Safiya Beli Aslan

24. května 2020 v 12:31

SAFIYA BELI ASLAN


18. 3. 1996
člověk
prodavačka v zahr.
potřebách/vedoucí
hrnčířského kroužku
Lya

Aslihan Malbora



Gunesh Aslan - Safina matka, která vždy byla velmi oddána tradicím a jejich dodržování. I přesto, že svou dceru ráda držela zkrátka a často ji napomínala, dala jí veškerou lásku kterou potřebovala a vždy měly skvělý vztah. Safiya se jí nikdy nebála svěřit se svými nejistotami, přesto s ní nikdy nemluvila o manželství, které jí přichystali. A její útěk Gunesh velmi zarmoutil.
Kemal Aslan - Guneshin manžel a Safin otec, velmi ambiciózní a na první pohled také zatrpklý muž. Vždy však chtěl pro své děti jen to nejlepší. Jakýmkoli přestupkem, který kdy Safyia spáchala, se cítil zcela zrazen, měl problém svým dětem důvěřovat, ale přesto je bezpodmínečně miluje. A co říkal na její odchod? Dosud se ještě zlobí, ale každý dopis od Saf ho přeci jen trochu obměkčí.
Vaisa Aslan - Je Safina babička z otcovy strany, která zemřela roku 2006, když Saf bylo teprve deset let. Právě od ní se naučila milovat květiny a zahradničení, bohužel s ní neměla šanci strávit příliš času.
Mehmet Aslan - Zcela dokonalý, bezchybný bratr. Vždy šel všem příkladem, tedy alespoň na oko rodičům, ve skutečnosti byl pěkné kvítko, jen to uměl dobře skrývat. I jeho nespoutaná duše se nakonec nechala zajmout láskou ke krásné dívce. Mehmet je o pět let starší než Safiya a vždy se jí snažil se vším pomoct. Jelikož jsou sourozenci, samozřejmě měli vždy jisté neshody a hádali se, ale naučili se spolu vycházet. Právě díky Saf poznal svou životní lásku.
Aylin Aslan (dříve Polat) - Odjakživa velmi milé děvče, byla starší sestra Safiné kamarádky. Jejich rodiny se příliš neznaly a ty dívky byly jediné, co je spojovaly, a i když se po čase odcizily, Mehmet a Aylin si k sobě našli cestu. Zamiloval se do ní, vzdal se všech svých rošťáren a dospěl. Požádal o ni a nyní spolu mají dvě děti.
Nabila a Naeva Aslan - Ach ano, Safyia je teta. Když se dozvěděla, že je bratrova žena těhotná, byla neskutečně šťastná, bohužel je měla šanci vidět pouze prvních pár let. Jsou to dvojčátka a její bratr a Aylin jí pravidelně posílají jejich fotky aby viděla, jak rostou. Také jí slíbili, že ji jednou navštíví v Americe.

- Když žila v New Yorku se svým snoubencem, chodila na kurzy základu hrnčířství a keramiky, které nyní uplatňuje v práci. Nikdy však nenavštěvovala žádnou vysokou školu.
- Každé úterý a středu od dvou do půl čtvrté má hrnčířský kroužek v centru volného času, kterým si přivydělává. Úterky jsou věnované dětem, čtvrtky zase dospělým.
- Vždy byla rodinný typ, sní také o lásce, ze všeho nejvíc chce však žít v pěkném domku s velkou zahradou, o kterou se bude moct na stará kolena starat.
- Její velkou zálibou je vyprávění příběhů, jsou to většinou hlavně pohádky, které jí jako malé říkala babička při práci na zahradě, jiné si zase sama vymyslela. Většinou však každému alespoň jednou nějaký řekne.
- Dalším z jejích snů je navrhovat exteriéry. Má jakýsi cit pro květiny a uspořádání, také poměrně slibný styl a dokáže se přizpůsobit představám druhých.
- Jednou z věcí, které si v posledních letech opravdu zamilovala, je jazz a blues. Louise Armstronga poslouchá na svém gramofonu spolu s dalšími interprety, včetně podceňované pianistky Jessicy Williamsové a pro Saf zcela neodolatelné skladby Blue Tuesday. Neopovrhne však ani Paulem Ankou a dalšími.
- Další její zálibou je pečení, kterému se věnuje vždy, když je rozrušená, nudí se, je hodně šťastná, nebo se projeví jakákoli emoce v zesíleném podání.

Působit sice může na první pohled všelijak, ale většinou v nikom příliš negativní dojem nevyvolá. Bude to zřejmě jejím všudypřítomným příjemným pohledem, kterým naznačuje, že má zrovna teď dobrý den. I když jí zrovna rty nezdobí úsměv, vyzařuje jakousi hřejivou energii, ne nutně vyloženě pozitivní, zkrátka jen v lidech vzbuzuje pocit bezpečí. Samozřejmě v rámci možností, svůj život jí asi při přestřelce nesvěříte, ale svá tajemství a myšlenky dost možná ano. Vskutku působí velmi důvěryhodně, člověk, který se vám za jakékoli situace bude pokoušet pomoct, ať už jde o osobní život, nebo výběr správného hnojiva pro vaši zahrádku. Všechno je to však správný pocit, do jejích rukou můžete svěřit cokoli, ať už květinu, nebo své myšlenky. Můžete se spolehnout, že udělá vše proto, aby rozkvetly. Vždy si dává pozor na tajemství, která si vždy nechává pro sebe, i když ji o to zrovna někdo nepožádá. A popravdě? Cítí se díky tomu skvěle, s každým svěřením cizího člověka získává pocit, že je lepším člověkem, protože jí ostatní věří se svými nejtajnějšími pocity, představami, sny i obavami a vším, co se jim zrovna honí hlavou. Má vždy jakousi potřebu pomoct lidem, když vidí, že ji potřebují, avšak nikdy se příliš nevměšuje, pokud to nepovažuje za odůvodněné.
Jak že to vůbec s lidmi má? Je hodně důvěřivá, získat si ji není nijak složité. Řídí se tím, že má ráda všechny, pokud jí nedají důvod k opačnému tvrzení, a i tak je zvyklá dávat naivně další šance, jako by byla šance, že se lidé změní. Že v to taky věří. Některým lidem vlastně může připadat vcelku prostomyslná, ale pravda už potom záleží jen na tom, jak si to slovo vyložíte, a jak moc znáte ji. Ano, má jakousi naivní představu o lidech, příliš si ji ani neuvědomuje, pouze se opravdu moc snaží věřit, že je svět bezpečné a láskyplné místo. A když takové lidi nevidí kolem sebe, je jím nakonec přeci ona sama. Vyniká svou citlivostí a empatií, která přijde mnohdy vhod i nevhod. Častokrát se stane, že se cítí na dně z kdečeho, co se přihodí ostatním, ale nevěší hlavu, to nikdy. Ba naopak, snaží se každou špatnou věc něčím převrátit v dobré. A když vidí skleslého člověka, koupí mu pěknou květinu, i když toho sama moc navíc nemá. Nesobecká, ano. Jedná v zájmu ostatních a snaží se tím jaksi zakrýt svědomí, které ji hryže kvůli útěku od života, který jí rodiče naplánovali. Vše však dělá tak nějak bez očekávání, bez nutnosti získat z toho něco na oplátku. A tímto je jaksi příjemně přitažlivá, ne v nějak romantickém smyslu slova, pouze se kolem ní lidi často rádi zdržují, je dobrým naslouchačem, ale dokáže hodiny vyprávět o čemkoli, co ji zrovna napadne. Mnohdy její myšlenky předbíhají slova, když se pro něco nadchne, sama pro sebe je opravdu těžko zastavitelná, ale pokud jí řeknete, nechá toho.
Už je tak nějak očividné, že je jednou z těch mírnějších osob, ano, velmi vášnivou ve věcech, které má ráda, ale spíše nekonfliktní. Jakýmkoli hádkám se vždy snaží vyhýbat, protože je odjakživa neměla ráda. Křik, zlá slova, urážky. Podobné věci nesnáší příliš dobře jako posluchač ani člověk, kterého se to přímo týká. Těžko říct, co ji trápí víc. Její soucitná povaha se přes to zkrátka nedokáže přenést. Vždy ji přitahovaly spíše harmonické vztahy a s uzavřenými a odtažitými lidmi to nikdy příliš neuměla, jelikož celé to její kouzlo tkvělo v poslouchání a milých úsměvech. Ale co dělat, když si ji k sobě lidé nepřipustí? Většinou to samozřejmě prostě pustí, nechá to být, ví o jejich existenci a pomalými krůčky se k nim občas přiblíží. Kradmé úsměvy. Nevinné kývání hlavy pro pozdrav. Dostává se lidem do podvědomí i takovým způsobem, ale opět je to něco, co zkrátka dělá nevědomky. Co však ve vztazích s lidmi nesnese je neupřímnost, ovšem, jak už jsem říkala, naivně se naučila dávat další šance, které jsou u ní už zřejmě nevyčerpatelné.
A co že je na ní vůbec špatné? Na první pohled se totiž opravdu zdá bezchybná, i když se vůbec o nějakou dokonalost nesnaží. Mezi ty horší vlastností, které si vylosovala z pytlíčku patří především vztahovačnost. Občas má pocit, že za všechno zlo na světě může ona, že veškerou nenávist světa kdosi stáhl na ni, a stačí k tomu jen jeden špatný pohled. Jistě, snaží se nic si z toho nedělat, ale její citlivé srdíčko si toho k sobě zkrátka připustí příliš. Dále tedy, v sobě spoustu věcí dusí, mnohdy některé věci neříká nahlas, aby nikomu nepřitížila s potížemi, které se jí týkaly, nebo zamlčí věci, které jí vadí, což vede k jejímu následnému výbuchu. Když se toho nahromadí až příliš, je opravdu schopná bez přemýšlení, komu tím ublíží a o co tím přijde, sbalit se a na chvíli zmizet všem z očí - když to jediné, co ve skutečnosti zrovna potřebuje, je objetí. Občas se taky řídí až příliš svou intuicí, dokonce to dokáže lidi přivést do problému, i když si myslí, že dělá to nejlepší. Zkrátka a dobře, často si neuvědomuje následky svého jednání, a ani je nezvažuje. Což je právě mnohdy kamenem úrazu.

Třináctý den prvního jarního měsíce v roce 1996, bylo přesně devět večer a čtyřicet šest minut, když to malé štístko Aslanových spatřilo světlo světa. Nebyla však prvním potomkem dvojice milujících rodičů. Safiya se narodila do již tříčlenné rodiny, která ji však bez rozdílu přijala s láskou a dala jí péči, kterou si zasloužila. Největší část svého života strávila v Turecku, městě jménem Samsun na pobřeží Černého moře v obklopení své rodiny. Většinu času jí společnost dělala její babička, zatímco se matka starala o chod domácnosti a příležitostně pomáhala v rodinném květinářství otcovy rodiny. Ten se vydal na jinou cestu, stal se z něj právník jedné známé firmy. Tomu však Safiya nikdy příliš neporozuměla, vybudovala si za ty roky jakousi nechuť k právníkům. Viděla totiž vždy svého mrzutého otce a bláhově si myslela, že je tak nešťastný právě kvůli práci, která ho ničila. Jistě, těžká práce, ve které byl neustále zaměstnán a musel řešit velmi neúsměvné věci mu nijak nepomáhala v lepší náladě, ale on byl tak nějak odjakživa trochu bručoun, což si Safiya zkrátka nenechala vysvětlit. Jejich rodina byla tedy opravdu barvitá na povahové protiklady. Její otec byl velmi odtažitý člověk, přísný a vztahovačný, občas všechno trochu přeháněl a nuceně v ní vyvolával pocity viny, což si trochu nese dosud. Její matka byla příliš starostlivá žena posedlá tradicemi, velká perfekcionistka, ale i přesto byla citlivá a podporující, když se jednalo o něco důležitého. Bratr byl pro pohled všech dospělých naprosto dokonalý andílek, ale ve skutečnosti to byl opravdu pěkný uličník, vždy měl naprosto šílené nápady, a Safiya mu v tomto nikdy nerozuměla. Neměla žádnou potřebu vyvádět lumpárny a neposlouchat rodiče, ba naopak, vždy jim vyhověla a snažila se být vzorná. Avšak babička, ta byla jediným členem rodiny, kterému Safiya opravdu rozuměla, byla stejně beznadějným romantikem, stejně vášnivou zahradnicí, stejně veselou osobou s příjemnou energií, kterou rozdávala světu. Safiya s ní strávila většinu svého času na zahradě a pomáhala jí starat se o květiny, které tam měla nasázené. Mimo to však také pár ovocných stromů a zeleninu. Měli opravdu velkou zahradu. Safiya se vždy těšila ze školy na odpoledne plné hlíny a sazeniček, vlastně jí v tom nikdy nikdo moc neporozuměl, ale nevadilo jí to.
Její radostné chvíle s babičkou skončily osmého srpna 2006, když si ji ze školy odvedl otec o hodinu dříve, protože její babička zemřela. Dle toho, co se Safiya dozvěděla, jí zkrátka přestalo fungovat srdíčko. A takto smutně na chvíli končilo i její zahradničení, kterému se vyhýbala ještě tři roky. Místo toho po škole pomáhala své matce s domácností a v obchodě otcové rodiny s květinami, takže se od nich vlastně nikdy úplně nevzdálila. A její dětství vlastně nijak špatně nevypadalo, i když měla poněkud přísné rodiče, kteří jí příliš věcí nedovolovali a tlačili ji ke spoustě povinnostem ohledně víry a tradic, které jí mnohdy ani nepřišly tak důležité. No nikdy je nezpochybňovala, to by si nedovolila. Ke svým rodičům a starším chovala posvátnou úctu a myslela si, že by nikdy nemohla udělat nic, čím by se vzepřela jejich slovu. Ve škole byla poměrně oblíbená, i když mnozí zneužívali její důvěřivosti. Ona si toho nikdy nevšimla, že by se jí někdo smál za zády, ale každé křivé slovo vyřčené proti ní ji zasáhlo. Proti tomu tu byl její starší bratr. Byli od sebe o pět let, což byl vcelku rozdíl, především když už oba byli v pubertě, ale nikdy nedokázal odvrátit pohled, když viděl, že někdo ubližuje jeho malé sestřičce. Dokud tedy byli na jedné škole, chránil ji, co to šlo. Snažil se zabránit zklamání, stesku po falešných přátelích či zlomenému srdci. A povedlo se mu. Safiyu dokonale ochránil.
Když už ze školy vyšel a Safiya tam zůstala bez ochrany, ujala se jí dívka jménem Azra. Chodily spolu do třídy, ale nikdy se příliš nebavily, až později zjistily, že si opravdu rozumí a staly se z nich nerozlučné kamarádky. Obě byly veselé a plné života, společně trávily všechny nudné aktivity, z nichž se rázem staly zábavné chvíle plné smíchu. Takto prošly kurzem vyšívání, které jejich škola nabízela a Safina matka trvala na tom, že tam zkrátka chodit musí. Azra se tam proto přihlásila s ní. Nebyla to však nakonec jen Azra, která byla důležitá pro její život, měla také starší sestru. Safiya o ní vlastně moc nevěděla, potkala ji párkrát při návštěvě u Azry, nebo když ji vyzvedávala ze školy. Takhle si pro ni jednou přišla i k Aslanům, jenomže omylem dorazila o hodinu později a děvčata ještě byla venku. Místo toho jí otevřel Safin bratr. Ano, právě tu hovoříme o lásce na první pohled. Pozval ji dál, nabídl jí čaj a tímto dnem se z jejich setkání stala vcelku obvyklá věc. To Safiyu a Azru přivedlo ještě blíž k sobě a jejich rodiny k sobě rázem byly velmi přimknuté.
Ailyn (sestra Azry) a Mehmet (bratr Saf) se zasnoubili, když bylo Safiyi šestnáct a svatba se konala hned o několik měsíců později. Právě i toto ji podpořilo v té romantické představě o lásce a šťastné rodině, o které vždy tak nějak snila. O rok později se jim narodila dvojčátka, Nabila a Naeva, které Safiya po některé večery hlídala. Nějaký čas takto tedy žili jako šťastná rodinka rozrostlá o další členy, když za ní začali přicházet rodiče s otázkami, jestli už se náhodou také neobjevil nějaký chlapec, který by o ni měl zájem. Jí ale přišlo, že je ještě poměrně mladá na zásnuby a příliš to neřešila. Když jí však bylo devatenáct, v květinářství otcovy rodiny se setkala s chlapcem, kterého sem zřejmě poslal její otec. Líbila se mu, dokonce tak, že se jejich rodiny rozhodly, že by nebylo od věci, aby se zasnoubili. Přeci jen to vypadalo slibně, a nač čekat. Safiya s ním však nikdy příliš dlouho nemluvila a byla opravdu vyděšená, když se se svou matkou objevil u jejich dveří a přišel o ni požádat. Její rodiče málem nadšením vyskočili do stropu, a byl to opravdu podivný večer. Safiya se však poprvé cítila opravdu nepříjemně nepohodlně s rozhodnutím jejích rodičů, ale nic nenamítala a souhlasila. Stále doufala, že se přeci jen zamilují. Nicméně, byl tu háček. Levent, ten, který byl nyní jejím snoubencem, studoval na univerzitě v Americe a zbývaly mu ještě dva roky, proto se rozhodli, že na tu dobu počkají, a během jeho výletů zpět do Samsunu se alespoň lépe poznají. Safiya tedy doufala, že se do něj časem zamiluje. Rok a půl však uběhl a ukázalo se, že Levent se rozhodl v Americe zůstat i po studiích, tehdy považovali za nejlepší, aby se Safiya vydala za ním a zvykla si na novou zemi. Její angličtina přeci jen nebyla na nejlepší úrovni, ač se domluvit dokázala. Je to přeci moderní svět, že ano. O nějaký čas později, těšně před svými jednadvacátými narozeninami, se přestěhovala do Ameriky za svým snoubencem.
Levent byl velmi pohledný muž z vlivné a majetné rodiny, oplýval skvělými schopnostmi a vědomostmi, byl tedy vzdělaný, a navíc velmi milý člověk. Safiya věřila, že z něj bude přímo úžasný otec, manžel, a vlastně vše, co by tak mohla požadovat, ale proč se tedy nemohla přinutit pocítit to, co jí popisoval její bratr, že cítil k Aylin? S každým dnem stráveným s tímto skvělým mužem její naděje, že s ním bude moct být kdy opravdu šťastná, pomalu uvadaly. Bylo to jiné, když ho vídala jen při důležitých svátcích v Turecku, ale když s ním žila, měla pocit, že to nedokáže. A tento pocit stále rostl a rostl, především ve chvíli, kdy se začala plánovat svatba. Snažila se rozptýlit a nějak zaměstnat, proto začala chodit na základy hrnčířství a keramiky, které jí dostatečně zabíraly mysl. Dokud neskončily, ovšem. A potom, jednoho dne tyto pocity a úzkost vzaly za své, bylo to přesně týden od svatby, když se Safiya rozhodla, že tento život si pro sebe nepřeje, pro sebe ani pro něj, a že bude lepší, když se žádná svatba konat nebude. Bylo to těžké říct Leventovi, ale ještě těžší bylo říct to rodičům - a proto to neudělala. Ve své zbabělosti cosi pouze naznačila Leventovi a další den ráno zmizela. Zanechala po sobě pouze dopis pro něj a své rodiče, ve kterém se jim omlouvala a snažila se ospravedlnit své činy. Jistě, že je to naštvalo, a jak moc, ale hlavně byli zklamaní. Brzy poté se jí ozval Mehmet, snad aby se ujistil, že je to pravda, že ji nikdo neunesl a ten dopis je pravý. Byl. Tady se však na rozdíl od svých rodičů setkala s pochopením, slíbil jí, že se za ni nějak přimluví, rodiče uklidní a uvidí, jak to půjde vyřešit. Po jistou dobu byly jejich vztahy poněkud napjaté, příliš si nevolali, první půl rok vůbec, ale časem se začali otrkávat a nyní by se dalo říct, že mají přeci jen vcelku příjemný vztah. Stále jsou na ni samozřejmě naštvaní, ale to se zřejmě nezmění, dokud se opravdu nevdá. A Levent? Píší si, stal se jakýmsi jejím přítelem na drátě, i když poslední dobou kontakt začali vcelku ztrácet.
Nějaký čas žila přímo v New Yorku, město to bylo velké a s Leventem na sebe nenaráželi zprvu vůbec. Její srdce ale netoužilo po rušném velkoměstu, proto se rozhodla odstěhovat do poněkud menšího městečka. A ano, bylo poměrně daleko, ale zdálo se být vcelku perfektní. Poslední měsíce tedy strávila v La Crescent, kde začala pracovat v zahradnických potřebách a v určité dny vede kroužek hrnčířství, aby si tím přivydělala. A občas, jen tak ze své lásky ke květinám, přijde pomoct do květinářství, nebo jejich pracovníkům přinese nějakou sladkou svačinku. Nyní touží jen objevit svět a pochopit sama sebe v pěkném městě, které je jí novým domovem alespoň na čas. Aby toho dosáhla, rozhodla se začít od nuly, k velkému podivu se v duchu sebe objevení vzdala i víry, ke které se její rodina hlásila. Přesto je islámem velmi ovlivněna a snaží se některé předsudky vědomě hodit za hlavu, v jejím novém životě pro ně není místo.

VROZENÉ
SÍLA[0/6]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1
VÝDRŽ[2/6]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1
RYCHLOST[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
ŠTĚSTÍ×
▄▄▄▄▄
level 3
OBRATNOST[2/6]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1
MAGICKÝ POTENCIÁL×
▄▄▄▄▄
level 0

NAUČENÉ
BOJ BEZE ZBRANĚ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
STEALTH[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
BOJ SE ZBRANÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
PŘEŽITÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
SPORTY[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
LOV[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
OŠETŘOVÁNÍ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
UMĚNÍ
[0/6]

[3/20]
vyšívání
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1

hrnčířství
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 4
OPRAVOVÁNÍ[/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
.
.
.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama