close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kinley Smith

21. března 2020 v 12:59

KINLEY SMITH


23. 7. 1872
vlkodlak
baristka v kavárně
Katherine

Madison Pettis



Matka: Maria Sonia de Monteg (5. června 1852- 1872) - dvorní dáma
Otec: Amedeus Ferdinand Maria di Savoia (30. květen 1845 - 1890) - Španělský král v letech 1870-1873

Mluví 3 různými jazyky.
Neumí tancovat.
Občas si mluví sama pro sebe.
Je spokojená více se svým vlčím než lidským já.
Ovládá střelbu z luku.


Kinley je optimistická osoba s velikánským srdcem. Miluje smích a ještě raději má, když se smějí všichni okolo ní. I přes vnitřní neklid se dokáže energicky usmívat a nakonec svou optimistickou náladu zkrátka nějak přenést i na ostatní. Snaží se, aby její přátelé v ní měli oporu kdykoli to budou potřebovat. Ať už jsou to přátelé ze studií a reality nebo přátelé z počítačových her, které hraje. Potřebujete pomluvit kluka, který vás opustil, je tu pro vás. Potřebujete zabít velkého bose za 300 bodů zkušeností a dva diamanty, je tu pro vás.
Snaží se vycházet s každým kdo ji to jen trochu dovoluje, chyb, které udělá lituje ještě dlouho a přemýšlí jak je napravit, aby to pak skutečně mohla udělat. Pokud ji někdo pomlouvá, obvykle si z toho nic nedělá, pokud jde o závažný problém, který se zakládá na lži obvykle pouze ukáže člověku, který to zveřejnil pravdu, aby věděl co vlastně způsobil, ale jinak dané situace moc neřeší. Zatím co ve hře ji nedělá problém interakce s cizími lidmi, v realitě je trochu stydlivější a opatrnější. Možná proto se nikdy nerozhodla sejít s přáteli z herního světa. Jednoduše má ráda věci takové jaké jsou.
Nepatří ani k dívkám, co by se nechaly jen tak zastrašit. Její hlas má až překvapivou sílu a sama dokáže být drzá a velmi tvrdohlavá, když chce. Nebojí se říct svůj názor, nebo s něčím nesouhlasit. A tak to bude do doby, než ji přesvědčíte o tom že jste skutečně nebezpeční. Pokud si získáte její důvěru, stane se tou nejvíce loajální osobou jakou si můžete přát. Nikdy vás nezradí a nikdy o vás neřekne špatnou věc. Bude vás chránit a bude na vás dávat pozor.
Energie ji nikdy nechybí, spíš jí neustále přebývá. Dokáže se dlouhé hodiny věnovat jednomu hloupému nápadu, nebo si vymýšlet tajnou řeč ze zkomolených slov, která ji právě napadají. Může z ničeho nic vyskočit na lavičku a dát si náhodný tanec na hudbu vycházející z rozhlasu, nebo se může dát do řeči s klaunem a vyzvat ho na souboj ve šklebení se. Je nepředvídatelná a tak trochu šílená. Slovo normální považuje ve spojení se svou osobou za urážku.
Získat celé její srdce se zdá více nepravděpodobné než jak by se mohlo u takovéto dívky na první pohled zdát. Je zraněná ze svých předchozích lásek a v tomto odvětvích velmi stydlivá a ustrašená. Pokud se vám to povede, dostane se vám její úplná oddanost, věrnost a upřímnost, kdy vám řekne úplně všechno co jen budete chtít o ní vědět. Splní vám každé přání, které bude moct a co víc, bude vás milovat nade všechno to špatné i to dobré. Přiblížit se jí můžete hlavně přírodou, kterou miluje ze všeho nejvíce a považuje ji za svůj pravý domov.
Co se LIDÍ týče nebojí se jich, jako když byla mladý vlkodlak, naopak už je s nimi smířená, ale stále jim nedokáže věřit tak jako vlkodlakům. U upírů je to stejné.

Dalo by se říci, že vše začalo revolucí ve Španělsku, kdy se moci ujal generál Francisco Serrano y Dominguez a byla sesazena královna Izabela II. Panovaly téměř 2 roky regentství, kdy vládl generál Francisco Serrano y Dominguez jako regent a generál Juan Prim byl ministerským předsedou. Oba muži se společně snažili najít pro Španělsko nového krále a díky nim se jím stal Antonio Cánovas del Castillo. Který nakonec postoupil vládu Amedeu Ferdinandu Maria di Savoia. A u tohoto muže začíná celý příběh. Učebnice Španělské historie o něm mluví různě, dobře i špatně, ale jen málo vyvolených ví, že tento muž byl od útlého věku velmi temperamentním a láskou neukojitelným vlkodlakem. Zanechával za sebou mnoho zlomených srdcí dívek různých ras. Ovšem co se stal králem, vyhledával přítomnost hlavně lidských společnic, jednou z nich se stala Maria Sonia de Monteg, dvorní dáma jedné z urozených návštěvnic Amadeova panství. Maria Amadeovi učarovala svou krásou, přikládal význam tomu, jak moc jej přitahovala a byl si až nad míru jistý, že tato žena mu dá syna, potomka, kterého chtěl. Z pár nevinných vět se stala vášnivá noc, během které mezi dvěma bytostmi vznikla nepsaná dohoda. Nikdo o tom nemohl vědět a nebylo to naposledy.
Tajně se scházeli až dokud nebylo na čase, aby Maria se svou paní odjela. Amadeus ji dal na památku zlatý prsten s velkým rubínem. Ten v den jejího odjezdu využil, aby ji udržel ve svém panství, obvinil ji z krádeže a nechal uvěznit, přičemž ji stále navštěvoval i přes její odpor. Když zjistila, že je s králem těhotná byla Maria ještě stále zavřená ve vězení. Když mu své podezření oznámila, pouze kývl a odešel. Několik dní se neukázal a jediným návštěvníkem její cely se stal doktor, který měl tuto situaci potvrdit. Potvrdil. Maria předpokládala, že její život se změní, alespoň trošičku, nosila pod srdcem královo nemanželské dítě, bylo tedy jasné, že světlo světa jen tak neuvidí, ale když se k ní donesla zpráva, že se jeho veličenstvo žení, zdrtilo ji to a pokusila se sebe i dítě zabít.
Po tomto činu byla z cely převezena do panského sídla, kde ji neustále hlídala služebná a jeden voják, nemohla se bez nich vykoupat ani najíst, stali ji za zády každou vteřinu jejího těhotenství. Bylo to potupné, svlékat se před cizím mužem, spát před ním a vůbec jeho přítomnost byla velice nepříjemná. Jak těhotenství pokračovalo Maria slábla. Později toho strážný několikrát využil ve svůj prospěch a s ženou si užil po svém. Maria se ke konci svého těhotenství už nebránila ničemu. V den, kdy porodila byla tak slabá, že ani nevstala z postele. Porod nebyl dlouhý, ale vyvázla z něj jen jedna živá bytost. Dívka s tmavými vlasy po matce a čokoládově hnědýma očima po otci. Maya. 23. července 1872.
Amadeus se dívky zřekl. Maya se během jediného dne stala princeznou bez titulu i sirotkem. Strážný, který celý rok střežil její matku měl za úkol ji odnést do lesa a nechat ji tam. Jeho potěšení, bylo vidět na první pohled.
V lese bylo ponuro, bylo zataženo a vypadalo to, že bude brzy pršet. Voják byl úlovkem natolik potěšen, že jej hodlal odložit na místě, kterému se tehdy říkalo vlčí propast. Ačkoli to bylo jen obyčejné vřesoviště bez propasti, kdokoli tam zabloudil na dobro zmizel. Nebo se po pár měsících vrátil, ale úplně jinak se choval. Strážný položil košík s dítětem u jednoho kmene a otočil se k odchodu. Maya rozlepila oči a hleděla na rozmazanou skvrnu, kterou pro ni zatím strážný byl. A pak na tu velkou skvrnu, která jej srazila k zemi. Vzduchem se mihlo několik rudých kapek. Maya zavřískla a zamávala ručkama. Vlk, jenž si pochutnával na lidském mase zpozorněl a s tlamou od krve přišel ke koši. Několikrát si přičichl k dece a pak vzal ucho koše opatrně do tlamy a zamířil pryč. Maya v koši ztichla a nechala se kolébáním košíku ukolébat ke spánku.
Maya vyrůstala v lesní pevnosti. Byla to malá vesnice obehnaná dřevěným plotem, ale bylo tu všechno, obchody, školy, divadlo, zkrátka vše, co nějaká ta civilizovaná osoba potřebuje. Vychovával ji Alfa této smečky - Alan Carter. Byl to cizinec, ale vlkodlaci v této smečce mu naslouchali jako nikomu jinému. Maya ho měla ráda, i když od prvního momentu bylo jasné, že ona nikdy smečku nezdědí, Alan se choval tak jako-by měla. Učil ji všemu, bral ji sebou na lov, mluvil o tom, jací jsou lidé, jací jsou jiní vlkodlaci, učil ji anglicky a francouzsky. Když jí bylo sedm, začala chodit do školy, učila se číst a psát. Alan ovšem měl i svou výuku, učil ji střelby z luku, boji holými pěstmi, ale nejvíce ji učil bojovat a lovit v její vlčí podobě. I jako míšenka vlkodlaka s člověkem měla dost síly, aby se vyrovnala ostatním mladým vlkodlakům ve smečce. Ovšem její proměna byla často bolestivá a zdlouhavá. Čímž přicházela o cenné body při zkouškách od ostatních ve smečce. Trvalo to dlouho. Teprve ve svých patnácti letech se její proměna dostala pod kontrolu. Proměna se stala po dlouhém trénování a mnoha proměnách téměř bezbolestnou.
Nikdy přitom neopustila smečku, byla to uzavřená společnost, která se starala pouze o své území. Kdykoli Maya opouštěla pevnost měla někoho za zády. Buď svého otce, Alana, nebo jeho největšího oblíbence, Enriqueho. Enrique patřil k Alanovým oblíbencům díky své síle a logickému myšlení. Maya z jeho přítomnosti, ale tak nadšená nebyla. Byl to chlapec o dobrých deset let starší a Alan jí už několikrát naznačil, že jako svou dceru mu ji přislíbil. Maya nebyla ošklivá, to rozhodně ne, byla jen trošku jiná než zbytek smečky, a to v každém probouzelo zvědavost. Čím starší byla tím zajímavější se ostatním zdála. Ačkoli si ona sama nepřišla jiná. Zdokonalovala se v lekcích svého otce a nikdy nepronesla, byť jen slůvko o světě za hranicí jejich území. Ve svých jednadvaceti se její stárnutí zdánlivě zastavilo. Ovšem plnoletosti podle svého otce dosáhla až o 20 let později. Tedy v roce 1913.
Přesně v tom roce se měly začít dít věci, které měly její život změnit. Jelikož podle pravidel své smečky dosáhla plnoletosti, mohla se stát ženou jiného vkodlaka. A jak už bylo zmíněné, snad od svého narození byla přislíbená Enriquemu. Pod tlakem svého otce se svatbou souhlasila a vzala si muže, který ji roky dělal společnost při výletech za hranice města po jejich teritoriu.
Ve svatební noc očekávala Maya chtíč, který Enriquemu už několik dní jasně prosakoval do očí, ale místo toho dostala jen něžné obětí a nabídku k procházce. Když se chtěla proměnit, zastavil ji a natáhl k ní ruku. Nikdy nebyla mimo vesnici jako žena, a ne jako vlk. Váhavě jej chytila a šla tam kam ji on sám vedl. Šli v tichosti, dokud nedorazili k hranicím jejich teritoria. "Chci ti dát tvůj svatební dar." Pronesl k ní a vytáhl ji za hranice. Maya cítila paniku, otočila se zpět k domovu a pocítila nutnost běžet zpět, ale Enrique ji držel pevně. Dokud nedošli k první lidské vesnici. Vzduchem se mísilo tolik pachů, známé ale i neznámé. Lidské pohledy ji přišly zvláštní a krvelačné. I když se a ni jen koukalo dítě. Nevěděla proč, ale byla tak vyděšená jako nikdy. Pak zahlédla muže s vidlemi, muže v brnění a s ostrými meči u pasu. Hlavou ji bleskly pohádky s dětství, divný smích a divná skvrna z niž cítila potěšení a blaženost po smrti. Ostře a nahlas zavrčela. Enrique stiskl její ruku pevněji a trhl s ní na stranu do uličky. Zamířil zpět do lesa. Do vesnice už ji nevzal, zůstávali v lese, jen už i mimo jejich teritorium. Lovili a užívali si spolu. Bylo to nakonec harmonické manželství, jen Maya ne a ne otěhotnět.
První světová válka ovlivnila i tuto smečku. Na Alanův rozkaz se vydali všichni více do střední Evropy, odkud prý Alan původně pocházel. Maya si poprvé uvědomila, jak málo toho o svém otci ví. Cesta byla dlouhá a častěji cestovali jako lidé než jako vlci. Několikrát se rozdělili na menší skupiny a později se zase sešli. Díky tomu si Maya zvykla po čase i na tuto podobu a přítomnost lidí ve svém okolí. Ačkoli stále v ní zůstávalo mnoho pochybností. Zakotvili ve středu Evropy. Jejich domovem se na krátký čas stalo Polsko, a tak se musela naučit i tuto řeč. Polština nebyla složitá, ale zabralo ji spoustu času, než se zvládla skvěle domluvit s těmi, kteří tu vyrostli. Smečka se rozrostla o několik polských vlkodlaků, jejíchž smečka zahynula v jedné z bitev. Po skončení první světové války se smečka opět přesunula. Tentokrát do Anglie, kde se museli rozdělit. Místo v lese, žili ve městech. Maya, Enrique, Alan, Maryna a Zsolt žili v Londýně, jen jeden blok od sebe. Během obřadu Maya přijala Enriqueho dlouhé příjmení, které nyní působilo velmi nápadně, proto si změnili společně jméno. Z Mayi se stala Kinley Smith a Enrique byl najednou James.
Maya - tedy už Kinley si začala velice rozumět se Zsoltem. Polským vlkodlakem, který se k nim přidal se svou sestrou Marynou už před lety. Už od začátku je něco k sobě přitahovalo, ale nikdy to nedali najevo. Ovšem život ve městě nedělal ani jednomu dobře, proto společně mizeli do lesů každý druhý den, lovili a užívali si svého dřívějšího života, který teď působil tak vzdáleně. Tento malý kousek štěstí byl zničen druhou světovou válkou. Jejich tajné výlety skončili, když Zsolt vběhl do ulic Londýna a byl zastřelen jedním vyděšeným novinářem, který po ulici nahlas vykřikoval, co se děje v Evropě.
Válka Kinley rozdělila od ostatních. Alana ani Enriqueho nenašla v jejich domě. Dokonce ani na místě, kde se jejich smečka obvykle scházela. Vypadalo to, že ona a Zsolt ztratili pojem o čase a smečka opustila Londýn bez nich. Nechtělo se jí věřit, že by odešli bez ní. Alan byl její otec a ona byla přesvědčená, že by ji tu nenechal. Snažila se je tedy vystopovat a pak čekala. Žila v Londýně. Jako svobodná žena, pracovala, začlenila se do společnosti. Učila se zapadnout. Po konci války Anglii opustila se zlomeným srdcem a plná osamocení.
Novým útočištěm se ji stala Kanada v Severní Americe. Konkrétně město Calgary a tamní univerzita, na které se jí podařilo získat stipendium. Vystudovala obor počítačových věd a poté se až do roku 2007 usadila v Torontu, kde si našla nového přítele, také vlkodlaka a žila poměrně obyčejný a nezajímavý život, plný práce a občasných výletů do přírody. Ovšem její a Connorova cesta se rozdělila. Conor si chtěla Kinley vzít a mít potomka, ale moderní medicína dala brzy najevo, že Kinley nikdy děti mít nebude. Conor ji opustil a nechal tak Kinley opět o samotě. Ta nemohla vystát tlak všech čtyř stěn, které ji držely v Torontu a po letech opět změnila domov.
Několik následujících let se toulala po Kanadě, vždy se na nějakou chvíli zastavila, chvíli vydělávala a šetřila si peníze bokem na svém bankovním účtu a pak opět na několik měsíců ve své vlčí podobě zmizela do lesů, kde se věnovala životu, který miluje. Ovšem současnost jí opět přitáhla do města. Konkrétně do La Crescent v Americe. Pořídila si tu malý domek dál od centra s velkými okny a usadila se tu. K jejímu vlastnímu překvapení na ni toto město nepůsobí jako města jiná a zatím to vypadá, že konečně nalezla domov. Nově tu pracuje v místní kavárně.


VROZENÉ
SÍLA[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
VÝDRŽ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
RYCHLOST[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
ŠTĚSTÍ×
▄▄▄▄▄
level 2
OBRATNOST[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
MAGICKÝ POTENCIÁL×
▄▄▄▄
level 1

NAUČENÉ
BOJ BEZE ZBRANĚ[0/6]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1
STEALTH[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
BOJ SE ZBRANÍ[0/10]

střelba z luku
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
PŘEŽITÍ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
SPORTY[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
LOV[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
OŠETŘOVÁNÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
UMĚNÍ
[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
OPRAVOVÁNÍ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
.
.
.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama