětství nebylo ničím zvlášť zajímavé či odlišné. Už odmalička vykazoval svou mírnou povahu a pak taky neskonalou zvědavost a nadprůměrnou inteligenci. Všímal si detailů, které jiné děti nezajímaly, a nad vším hluboce přemýšlel, takže nebylo divu, že se naučil číst dříve než ostatní a že mu šla matematika. Na druhou stranu šíleně škrábal a jakákoliv umělecká činnost typu hudební a výtvarné výchovy šla mimo něj, čemuž se divila nejedna učitelka, jelikož se jim Orion jevil jako velmi vnímavý a citlivý chlapec, jaký by normálně k těmto oborům tíhl a šly by mu, jenže ne, jeho zajímala biologie, chemie, literatura a společenské vědy. Fascinovala ho práce jeho rodičů a ačkoliv ho nikdo netlačil k jejich oboru, sám si řekl, že jednou chce dělat něco podobného - prosazovat zákon a chránit lidi.
Na střední škole se poznal se svou první a jedinou velkou láskou, s Josephine. Jejich zprvu dětské zalíbení se přetvořilo ve skutečný a vážný zájem jednoho o druhého a byli spolu pár let až do konce střední. Orion chtěl samozřejmě studovat a kam jinam by šel než právě na univerzitu, jíž navštěvovali oba jeho rodiče? Josephine však nechtěla studovat a nechtěla ani vztah na dálku vzhledem k jejich mládí. A tak se rozešli každý svou vlastní cestou, aniž by v tu chvíli některý z nich tušil, že Josephine zůstala věčná připomínka Oriona - syn Theodor. Když zjistila, že je těhotná, bylo už moc pozdě, a protože Oriona měla stále hodně ráda, neřekla mu o něm, nechtěla mu kazit jeho sny a přála mu, aby se jednou vyplnil jeho sen stát se agentem FBI. Orion tak studoval a neměl tušení, že na druhé straně Států mezitím vyrůstá jeho syn.


Na univerzitě byl pilný jako včelka. Doma v Oregonu byly jeho výsledky oproti ostatním nadprůměrné, tady na Kolumbijské už tolik ne. Pořád se řadil do té horní poloviny úspěšnějších, nicméně i tak kolem něj byla spousta z jeho pohledu geniálních studentů, které sice nebral nutně jako konkurenci, ale toužil se jim vyrovnat. A pak taky věděl, že k FBI berou jen ty nejlepší. A tak dřel. Učil se dnem i nocí, neustále četl odborné publikace, neměl prakticky žádný společenský život kromě těch pár známých z ročníku a škola z něj pomalu, ale jistě vysávala úplně vše. Až zkolaboval vyčerpáním. Jeho organismus nevydržel a jednoduše vypnul všechny funkce kromě těch absolutně nejdůležitějších. Skončil na pár dní v nemocnici a musel přerušit studium, jelikož jeho mentální zdraví bylo ani ne na nule jako spíš hluboko pod nulou. Začal docházet k terapeutovi, který mu diagnostikoval workoholismus. Orion to samozřejmě nejdřív urputně popíral a nevěřil, že by na jeho přístupu bylo něco špatného - naopak, měl by zabrat ještě víc, aby se to příště nestalo a tělo si zvyklo. Naštěstí ho to přešlo a uvěřil, že je to vážně špatně, díky čemuž se rozhodl s tím něco udělat. A tak se za pomoci terapeuta postupně a pomalu hrabal ven ze své posedlosti prací a studiem. Lehké to nebylo, musel se neustále kontrolovat, ale díky své pevné vůli vytrval a nakonec svůj problém překonal a dostudoval. Ovšem jako se všemi těmito poruchami s ní bojoval i posléze a preventivně se jejímu návratu bránil hodinami jógy a meditacemi, přestal pít kávu, na každý týden si naplánoval volné hodiny, kdy nesměl na učení a práci ani sáhnout, a podobně.
Po dostudování se na pár let přidal k policii - čistě kvůli výcviku a nasbírání zkušeností. Jeho psychické problémy mu zavřely vrátka ke kariéře agenta FBI, ale ve výsledku ho to ani tolik nemrzelo, poněvadž zjistil, že existují i jiné varianty. U policie setrval několik let a platil za toho mladého, ovšem zodpovědného a důkladného strážníka. Odnesl si cenné zkušenosti a i když to vždycky nebyl úplně med, bavilo ho to. Vlastně by nejspíš i zůstal, kdyby si nevšiml nabídky práce u Pinkertonské agentury. A jelikož měl všechny předpoklady, chtěl to zkusit - a ono to vyšlo. Stal se vyšetřovatelem a působil například v Chicagu, v Redmondu či v Palo Altu. Asistoval firmám, shromažďoval a ověřoval důkazy, svědčil u soudů a pomáhal předcházet (či je řešit) všeobecně hrozícím problémům. Byl do své práce zapálený a konečně měl pocit, že dělá to, co ho baví. Z práce se stal i jeho koníček a ještě se i podíval do všech možných koutů Států. V mezičase navštěvoval svou holandskou rodinu i rodiče, kteří se mezitím přestěhovali do Seattlu kvůli práci. Měl i pár dalších přítelkyň, ale s žádnou jim to nevydrželo - buď nechápaly, že svou práci staví na první místo a není v tom nic osobního, podvedly ho s někým jiným nebo si jednoduše přestali rozumět, případně se odmítaly přestěhovat do nového města spolu s Orionem.
Takhle by nejspíš vše pokračovalo i nadále, kdyby se k němu nedonesla ta hrozná zpráva. Dozvěděl se to v podstatě jen náhodou díky mámě. Volali si a ona mu začala vyprávět o tom, co se v La Crescent v poslední době dělo za divné a docela strašidelné věci. To v něm vzbudilo zájem a trochu i obavy, ani po tak dlouhé době totiž nezapomněl na Josephine a její rodinu, a tak se tím začal trochu zabývat. Našel si novinové články, záznamy ze zpráv a kontaktoval pár lidí. Možná by si ale přál, kdyby to neudělal. Josephine našli mrtvou v lese po tom, co ji údajně mělo napadnout zvíře. Sice už ji dávno nemiloval tak jako kdysi, ale pořád měla v jeho srdci určité zvláštní místo, jaké v něm drží asi každý pro svou první školní lásku. Kvůli tomuhle se rozhodl skončit u Pinkertonů a vrátit se do La Crescent, aby zjistil, co se to tam děje. Něco se mu na tom všem nepozdávalo a nebyl s to určit, co to bylo. Jen nečekal, že na něj v La Crescent čeká ještě jedno překvapení - syn, jemuž chybělo jen pár let do dospělosti.



ANGLICKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■8/10
ŠPANĚLSKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
SEBEOBRANA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
STŘELBA Z PISTOLE■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
ŘÍZENÍ AUTA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
JÓGA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
PÉČE O ZVÍŘATA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
BĚH■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
MASKOVÁNÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
PLÍŽENÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■2/10
PRVNÍ POMOC■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■2/10
SEZAME, OTEVŘI SE■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■2/10

AURY0
ARGENY50

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama