close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Emric Darragh Thayer

3. ledna 2020 v 17:53

EMRIC DARRAGH THAYER


7. 4. 1983
člověk
policista
Charley

Michael Fassbender



Faber est suae quisque fortunae - Každý je tvůrcem svého štěstí


Rodina Thayer je starobylý významný rod, který má v Anglii hluboké kořeny, byť jsou jeho příslušníci rozeseti snad po celém světě. Už po dlouhá léta, po několika generacích si drží svou pověst a vysoké postavení na tom nejvyšším společenském stupínku mezi ostatními rodinami. Není snad nutné dodávat, že všichni členové jsou už od pohledu chladně konzervativní, kteří lpí na starých zarytých tradicích a zvycích, které rodinu odjakživa provází. Někteří z rodinných členů mají dlouhé prsty v nejrůznějších vládních institucích, odkud mohou šikovně tahat za nitky a podílet se na tajných věcech, ze kterých samozřejmě těží. Není náhoda, když se někteří objeví přímo na těch nejvyšších postech, odkud mohou řídit a utvářet věci tak, jak se jim zrovna hodí.
Další věcí je, že rodina působí dosti tajemně a mnohdy doslova zlověstně, panuje kolem nich celá řada legend a příběhů většinou, aby ostatní zastrašili. Protože strach druhých je něco, čeho využívají ve svůj prospěch. Zkrátka a dobře mocný vliv si zařídili i díky výhrůžkám a zastrašování, když se objevil někdo nežádoucí. Neštítí se intrik ani pochybných obchodů, manipulace se slabými osobnostmi a podobně. Samozřejmě mají všechno pěkně promyšlené a skryté, na povrchu se tváříc jako ti, kterým můžete skutečně věřit. Umí se chovat, oplývají rozeným šarmem a galantností, s čím si pak snadno omotají druhé kolem prstu.

« Jedna z mnoha legend tvrdí, že je z dávných dob provází prokletí, že se žádný mužský potomek nedožije hranice šedesáti let. Dnes už na takové věci málokdo věří, a možná je to jen hloupá náhoda, že se muži skutečně dožívají mnohem nižšího věku než samy ženy.
« Traduje se, že kdysi při svých začátcích uzavřeli pakt s vlkodlaky, kteří je měli chránit před nebezpečím. Jestli je něco takového pravdou ví jenom oni sami.
« Rodinný erb má ve znaku Vlkodava, které mimo jiné už po několik generací chovají a šlechtí. Je to jedna ze starých hluboce zakořeněných rodinných tradic.
« Rodinné sídlo ve Skotsku, které ve své době bylo tím nejvýznamnějším rodinným místem, už dlouho nikdo nenavštívil, ani se o něj nikdo nestará. Místo zeje prázdnotou a nikdo nemá odvahu vkročit na pozemky, kde se dějí paranormální jevy. Je to místo opředené tajemstvím z hrůzné a děsivé minulosti.
« Mužské pokolení se rádo věnuje okultním vědám, jedům a dalším podobným záležitostem.

Eoghan Rhett Thayer (†1980) a Imogen Aimee Thayer (†1980) - otec a matka
Eoghan byl o něco přátelštější povahy než jeho bratr, ačkoliv stejně jako ostatní muži z tohoto rodu působil autoritativně a většina osob z něho měla respekt. Už jenom pro jeho ostré rysy ve tváři a chladný pohled, který se však čas od času zjemnil díky jeho úsměvu. Přestože byl až druhorozený, měl vždycky přednost před svým starším bratrem, kterému dokonce vyfoukl jak pracovní místo, tak i ženu, kterou si vzal a založil s ní rodinu. Ta byla na druhé straně velmi krásnou ženou, s brilantním mozkem, což byla velmi nebezpečná kombinace. Gael mezitím žil po dlouhá léta v jeho stínu a tiše mlčenlivě trpěl.
Nikdy se pořádně nevyřešilo jejich úmrtí, neboť obě dvě těla se doposud nikde nepodařilo najít, což už je samo o sobě poněkud děsivé.

Gael Rufhus Thayer (*1945), strýc
Už od pohledu vypadá jako velice přísný a tvrdý chlápek, který se s ničím očividně jen tak nepáře. Po smrti svého bratra a jeho ženy se ujal jejich syna, což pro všechny vypadalo jako velkorysé gesto. Ovšem veřejnost, a hlavně samotný Emric vůbec netuší, že ve skutečnosti je pravda úplně jiná. Vždycky měl se svým bratrem příšerný vztah. Gael na něj žárlil, protože na rozdíl od něj on moc štěstí v osobním životě neměl. Poslední kapkou bylo, když se oba bratři zamilovali do stejné ženy, konkrétně do Imogen, ta se ale místo pro Gaela rozhodla pro jeho bratra. Jako vždycky měl Eoghan nehorázné štěstí a Gaelovi nezbývalo nic jiného než se s tím faktem postupně smířit, anebo vymyslet něco, čím by se pomstil. Samozřejmě se rozhodl pro druhou možnost, a svého bratra tak nakonec opravdu zničil i s jeho ženou. Jen Emricovi nebyl schopen ublížit, a tak si ho vzal pod svá křídla. Do dnes i přes svůj vyšší věk si žije jako král s bratrovými penězi a majetkem, aniž by se někdo doopravdy pídil po tom, co se tehdy před téměř čtyřiceti lety doopravdy stalo.

Valerius Kian Thayer (†1964), dědeček
Valerius byl ve své době nejváženější hlavou rodu a zároveň byl velmi komplikovaná a složitá osobnost. Typický Angličan, ctící staré tradice a hodnoty, jež rodinu provázely. Chladný a netečný na povrchu, ale přesto svým způsobem starostlivý, když se celý život o svou rodinu svědomitě staral, zabezpečoval a udržoval na té nejvyšší možné společenské špičce mezi vysoce postavenými rodinami. Měl jistou specifickou zálibu v démonologii, v jejímž oboru se stal známým, samozřejmě, jen čistě v kruhu rodinném. Stal se pověstný pro svůj zápal a své zkušenosti s vědomostmi. Velice rád experimentoval i v oblasti černé magie, a tak nebylo divu, že se mu to všechno nakonec stalo osudným. V nedožitých šedesáti letech byl nalezen ve skotském rodinném sídle v podzemních prostorách, kde obvykle mimo jiné prováděl i pochybné rituály. Nebylo pochyb o tom, že se na sklonku svého života pěkně pomátl na mysli a stěží byl schopen vnímat realitu. Někteří tvrdí, že byl posedlý démonem, a druzí zase, že to byl obyčejný blázen, jenž měl včas skončit u nějakého specialisty, který by mu mohl pomoct. Nicméně zbývající členové rodiny se po jeho smrti odstěhovali pryč. V bývalém sídle se prý totiž do dnes dějí nevysvětlitelné věci, a zatím nikdo nenašel odvahu se tam podívat.

Ksenia Ellen Thayer (†1975), babička
Postarší a noblesní dáma z dalekých krajů severských. Byla to rázná a přímá žena, která kladla vysoké nároky jak na sebe, tak i na zbytek rodiny. Všechno v její přítomnosti muselo být zcela dokonalé a bez chybičky, stejně tak i její vizáž. Po smrti svého manžela se vrátila zpátky do svého rodného Norska, kde snad ještě žijí nějací další příbuzní. Za druhou částí rodiny jezdila velmi zřídka, a většinou jen proto, aby se ujistila, že Gael dle nároků udržuje prestiž a jméno rodiny. O Emrica se zajímala vyloženě jen proto, aby se neřeklo. I když se nedá říct, že by jí na něm vůbec nezáleželo. Avšak zdá se, že byla nejraději, když kolem ní všichni pobíhali a starali se především o její blaho.

« Mezi rodinné tradice patří i vzdělání, a tak není divu, že se musel učit několika cizím jazykům. Ovšem plynule slovem i písmem vládne jen norštině, která mu je i vzhledem k severské rodině velmi blízká
« Zvládá také umění boje a střelby, a jako mladý měl soukromého lektora pro šerm
« Zajímá se o démonologii, okultizmus a celkově o samotné nadpřirozeno, o němž ví, že existuje
« Je to silný kuřák, který si rád dopřeje jak cigarety, tak při zvláštních příležitostech i doutníky
« Podél páteře má vytetováno latinské rodinné rčení
« Jeho psí společnicí je rodinou vyšlechtěná fenka Vlkodava - Ankhe
« Má slabost pro mytologii a především pak pro Starověký Egypt a jeho památky
« Charakterizuje ho stříbrný přívěšek egyptského kříže na krku a rodinný pečetní prsten

Emric je mužem, kterého si v davu ani nemusíte všimnout, pokud se mu tedy zrovna nechce být středem pozornosti. V opačném případě se o to dozajista dokáže postarat, a to takovým způsobem, že se na něj nebude dát jen tak zapomenout a jeho pohled ledově modrých očí se do paměti vryje skutečně velmi hluboko. Je to zkrátka zvláštní osobnost, jako by se ještě pořád tak nějak hledal a nedokázal se dobře usadit a být jako každý druhý. Popravdě ani po něčem takovém netouží. Nechce být jako jeden z mnoha, chce být za každou cenu svým, jako by na tom až životně záleželo. Nesnesl by však nějakou škatulku, do které by přesně zapadal. Každopádně je nutné zmínit, že vzhledem k jeho rodinnému původu, je to muž, který už od pohledu působí vznešeně. Umí se elegantně a s hrdě pozvednutou hlavou nést, jako by v něm na každém kroku vzkvétala ušlechtilost starobylých rodů. Ve společnosti se umí chovat, je velmi šarmantní a galantní, a to především k ženskému pokolení. Přesto všechno jsou dny, kdy se ani neoholí, nechá si narůst pořádné strniště, ale i tak pořád působí takovým ledabyle upraveným dojmem, jen už z něho není takový viditelný elegán, jako předchozího večera. Emric má spoustu tváří, které rád světu ukazuje, podobně jako zrcadlo a svou proměnlivostí připomínají londýnské počasí. Vlasy má od přírody spíše světlejší, ale občas má období, kdy naopak ztmavnou, za to vousy mají tendenci tak trochu zrzavět, ale jemu to nijak zvlášť nevadí. Postavou je zdravě štíhlý a je spíše atletický typ, byť nějaké svalstvo viditelně má, ale žádný hromotluk z něho nevyrostl. Co se týče jeho šatníku, jde vidět, že si dává záležet na tom, aby vypadal dobře, ale jsou dny i chvíle, kdy upřednostní obyčejné praktické oblečení před tím dokonalým a na míru šitým oblekem.

Emric je mužem mnoha tváří a jen stěží lze určit, která z nich je přesným skutečným odrazem jeho charakteru. Dalo by se říct, že se rád schovává za různé pózy a tváře, aby nikdo nepoznal, co se mu honí hlavou a co skutečně cítí. Svým způsobem je to jeho obranný mechanismus, z části je to hluboce zakořeněný zvyk, a ten je, jak je známo, jako železná košile. Zpravidla si druhé k tělu moc nepouští, a kupodivu ani ty, kteří by mu mohli být nějakým způsobem bližší. Nemá ve zvyku se svěřovat se svými osobními problémy, nebo s čímkoliv jiným, takže pozornost v tomhle směru přesouvá na někoho jiného, aby sám sebe ušetřil nežádoucí pozornosti a zájmu. Stejně tak je jen hrstka těch, kteří by mohli očekávat nějakou starostlivost, nebo snad citlivost z jeho strany, byť není zase tak chladným a mrazivým čumákem. Jen je rád, když si každý hledí svého, stejně jako on a nikoho tím zbytečně neotravuje a neobtěžuje. Se svými problémy, tedy v případě, když je měl, si uměl vždycky poradit sám. Je hodně trpělivý, rozvážný, ale také vytrvalý a má obrovskou vůli. Není snad nic, co by ho mělo vykolejit ze zajetých kolejí. A kdyby přeci jenom, stejně by to na sobě nedal znát, minimálně na bezbarvém výrazu své tváře. Těžce se mu dávají najevo city nebo snad emoce, až se může zdát, že je vevnitř jako pustá krajina. Opak je však pravdou. Prošel si výcvikem a životními zkušenostmi, které ho naučily, ale také zatvrdily. O každém svém činu, ať už se zdá spontánní nebo ne, hodně dopředu doopravdy přemýšlí, nikdy nejedná bez rozmyslu. Má rád, když jdou věci přesně tak jak si je předem promyslel a stanovil. Klade vysoké nároky jak na sebe, tak i na druhé, což je dost jasně viditelné v jeho práci. Nespokojí se jen tak s něčím. Získat si jeho opravdovou pozornost, nebo snad přátelství je běh na dlouhou trať. Chce to dostatek trpělivosti a pořádnou dávku úsilí.


Narodil se jako jedináček do velmi konzervativní bohaté rodiny, která původem pochází ze samotného Skotska, kde měla po dlouhou dobu hlavní rodinné sídlo, ale od jisté doby se rodina přestěhovala o kousek dál, do svého neméně honosného letního sídla, kde už byl i sám Emric. Vyrůstal pod křídly Gaela, jelikož byl moc malý, když rodinu zasáhla nemilá zpráva o úmrtí jeho rodičů, a tak spadl do péče vlastního strýce. Ten si dával záležet na tom, aby z chlapce vyrostl ten pravý a skutečný muž, jenž by se rovnal všem mužům z rodu. Ovšem díky svým pracovním povinnostem a záležitostem neměl moc času, natož na malého chlapce, takže Emricovu výchovu měla na starosti většina služebnictva včetně vlastních chův. Něco takového mohlo na první pohled vypadat jako pohádka, ale život za hradby velkolepého rodinného sídla nebyl vždycky tak přívětivý a dobrý, jak se mohlo zdát. Ne vždycky byl strýc příkladným rodičem, který by se o dítě opravdově zajímal, ale právě naopak, ačkoliv mu dost záleželo na tom, aby se měl chlapec více než dobře. Podroboval Emrica tvrdé výchově, v níž se dostatečně projevila jeho chladnost a přísnost. Emricovo dětství a částečně i dospělost se nesla v duchu nekonečných příkazů a zákazů, v přísném dodržování rodinných zvyků a tradic. Gael nepotřeboval, aby mu jednoho dne začal chlapec vzdorovat, raději se proto zařídil, aby k němu naopak vhlížel a měl z něho takový respekt, že by se o nic nepokusil. Co kdyby jednoho dne začal pátrat po svých rodičích? To nepotřeboval. Bylo však jasné, že měl Emrica rád jako vlastního syna, a v pozdějších letech i sám Emric měl svého strýce spíše za svého otce, protože byl jediným středobodem v jeho životě.
Až v dospělosti přišel na to, že mu život v Anglii nevyhovuje, a tak se nechal naverbovat do armády. Samozřejmě to nebylo nic jednoduchého ani snadného a jako obyčejnému mladému vykukovi by se něco takového asi podařilo jen stěží, ale měl své rodinné kontakty, přes které to šlo o něco snadněji. Od malička však bylo jeho snem být v americké armádě, nebo rovnou u námořnictva, a tak když měl příležitost, rozhodl se jí využít. Tak se tedy sbalil a po svých studiích odletěl do daleké Ameriky, kde si měl splnit své sny.
Musel však podstoupit několik tvrdých tréninků, aby dokázal, že na něco takového má, což nebylo vždycky lehké a snadné a měl dokonce chvíle, kdy uvažoval nad tím, že to zkrátka vzdá a vrátí se domů. Přesto však dokázal vydržet a dostal se tam, kam vždycky toužil. Stal se z něho profesionální voják, který byl posílán na dlouhé mise do cizích krajů, ale nebylo to takové, jako si kdysi představoval. Všudypřítomný boj nebylo nic pěkného, ani na jeho již tak dost pokroucenou psychiku. Nemluvě o tom, že zažíval smrt svých bratrů ve zbrani, což nebylo nic příjemného a zcela jistě se to na něm podepsalo. O této životní etapě jen velmi nerad vypráví a spoustu událostí dusí v sobě, než aby se svěřil někomu dalšímu. Nestojí o pomoc, když ví, že si pomoct dokáže sám. V armádě nakonec po několika letech skončil, když ho postřelili, což nevypadalo pěkně a lékaři mu dávali jen malou šanci na přežití. Tehdy se v něm cosi zlomilo a uvědomil si, že se nemůže vrátit. I když byl své služby schopen i nadále, zařídil si přes své kontakty, aby se mohl přidat k policii, kde mimoděk poznal svou půvabnou kolegyni, které při svých začátcích nemohl přijít na jméno. Proč by někdo jako on musel spolupracovat zrovna s někým dalším, a ještě k tomu se ženou? Vždycky se spoléhal sám na sebe, i při svých začátcích, tak proč by měl najednou měnit své zvyky? Nicméně po čase si k sobě našli cestu a on si k Regině vypěstoval svůj vlastní určitý vztah, který by jen nerad specifikoval. Dalo by se říct, že je to momentálně jediná osoba, které věří, které se občas sám svěří, ačkoliv se vesměs neustále mezi sebou hašteří a sám si neodpustí pár dobře mířených poznámek.
Do La Crescent se přestěhoval už před nějakou tou dobou, takže by se dalo říct, že město celkem dobře zná, ale pobývá tu ve větší míře jenom kvůli své práci. Kdyby si mohl vybrat, už dávno by se odstěhoval a pokračoval by v hledání své jediné dcery, o jejíž existenci se dozvěděl někdy před dvěma lety. Nedávno však od její matky dostal dopis, což popravdě po tolika letech opravdu nečekal a sám byl překvapen, jen nevěděl, jestli mile či nemile. Bylo zřejmé, že se jeho dávná partnerka dostala do nepěkných potíží a po něm chtěla, aby vzal dceru do bezpečí, jenomže někdo se postaral o to, aby už nepromluvila a nedala mu tak více informací. Emric vycítil, že je v tom něco víc, a hodlal se o to postarat, byť o svých otcovských schopnostech docela dost pochyboval. Rozhodně se nikdy nepovažoval za tak zodpovědného, aby mohl žít klidným nerušeným rodinným životem, na to ho provázelo až dost podivných a zvláštních věcí v životě, aby se pro něco takového rozhodl a postavil se tomu. Naopak po rodinném životě a dětech nikdy nezatoužil, ale když už se tak stalo, uvědomil si, že chce alespoň vědět, jak jeho dcera vypadá a jaká je. Zkrátka ho to začínalo zajímat a cítil, že je to jeho povinnost - a těm on nikdy nemohl utéct.

ČARODĚJNICTVÍ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■


ANGLICKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■8/10
NORSKÝ JAZYK■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
PĚSTNÍ SOUBOJ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
BOX■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
ŠERM■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
SOUBOJ S DÝKAMI■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
STŘELBA Z PISTOLE■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
STŘELBA Z DLOUHÝCH ZBRANÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■4/10
PLÍŽENÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
PLAVÁNÍ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■2/10
BĚH■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
ETIKETA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
SPOLEČENSKÝ TANEC■ ■ ■ ■ ■ ■ ■5/10
ŘÍZENÍ AUTA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
ŘÍZENÍ MOTORKY■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
PŘEŽITÍ V PŘÍRODĚ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
PRVNÍ POMOC■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■2/10
PÉČE O ZVÍŘATA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■3/10
JEDUBABA■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■2/10

AURY0
ARGENY50

MAZLÍČEK

Ankhe (*4. 5. 2013)
Ankhe je dospělá fena Vlkodava, věrná společnice svého pána. Je to zřejmě jediné stvoření něžného pohlaví, které s ním dokázalo zůstat tak dlouhou dobu. Emric má svoje neduhy a není zrovna společenský typ, se nímž by bylo snadné žít, ani jeden však na druhého nedá dopustit. Stala se z nich nesmrtelná dvojka, zvláště když jsou na sebe navzájem zvyklí.
Ankhe však není jen taková obyčejná fenka, která pochází z rodinného tradičního chovu, ale je mimořádně vnímavá a citlivá. Dokáže vycítit, když se v jejím okolí děje něco zvláštního, něco, co rozhodně není pro obyčejného člověka obvyklé. Pozná nadpřirozeno, asi že sama byla svědkem takových věcí a Emric sám jí pro tyto účely dlouhodobě cvičí. Nebojí se nadpřirozených bytostí, a pokud od nich vycítí nebezpečí je připravena zaútočit a ochránit jak svého pána, tak i ostatní. Jinak je to vcelku přátelský pes, kterému sice trochu trvá, než někoho nového a cizího pozná a pustí si blíž. Jako kdyby si v tomhle směru byli s Emricem tak trochu podobní. Každopádně je poslušná a vedena k tomu, aby neubližovala vědomě a úmyslně, jen v případě skutečného nebezpečí, které umí svými smysly vycítit a vnímat.

×

××
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama