close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zara Scott

4. dubna 2020 v 14:32

ZARA SCOTT


1. 3. 1618
upír
fitness trenérka
Dear

Gal Gadot



Matka - mrtvá
Otec - mrtvý (pravděpodobně)
S oběma rodiči neměla nijak citový vztah.

Starší bratři - Zvi (manuálně zručný, dostala od něj vyřezanou Davidovu hvězdu), Thoma, Shimon - mrtví (pravděpodobně)
Mladší sourozenci - Shira, Ester a Eva - mladší sestry, mrtvé (pravděpodobně); Micheáš a Marah - mladší bratři, mrtví (pravděpodobně)

Gevherhan Sultan - osmanská princezna, její stvořitelka a životní láska; zkráceně Gev; zabita lovcem
Tobias Kdovíjakdál - nikdy nezjistila jeho příjmení; mladší upír, její přítel, spolucestovatel; dva roky se neviděli; živý (snad)

§ Její pravé jméno je Tabita, které znamená gazela.
§ Pochází z Izraele.
§ Byla Židovkou, pak převzala na chvíli muslimské vyznání a po přeměně v upíra její víra přestala dávat smysl, takže od té doby je ateistka.
§ Má pihy na nose a trochu na lících, ale takticky to maskuje make-upem, protože jí to nepřijde pěkné.
§ Má strach z hluboké vody. Jakmile nemá pod nohama pevnou půdu, vyšiluje.
§ Občas se budí s křikem a pláčem, protože ji trápí noční můry.
§ Má na vnitřní straně bicepsu levé ruky hebrejsky vytetovanou větu. Její význam je záhadou všem kromě ní.
§ Co se orientace týče, je jí to naprosto jedno - člověk, duch, holka, kluk. Láska je láska.
§ Mluví plynule hebrejsky, turecky a anglicky. Má základy němčiny, španělštiny, ruštiny a francouzštiny díky všemu tomu cestování.

Zara, jak si právě teď říká, je 178 centimetrů vysoká dívka. Postavu má takzvaně "samá ruka, samá noha", jelikož jí Bůh křivek zrovna moc nenadělil. Jde však také vidět, že si na své postavě zakládá, protože se jí pod opálenou kůží rýsují jemné svaly. Chůzi má ladnou a klidnou, nikam nepospíchá. Gestům zrovna moc neholduje, ale na rtech má téměř vždy příjemný úsměv.
Výrazný obličej jí rámují po ramena dlouhé tmavé vlasy, které často nosí jen tak přehozené přes stranu. Na svět se dívá tmavě hnědýma očima, které jsou orámované dlouhými řasy. Nad tím pochopitelně upravené tmavé obočí. Uprostřed obličeje ční drobný nos, pod kterým se nacházejí světle růžové rty plného tvaru. Jde vidět, že se o sebe stará. Vždy si před odchodem z domu nanese alespoň lehký make-up. Miluje výrazné rtěnky. Když nemá make-up, jde si všimnout tmavších kruhů pod očima a pihami posetý nos a trochu líce.
Obléká se elegantně, nepohrdne sukněmi ani pěknými halenkami. Ani doma jí nelze zahlédnout v obyčejných teplákách. Když už se má obléct "domácky", volí legíny. Nevadí jí nosit boty na podpatku, ale ani tenisky vzhledem k její zálibě ve sportu. Šperky se moc neověšuje.

Hned, jakmile ji potkáte, zjistíte o ní jednu věc - vzhled pro ni znamená všechno. Není to tak, že by byla povrchní. To doopravdy ne. Ale vždy je perfektně upravená, oblečená, vždy má dokonalé vystupování. Záleží jí na tom, aby lidé viděli tuhle dokonalou slupku a neměli pak potřebu se šťourat v tom, co má uvnitř sebe, protože má ráda své soukromí. Trvá jí dlouho, než je schopná se nějakému člověku otevřít. Že vám je ochotná svěřit i vlastní život, poznáte podle toho, že se vám svěří se svým pravým jménem nebo s tím, co se stalo její stvořitelce. Pokud ani jednu z těchto dvou informací nevíte, bohužel vás musím zklamat, ale důvěra ve vás u ní v nějaké oblasti pokulhává.
To však neznamená, že by byla nějak uzavřená. Je extrovert. Ráda si povídá, směje se a dává najevo všechny kladné lidské emoce. Když se s ní ale rozloučíte, zjistíte vlastně, že o ní nic nevíte. Možná to, že má ke každému tématu nějaký názor, je sečtělá a světaznalá. Má dobrou povahu. Nevadí jí pomoct, když má někdo nějaký problém. Je usměvavá a přátelská, neustále kolem sebe srší tou dobrou náladou, tou energií, která k ní táhne ostatní, aniž by to ona sama chtěla. Důležitým charakterovým rysem je silná vůle. Pokud nechce, nedokopete ji k tomu. Nerozhodí ji ani potoky krve, když je psychicky v pohodě. Ani náznak pochybení se u ní neobjeví. Svoji upíří stránku si dobře skrývá.
Je zarytá feministka. To však neznamená, že by nesnášela muže. Vždyť i muži jsou naprosto úžasná stvoření. Jen si myslí, že by všichni měli mít stejná práva. Proto ji pěkně dokážou namíchnout muži, kteří si myslí, že jim patří svět. Takových jich také pár potkala. A jak skončili? Můžete hádat.
Vše však nemusí být tak usměvavé, jak by se mohlo zdát, protože i ona, tak jako každý jiný člověk, se potýká se změnami nálad, s její minulostí, která se jí tak ráda připomíná a ničí její duši napůl. Je poměrně háklivá na špatnou interpretaci dějin, kterých sama byla součástí. Co ji dokáže rozplakat, jsou vzpomínky na její lásku, na všechny ty oběti, které za sebou nechala. Pokouší se od svého temného období počet mrtvých na svém seznamu zbytečně nezvyšovat.
Má strach z lásky. Po ztrátě, kterou si prožila, se bojí další. Proto s nikým nemá žádný hlubší vztah, ani přátelský. Strach ze ztráty ji častokrát paralyzuje a nutí ji se posunout v pokroku zase o několik kroků zpátky. Z čeho má dále strach, jsou hluboké vody. Jakmile pod nohama necítí pevnou půdu, začne vyšilovat.
Nedostatek krve v jejím žaludku se u ní projevuje psychickou labilitou, kdy je právě náchylnější ke vzteku a slzám (viz výše). Během těch staletí, co už chodí po této zemi, si tohoto všimla, a tak se to pokouší co nejvíce eliminovat a mít vždy dostatečný přísun krve.
Co má ráda, je sport. Baví ji cvičení, na čemž si také založila momentální obživu, přestože peněz a všemožných tretek na prodej má víc než dost. Ráda čte. Během svých cest sesbírala spoustu významných kousků, které si uchovává v pečlivě střežené knihovně v domě. Jak již možná mohlo někomu dojít, ráda se obklopuje krásnými věcmi. Sbírá zbytečné tretky, má vždy perfektní oblečení, nejnovější technologie, kterým se snadno přizpůsobuje.
Její nejoblíbenější barva je červená a zelená. Miluje noc v lese, kdy se jenom prochází a poslouchá všechen ten noční život, který se kolem ní odehrává. Moc toho zrovna nejí, avšak její nejoblíbenějším pitím se stalo cappuccino, kterého si dopřává po litrech.

1618 - 1640
Život maličké Tabity začal jako každý jiný. Dva rodiče a spousta sourozenců, což v té době bylo naprosto normální. Na otce si téměř nepamatuje, protože hodně pracoval, a tak nebyl doma. A matka se musela postarat o celou rodinu, že ani k ní si nevybudovala žádný pořádný citový vztah. Pamatuje si jen dobré jídlo, teplo domovského krbu a Davidovu hvězdu, která jí v podobě vyřezané přívěsku od jejího staršího bratra visela na krku. Permanentně.
Když bylo Tabitě patnáct, matka jim zemřela na nemoc, a tak, jakožto nejstarší dívka, na ni padla povinnost starat se o rodinu. Vařila, uklízela, povídala pohádky, starala se o všechno. Její tři starší bratři jí samozřejmě pomáhali, co to šlo, avšak také pracovali, dva z nich měli své vlastní rodiny, a tak se zbytek jejích mladších sourozenců spoléhal hlavně na Tabitu a peníze jejich starého otce.
V momentě, co jí bylo dvacet dva, se však všechno mělo změnit. Na trůn usedl nový sultán - Ibrahim I. a ten si žádal svůj vlastní harém. Již předtím se po celé Osmanské říši roznášely povídačky o tom, jak je krutý,… šílený.

1640 - 1646
Jako zázrakem, nebo spíše smůlou, to padlo na ni. A tak byla odtržena od rodiny, poklidného, zajištěného života a byla vržena mezi první konkubíny nového sultána. Cestovala dlouhou dobu, než se dostala až do tehdejší Konstantinopole, hlavního města Osmanské říše. S jejím příjezdem do paláce jí bylo také dáno nové jméno - Şevval. Navíc byla nucena konvertovat, vzdát se víry svých rodičů a přijmout víru jejího sultána.
Dalších zhruba šest let strávila v paláci jako sultánova konkubína. Za kohokoliv jiného by to možná fungovalo jinak, avšak za panování Ibrahima I. bylo být konkubínou jako noční můra - znásilňování, ponižování. A nejenom jich. Jak často slyšela křik a pláč dívek dovezených ze vzdálených koutů celé Osmanské říše, které měly potěšit sultána. Nebýt jí, nikdy by to pravděpodobně nezvládla a raději se pokusila o sebevraždu. Gevherhan, sestra jejich šíleného sultána, osmanská princezna. Po první zkušenosti se sultánem to byla právě Gevherhan, která ji utěšovala. Vždy byla jiná než ostatní v paláci. Byla milá, klidná, skromná. Hned po té chvíli společného utrpení si ji Şevval velice oblíbila. Postupně se ty dvě staly přítelkyněmi, přestože mezi nimi zprvu vázla konverzace kvůli jazykové bariéře. Dívka dostala právo jí říkat zkráceně Gev. Když byl čas, byly spolu a povídaly si.
Jenže to se mělo za chvíli změnit, protože Ibrahimovi byla přivezena nová dívka - Arménka, která ho tak moc okouzlila. V té chvíli jich v harému bylo 280 žen. A přesně těch 280 žen dal sultán svázat a hodit do Bosporu, průlivu, který protékal Konstantinopolí. A mezi těmi ženami byla i Tabita.
Jakmile se její tělo s křikem ponořilo do vody, věděla, že je to konec. Jak by se asi tak mohla dostat ven živá? Pamatuje si tlak na plicích, bolest hlavy, plíce zaplavené vodou a pak má tmu.
"Dítě... Dítě… Şevval.. Prober se!" naléhal na ni hlas v její rodné hebrejštině, když se jí povedlo na moment otevřít oči. Zahlédla opálenou tvář s tmavýma, krví podlitýma očima, než se jí ke rtům přitisklo zapěstí. V ústech ucítila měděnou chuť krve, a pak následovala další tma.
S výkřikem se probrala a vymrštila se do sedu. Nebyla v nebi. A vlastně ani v pekle. A ani ve vodě. Byla… v obyčejném pokoji? Nedávalo jí to smysl, dokud nezahlédla Gev stojící u zavřeného okna. Okamžitě se ptala, co se stalo, jak je možné, že ještě žije. A princezna jí to ochotně vysvětlila, i když tomu dívka nechtěla věřit. Ale s každou uplynulou hodinou se její hlad zvyšoval a její tělo sláblo. Gev jí řekla, že pokud do toho nepůjde dobrovolně, nebude ji nutit. Vysvětlila jí, co to obnáší, ukázala jí, že je to pořád ona, přestože teď zná její tajemství. A tak po téměř dvaceti čtyřech hodinách se Şevval napila krve a stala se z ní nová bytost - upír.

1646 - 1660
Od té doby musela být ukrytá, protože si všichni mysleli, že zemřela. Neměla nikoho, jenom Gev, její stvořitelku, přítelkyni. Skrývala se v odlehlých částech paláce sultánům přímo pod nosem. Ibrahima I., šíleného sultána, vystřídal Mehmed IV. A ona se pokoušela trénovat, naučit se vnitřní rovnováze, ovládat se v případě kontaktu s krví. Když ve své náruči držela mladou dívku, kterou právě v záchvatu hladu vysála, plakala a chtěla to vzít všechno zpátky. Vždy to byla skromná, pokorná dívka, která nikdy nikomu neublížila, a tak jí začátek tohoto nového života dával poměrně zabrat.
Také se změnil její vztah k její stvořitelce. S odstupem času ví, že to byla láska, i když v té době by to nahlas nikdy neřekla, protože jí přišlo divné prožívat intimní chvíle s ženou. Ale bylo to tak. To ona ji naučila, že z doteků ostatních může přijít i potěšení, že je hodna lásky, něhy. Nikdy si navzájem neřekly, že se milují, ale viselo to ve vzduchu, i když Gev byla vdaná za velkovezíry.
A v roce 1660 osmanská princezna nafingovala vlastní smrt, a tak mohly společně ty dvě odejít z Osmanské říše a už se nikdy nevrátit.

1660 - 1720
Za čtyřicet let procestovaly všechny státy, které se nacházely v Evropě, na severu Afriky, anebo na Blízkém východě, i když Osmanské říši se vždy pokusily vyhnout obloukem. Vyhýbaly se všem válkám. Milovaly se, smály se, popíjely krev a sbíraly bohatství. Byly šťastné, přestože pár výkyvů samozřejmě bylo. Ponorková nemoc občas dopadla i na ně, občas se jedna z nich urvala ze řetězu.
Roku 1720 se právě nacházely v chladném Rusku. Blížil se konec Severní války proti Švédsku. Byl večer, smály se, vyšly z jednoho podniku a zamířily domů. Neměly se přeci čeho bát. Slyšely i za roh, kdo by je tak asi mohl překvapit. Doteď netuší, jak se to stalo, že jim ti dva muži proklouzli. Asi nebyly dostatečně opatrné, protože v jednom momentě najednou ucítila, jak se jí o krk otřelo ostří. Uskočila stranou a zůstala jako ochromená, když uviděla tělo její lásky spadené na zemi bez hlavy. Nedokázala přemýšlet, nedokázala dýchat, nedokázala od ní odtrhnout pohled. Věděla, že upíří tělo vyléčí kdeco, ale toto určitě ne.
Takovou bolest necítila ani v momentě, kdy ji odtrhli od její rodiny. Pomalu se zadívala na dva hromotluky s děsivými výrazy se sekyrami v rukách, přičemž jedno ostří již bylo od krve. Chtěla plakat, chtěla řvát, ale jediné, co dokázala, bylo vypnout. Vypnout to, proč se cítila tak příšerně.

1720 - 1800
Období teroru. Poté, co zabila ty dva hromotluky, odjela z Ruska a začala se potloukat na vlastní pěst. Nikdy neměla dost - dost krve, dost peněz, dost slávy. Byla jako prázdná schránka, která touží po naplnění. Změnilo si jméno na Lindu. Asi v polovině století si našla pár kamarádičků, kteří jí dělali společnost. Nakonec si ale její přátelé uvědomili, že se vymyká kontrole víc, než je potřeba, že za nimi zanechává spoušť, která by je mohla zabít.
A tak ji zavřeli za mříže a tam ji drželi nějakou dobu, přičemž ji krmili pouze zvířecí krví, aby trochu žila, ale nemohla je ohrozit. Ať vyhrožovala, jak chtěla, ať se prala, jak chtěla, zůstala tam zavřená.
"Něco jsem si o tobě vyhledal,… Lindo. Vzpomínáš si na tvoji holku? Gevher-Ani vyslovit to neumím." Přišel k ní jednou Tobias, mladší upír. Jakmile to jenom naznačil, okamžitě se jí udělalo blbě.
"Nic mi to neříká," zalhala automaticky a snažila se ignorovat tu nastupující bolest.
"Ale no tak. Vím, že si na ni pamatuješ. Gevherhan, osmanská princezna, tvoje holka, láska, stvořitelka. Chci ti něco ukázat."
Aniž by měla na výběr, popadli ji a vytáhli ven. Byla tak slabá, že dokázala jenom plivat urážky na všechny strany a sem tam sebou pořádně cuknout. Nacházeli se zrovna v Rusku. Byla noc, nikdo si jich nevšímal.
Otevřela se se skřípěním brána na hřbitov, kam ji násilím vtáhli, aby ji mohli hodit před náhrobek. Náhrobek s Geviným jménem, které si vymyslela během jejich cestování. Přesně tento silný zážitek potřebovala, aby ji to znovu nakoplo.
V tu chvíli se to v ní protrhlo a ona se hystericky rozplakala.

1800 - doteď
"Ztratila jsem ji! Tobiasi, já ji ztratila. Pane bože. Co jsem to provedla?!" Začala okamžitě naříkat, načež se nechala zmíněným chlapcem obejmout. Nemohla tomu uvěřit. Osmdesát let se tomuto pocit vyhýbala. Tomu pocitu, kdy je vaše srdce hozeno do země a rozšlapáno na prach. Dlouho tam jenom seděla a hystericky plakala chlapci do ramene. Nebyla tady, aby ji pohřbila. Nerozloučila se s ní.
Tímto začal její ozdravný proces, kdy se dlouho vzpamatovávala jak ze smrti její životní lásky, tak z těch všech hrůz, které za sebou nechala. Opět nabírala sebevědomí, silnou vůli a sebekontrolu.
Během toho se odpojila od své skupiny rádoby přátel a chtěla se opět vydat na cestu, avšak Tobias ji nenechal jít samotnou a přidal se k ní.
Společně se vydali do Jižní Ameriky, kterou procestovali skrz na skrz. Během toho si přivydělávali, kde to šlo, přestože neměli za ta léta o peníze nouze. Dávala se konečně do kupy, byla zase šťastná, i když se budívala s křikem a pláčem.
Stali se z nich blízcí přátelé. Z Tobiase se stal druhý člověk na světě, který ví o tom, co se s ní dělo ještě před tím, než se z ní stal upír.
Po Občanské válce v USA se přestěhovali tam a procestovali i celé USA, navštěvujíc zajímavá místa, včetně těch s vysokou koncentrací magie. Ani jedna ze světových válek se jich nijak nedotkla. V roce 2018 slavila Zara 400 narozeniny, po kterých se jejich cesty rozdělily, jelikož ona zde chtěla zůsta a konečně zapustit kořeny, najít si nějaký stálý domov na pár let. Od té doby se ti dva neviděli a ona se pokoušela najít nějaké místo, kdo by mohla žít. Již jednou v minulosti navštívila La Crescent a nakonec se to rozhodla odejít tam, protože věděla, že přítomnosti upírů a vlkodlaků je zde normální, a tak bude pro ni snazší zapadnout.

VROZENÉ
SÍLA[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
VÝDRŽ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
RYCHLOST[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
ŠTĚSTÍ×
▄▄▄▄▄
level 2
OBRATNOST[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
MAGICKÝ POTENCIÁL×
▄▄▄▄
level 1

NAUČENÉ
BOJ BEZE ZBRANĚ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
STEALTH[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
BOJ SE ZBRANÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
PŘEŽITÍ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
SPORTY[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
LOV[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
OŠETŘOVÁNÍ[0/6]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1
UMĚNÍ
[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
OPRAVOVÁNÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
.
.
.


MAGICKÉ
LED[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama