close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Clementine Bartholomew

2. března 2020 v 10:28

CLEMENTINE "FATE" BARTHOLOMEW


10. 10. 1998
člověk
servírka
Lya

Florence Pugh



Agnes Bartholomew je někdo, koho by zřejmě měla považovat za svou matku. Bohužel to tak nikdy nebylo, snad nikdy se na ničem neshodly a už odmalička se hádaly o kdejakých maličkostech. Jejích vztah nikdy nebyl růžový, I když byly doby, kdy se dalo říct, že si spolu docela rozuměly. Ty byly však velmi vzácné a krátké. Navíc Clementine učila správnému chování ve společnosti a podobně, a i když se to po nějaké době naučila, schválně dělala vše naopak, což matku rozčilovalo o to víc.
Florence Bartholomew, aneb tatínek za všechny prachy. Ve skutečnosti potřeboval mít jenom všechno a všechny pod kontrolou. Zdál se milý, všichni v okolí ho měli rádi, byl to ten chlapík, co káže na mších, ale ve skutečnosti byl přívětivý jen za předpokladu, že jste sedli přesně do jeho očekávání. Vzhledem k její povaze a stylu mluvení, oblékání a kdečeho dalšího, ji neustále peskoval, dával jí přednášky a nejednou ji udeřil. Mnohdy měla na zádech a po rukou otisky od pásku.
Peter Barholomew, tedy její dědeček, je snad jediný člen rodiny, se kterým si kdy rozuměla. Je to její dědeček žijící v La Crescent, který zcela rozumí jejímu chování a rebelii, kterou se projevuje. Zároveň se mu líbí, že se nenechala ovlivnit rodiči a jejich extrémismem co se náboženství týče, tudíž pro něj nebyl žádný problém přijmout ji k sobě a přenechat jí svůj "protiatomový kryt"

Na pravé I levé ruce má přes klouby dlouhou jizvu, kterou jí způsobil otec, když se jí snažil rozmluvit její "koníček." Nikdy příliš nepodporoval technologie.
Většina lidí jí říká Clem, ale na sítích vystupuje pod přezdívkou Fate.
Má opravdu ráda karaoke, nejradši chodí právě do karaoke barů a vůbec jí nevadí ztrapnit se svým skřehotáním. Taky se snaží učit vařit, takže pokud sbíráte připálené hrnce, v kontejneru v jejich ulici jich najdete požehnaně.

Její povaha je jako pavučina, do níž se leckdo zamotá, nebo složitý matematický příklad. Ona sama se definuje jako klidná duše s vysokou tolerancí, což je samozřejmě do jisté míry pravda, tedy pokud zrovna děláte to, co ona schvaluje. Jakmile nějak vybočíte z jejích očekávání a začnete dělat či říkat věci, kterým nerozumí nebo je nečekala, buďto se naštve nebo v ní vzbudíte zájem (a samozřejmě ji i trochu vytočíte.) Velký důraz tedy klade především na to, jak se chováte v návaznosti na její přání a potřeby, a jestliže jí nevěnujete dostatek času a pozornosti, můžete se s ní rozloučit, nebo se připravit na její pokus získat si vás na svoji stranu. Není to vyloženě tak, že by potřebovala aby ji všichni měli rádi, i když by se jí to samozřejmě líbilo mnohem víc, ovšem přitahují ji právě takoví lidé, kteří zprvu vypadají, že nejeví žádný zájem o její osobu a o to, co dělá. Jelikož touží po uznání, kterého se jí nikdy nedostalo, a taktéž pozornosti, kterou na sebe nevědomky ráda přitahuje svým vzhledem i chováním, snaží se nejméně zaujaté jedince přimět všemi možnými způsoby projevit jí jakýsi druh náklonnosti.
Má poměrně těžko naplnitelná očekávání a složitě postavené priority, až v nich zřejmě má takový nepořádek, že sama neví, co je pro ni vlastně důležitější. Sotva najde tu správnou cestu, cosi ji rozptýlí a sejde zase o kousek dál, než by měla, než se jí podaří zase se vrátit, ne vždy to ale zvládá bez něčí pomoci. Je zmatená nejen ve světě plném lidí s požadavky, ale také ve své hlavě i srdci, kde je to možná o to horší. Ve spoustě (nejen) chlapeckých pokojů je často nepořádek a sotva se v něm vyznáte, což by se dokázalo naprosto přesně přirovnat jejím emocím. Nikdy si vlastně není jistá tím, co chce, a když už si myslí že ví, ve skutečnosti neví a jakmile to zjistí, strhne se lavina hysterie nastane období "hledání sama sebe," které skončí jen co ji přestane bavit, nebo si najde další hračku, která uspokojí její nerozhodnost nad sebou samou.
Má velmi vytříbený vkus, co se přátel a partnerů týče. Mezi partnery nikdy nejsou její dřívější přátelé a takés se od nich naprosto liší, jelikož spřátelit by se dokázala s kýmkoli dostatečně trpělivým a flegmatickým na její povahu, kdežto partnery si vybírá především podle toho, jak moc špatní pro ni jsou. Zřejmě se totiž zasekla ve fázi rebelie a nehodlá se z ní jen tak dostat. Většinou svým blízkým nejdříve oznámí "já vím, že pro mě není dobrý, ale-" načež poukáže na jeho tetování, nebezpečný pohled, motorku, přitažlivý vzhled, nebo nezájem, kterým s ní jedná. Navíc často přitahuje takové lumpy, kteří jí potom ublíží, a ona jako správná šílená ex přítelkyně zasáhne s nějakou pomstou, kterou buďto vykoná sama, nebo s pomocí svých věrných kumpánů. A samozřejmě si odpřísáhne, že další takový už se v jejím životě neobjeví -a za týden se rozplývá nad lícními kostmi nějakého pěkného motorkáře.
Nehledě na její neschopnost najít si partnera, je vlastně vcelku chytrá. Pravda, škola jí nikdy nešla, ale géniové jsou často špatní při výuce, nemám pravdu? Přesto byste se s ní mohli bavit o lecčem a ona by vám podala názor tak upřímný a nekonvenční, až se sami budete divit. Sice je asi lepší v mluvení, než poslouchání, ale když na to přijde, poplácá vás po hlavě a řekne nějaká povinná útěšná slova, ale nejlépe jí jdou měnit témata tak, aby se druzí zasmáli, nehledě na to, že se občas snaží působit co nejvíc hloupě, aby si o ní lidi nemysleli, že je nejen šílená, ale taky chytrá. To už by byl přece vrchol, no ne?
Mohla bych tu klábosit o nějaké loajalitě a lásce, ale jak už jsem říkala, s emocemi to má poněkud těžké, ráda si stěžuje a fňuká nad kdečím, i když nakonec přece jenom zatne zuby a udělá, co je třeba, protože taková ona prostě je. V podstatě ze sebe všechny ty špatné emoce vyventiluje, načež je připravená třeba i do boje. Ano, je hodně odhodlaná, hodně ambiciózní a občas má až nereálné cíle, odpřísáhne si toho tolik, ale brzy všechno zapomene, jakmile ji něco, byť jen malinko, rozptýlí. Je proto docela těžké být její dlouhodobý přítel a sledovat všechny chyby, které dělá, neustále jí pomáhat zpátky na nohy a nezlomit nad ní hůl. Stojí to buďto spoustu trpělivosti, nebo dostatečnou lhostejnost vůči využití času. Ale není to úplně marné, přeci jen se některých svých nešvarů časem zbavuje, na což je pak přímo radost pohledět.
Navíc se vyznačuje tou svou nehoráznou tvrdohlavostí a když si prostě něco usmyslí, jen tak to nezmění, pokud jí k tomu nedáte nějaký logický důvod. V hádkách často vyhraje, protože i když je tak trochu sociálně "tupá" a lépe se dokáže bavit s neznámými jednotlivci, než s celou neznámou skupinou, pokud vás zná, nebo se do něčeho zapálí, slova jí lítají od úst, ani nevnímá, co říká, a najednou je po hádce. V případě, že ovšem už nemá co říct, nejraději se uráží a jen zřídkakdy dokáže uznat svou chybu. Po čase ji to ale přejde, i když je to trochu složitější proces sebezapírání. Teda svého ega. Na druhou stranu ale zase tak nemožná není a dá se s ní opravdu bavit o spoustě věcech. V určitých ohledech je tolerantní a podporující, i když je těžké trefit tu správnou chvíli, kdy zrovna není naštvaná, uražená, nebo po někom prostě jenom nechce hodit papučí.
Vždy se snaží něčím vyčnívat, což už bylo vlastně řečeno. Ať už je to styl jejího oblékání, vzhled nebo chování. Je pravda, že už je to pro ni docela jednoduché vzhledem k tomu, že to praktikovala tak nějak odjakživa. Snažila se tím vždy nějak pobouřit rodiče, což se jí samozřejmě dařilo, ale mimo to také některé ovečky společnosti, které mimochodem z celého srdce nesnáší, i když se jí sama v některých chvílí stává. Má v očích jakousi jiskru nespoutanosti a odvážnosti, i když je ve skutečnosti ustrašená z kdečeho a často se přemlouvá k odvaze. Dělá často přesně to, co ostatní nechtějí, aby dělala, a to už jen kvůli tomu, aby se odlišila nebo vlastně kdoví proč, prostě už si nemůže pomoct. Neposlouchá, vzdoruje. Je jako malé dítě.
Poměrně impulzivní, pokud by se mě někdo zeptal. Občas dělá jen tak z placu věci, které by nikoho jiného nenapadly. Je schopná si uprostřed ničeho začít zpívat a tančit k tomu, z čehož jí ani jedno moc nejde, takže...může to být i vtipné. Navíc má vážně ráda, když se objeví nějaká spontánní akce, i když ji to občas trochu stresuje, přesto si ji dokáže užít.

Takže, abychom si to shrnuli, Clementine se narodila v nejmenovaném městě v Anglii, odkud pocházela celá její rodina, minimálně tedy co ví. Odmalička se častokrát setkávala se svými příbuznými a to už jen kvůli tomu, že většina z nich žila ve stejném městě. I když vyrůstala obklopena rodinou, byla nespokojená a cítila se v tomto prostředí špatně.
Její otec byl kněz, kázal na mších a rok od roku z něj byl větší a větší fanatik. Doma byla nastavená přísná pravidla a jejich porušení znamenalo výprask, jako kdyby žili někdy v minulém století. Navíc, její matka se jí nikdy nezastala, ba naopak, ona byla ta, kvůli které Clementine mnohdy dostala vynadáno. Tvářili se, že pro ni dělají to nejlepší a ona vlastně neví, co je pro ni dobré. Pořád jí vykládali, jak ji milují a nechtějí, aby sešla z cesty, ale to ji nikdy nebavilo poslouchat.
Doma to měla těžké, jistě, ale nějak se v tom naučila žít, co se ale školy týkalo, bylo to o něco horší. Minimálně pro mladé děvče je nepřijetí od vrstevníků to nejhorší, co se může stát. Prvních pár let byla považovaná za podivínku, která se nikdy s nikým nebaví. Ale to oni se nebavili s ní. Až jednoho dne ji parta děvčat v krásných šatech a pěkně upletených copech zahnala do kouta. Posmívaly se jí tak dlouho, dokud neviděly slzy tečící po její tváři. Jindy jí sebraly věci ze skříňky po tělocviku. Tehdy jí bylo asi patnáct a šikana se začínala dostávat až do mezí, které se jí ale vůbec nelíbily. Nehledě na přezdívky, které dostávala.
Rodiče donutila, aby mohla změnit školu, dojížděla dokonce do jiného města, aby ji tam nikdo neznal. Tehdy to vlastně začalo. Před nástupem do nové školy provedla rapidní změny na svém vzhledu a své zlaté vlasy přeměnila do havraní podoby. Když to její rodiče uviděli, málem vyletěli z kůže, dokonce jí vlasy chtěli I ostříhat, ale naštěstí z toho potom sešlo. V den, kdy napochodovala do školy, jako by ji už teď vlastnila, měla pocit, že jí všichni padnou k nohám, což se sice nestalo a stále byla ta, se kterou se téměř nikdo nebaví, ale nikdo už se ji neodvažoval ponižovat. Měla pronikavý pohled, kterým dokázala zastrašit kdekoho. To ano.
Časem si našla koníček, začala chodit do kroužků robotiky, a tak nějak se zajímala o technologii -už jen kvůli tomu, že její otec nebyl jejím velkým fanouškem. Ze začátku vše probíhalo v pořádku, s otcem se jaksi domluvila, že jí přispěje na všechno potřebné, a protože se snažil být vděčný za to, že se jeho dcera nějakým způsobem dostala do nějakého kolektivu a našla si něco, co ji baví, zásoboval ji penězi z rodinné pokladničky. No, ano, pochází z poněkud zazobané nóbl rodinky, která se často nad ostatní povyšovala.
Nicméně to nevydrželo dlouho a tatínek začal mít problém i s tím, ale to Clementine vůbec nevadilo. Rozhodla se najít si brigádu, pracovala jako servírka v bistru nedaleko školy, do které chodila. Tam se seznámila se svým prvním přítelem. Byli spolu pár měsíců, než ji podvedl se svou bývalou přítelkyní. Clementine nevydržela ten hrozný vztek a chtěla se mu nějak pomstít. No, a tak zveřejnila na jeho profilu na flickeru nějakou trapnou fotografii, kterou se snažil z nějakého důvodu skrývat. A jak? Prostě se mu na účet nabourala. Jednoduché. Tehdy už vlastně celkem ano. Žádné problémy neměla, nikdo na ni přímo nepřišel, ale jeho rodiče informovali její a strhla se bouře kázání. Tehdy ji otec udeřil přes klouby obou rukou takovou silou, že na nich doteď má jizvy. Bere to ale jen jako známku bojovníka.
Od té doby jí otec znovu začal vše zakazovat a doma to bývalo horší a horší, až vše vyvrcholilo jednoho dne, kdy domů přišla s propíchnutým rtem. Piercing byl něco naprosto nepřijatelného a strhla se hádka. Dokonce tak hrozná, že skončila jejím odchodem. To už jí bylo osmnáct, a tak si říkala, že má alespoň malé právo na to, aby si žila po svém. A jelikož nevěděla, kam jít, kontaktovala jediného člena rodiny, o kterém mluvili její rodiče jako o černé ovci. Otcův otec, tedy její děda, Peter Batholomew, nikdy nevěřil v Boha a zřekl se rodiny kvůli jejich posedlosti a fanatismem. Když od ní slyšel, co se stalo, i když s ní nikdy předtím nemluvil, neváhal jí nabídnout přístřeší, a tak hned co to šlo, odcestovala do Ameriky a usadila se v La Crescent, kde se zapsala do školy.
Upravila si bunkr svého děda a když zjistila, že je na škole kroužek IT, začala se tomu věnovat o dost víc, samozřejmě také zoufale toužila po pozornosti a lásce, kterou doma nedostávala, a proto s randěním nepřestávala. Muži i chlapci ji čím dál více zklamávali a její odplaty byly čím dál horší -až na ni jednoho dne kdosi přišel.
Byla to vlastně dvojice, která ji varovala, a tak na chvíli přestala. Říkala si, že je ani nezná a oni neznají ji, nemůžou jí přece nijak ublížit, že ano? Navíc, co je jí po nich. A stalo se to znovu. Ale tentokrát už se to trochu zvrtlo a ona musela nějak smazat svůj prohřešek -tudíž se přidala k nim, jelikož v ní viděli jakýsi potenciál. Potírali rádoby zločiny na sítích, hackery a podobně. Dost se od nich naučila, to ano.
Ve škole to šlo tak jako obvykle, začala si víc všímat okolí a nějak jí bylo líto, že se tu děje to, co na její předchozí škole, i když ne jí. Byl tu vlastně jeden kluk, vypadal docela chytře, ale ostatní na něj doráželi a pořád si z něj utahovali. A tak si jednoho dne řekla, že zakročí. Svým úžasným šarmem-ne, takhle to vlastně nebylo. Ve skutečnosti jim jednoduše pohrozila a jelikož, co si budeme, jde z ní celkem hrůza, alespoň na chvíli ho nechali být. Ano, Clem umí být opravdu přesvědčivá.
Potom jednoho dne přišla na to, že tenhle kluk, kterému tak trochu zachránila zadek, je vlastně v podobném oboru vcelku nadějný, tudíž ho přesvědčila, aby se přidal k ní, Winniemu a Moně. Samozřejmě nemohl odmítnout, protože do ní tehdy byl zamilovaný, což věděla a hodlala toho využít. Stal se z nich tedy tým, který teď většinu času vysedává v podzemním krytu, cpe se chipsy a rozmlouvá Clementine další eskapády s darebáky.

ELEKTŘINA
1/10
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■


DOVEDNOST■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■0/10
DOVEDNOST■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■0/10

AURY0
ARGENY50

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama