Edith Zaria Mahoney Tinibu

26. června 2020 v 17:00

EDITH ZARIA MAHONEY TINIBU


18. 10. 1993
člověk
redaktorka,
brigáda v květinářství
libra

Swantje Paulina



Hadley Mahoney Tinibu (matka) a Jaleel Tinibu (přítel matky, nevlastní otec) - Tohle jsou oba její rodiče. Jaleela si pamatuje v podstatě už od svého narození a jiného otce ve svém srdci nikdy více neměla. Vždy pro ni chtěli oba rodiče jen to nejlepší a to i přes to, že nebyl biologický otec Edith, staral se o ní jako o svojí a ona ho miluje jako svého. Přeci jen on byl ten kdo se jí věnoval a taky jí s matkou vychoval.
Avery Hashaan Mahoney Tinibu (bratr) - Její o čtyři roky mladší bratr, kterého naprosto miluje. Nikdy neřešila, zda-li nemají společného biologického otce, hlavně že je ten stejný vychovával a velmi dobře. Na svého bratra se od dob co se o něm dozvěděla neskutečně těšila. Vždycky stála po jeho boku a byla to jeho starší skvělá sestra.
Archer Caroll (biologický otec) - Nikdy o něm nic neslyšela, tedy ne dvakrát hezkého. Minulost nějakou jeho zná, jelikož časem se děti začnou vyptávat a i ona se vyptávala. Nikdy ale neměla potřebu ho hledat a ani ho vidět nechtěla. Ano, pokusil se o to se s ní setkat, ale Edith toto odmítla, jelikož kapitolu biologický otec ve svém životě nechtěla. Byla už starší a tak na pokusy o péči bylo pozdě.
Alec Walton (bývalý přítel) - Znali se v podstatě od střední školy, byli to nejlepší kamarádi a přerostlo to jako většinou v něco víc. Chodili spolu, stěhovali se spolu, milovali se. Vážně to všechno bylo sluníčkové a došlo to dokonce ke svatbě. To je další pokrok ve vztazích. Pak přichází děti a další.. Jenže její přítel ji údajně podváděl a u oltáře jí nechal s dopisem, že jí nemůže dál lhát. Není do ní zamilovaný a zkrátka ji opouští. Setkali se samozřejmě i potom, potkala ho poté v pokoji u nich doma, kde se rozloučili bohužel nehezky. Fackou od ní.

• Prstýnek který koupila pro svého bývalého přítele nosí pořád na řetízku na krku. Je to hezký doplňek, ale zároveň neskutečná tyranie a když má slabou chvilku má neuvěřitelné nutkání ho spláchnout do záchodu a nikdy už nikomu své srdce nedát. Vlastně ho spláchnout s tím prstýnkem.
• Po té situaci s jejím přítelem se rozhodla, že potřebuje někoho u sebe. Adoptovala si zlatého retrívra jménem Bingo.
• Miluje květiny, ale naprosto. Od květin až po klasické pokojovky.
• Věnuje se psaní poezie, nejedná se až tak už jen o koníček, jelikož píše knihu a ráda by ji vydala. Zatím to není úplně její práce na plný úvazek, jelikož se neproslavila, ale ráda by to změnila. Psaní článků v kanceláři do časopisů není špatná práce, ale má se sebou jiné plány.
• Od dob kdy jí přítel dal košem má mnohdy záchvaty úzkosti. Možná proto potřebovala společníka v podobě pejska. Někdo ji musí po nocích uklidnit.
• Po rozchodu a skoro rozvodu dělala mnoho věcí. Rozhodla se i vytetovat si jeden ze svých krátkých textů. Vytetovala si tento citát podel páteře krasopisným písmem a možná se snažila jím řídit.
• Vlastní auto, tedy starého brouka, který je ale ve skvělém stavu. Vždycky si ho přála. Už jako malá co ho uviděla si začala házet do kasičky a vydrželo to až do dospělost.

Edith byla od mala hrozně veselá a úsměv jí neustále zářil ve tváři. V podstatě mnohdy nedokázala k nikomu být ani nepříjemná, neměla k tomu ani důvod, i přes to že jí ho dali.Byla prostě vždy hotový andílek, už od mala. Žádné konflikty s dětmi nic. Bezproblémová. Pokud na ní někdo nepříjemný byl, většinou se přes to přenesla a řekla si, že dotyčný za to nemůže a třeba má jen špatný den či se mu něco stalo. Samozřejmě, nemůže být vždycky boxovací pytel. Někdy se taky samozřejmě maličko naprdla a upustila páru. Dupla si například, pokud se jí něco nelíbilo, ale vždy to říkala slušně a uměla se ovládat. Ovládat se uměla perfektně, vůči ostatním. Dávala si pozor na pusu, aby jim ve vzteku neřekla něco, čeho by litovala. To vedlo k tomu, že se pak vztekala ve svém pokoji, kde to všechno ze sebe vypustila. A taky to mnohdy vedlo k tomu, že řekli nehezké věci oni jí. S tím se ale vždycky snažila nějak vypořádat a chtěla být ke všem milá a láskyplná i kdyby jim to sebevíc lezlo na nervy. Není ukecaná, o to nejde, ale ne všichni jí tu andělskost věřili. Asi si tvořili domněnky od ostatních lidí, kdo ví. Vždycky ale lidem ráda pomohla a chtěla jim být oporou i přes to, že se jí to ne vždycky vrátilo nazpět. Je hodně empatická a do lidí se vždy uměla vcítit, no do ní se moc lidí nevcítilo, i když se snažili. Všechno bylo krásné a ona měla veselý život. Až dokud.. Dokud jí její přítel nepovedl, nebo se k tomu nepřiznal. To bylo asi poprvé, kdy na někom vážně hodně upustila páru. Za jeho čin ho uhodila a nejen že ho uhodila. Použila na něj svou sílu. Elektřinu. Sílu, které se z části bojí, protože by nerada někomu dalšímu ublížila, i když on si to za jeho nevěru zasloužil. I tak ale nechtěla být pomstychtivá, vyhazovat jeho oblečení z oken jejich bytu, ničit jeho věci. To není Edith.. Nikdy nebyla a nebude. Jenže od té doby to s ní šlo z kopce. Měla problém se lidem svěřovat, věřit jim a zřejmě se delší dobu bude bát i milovat. Z části ji to dost uzavřelo do sebe. Potřebovala celkovou změnu a proto se i odstěhovala, aby si dopřála jakýsi odpočinek. Odpočinek od ruchu velkoměsta, od lidí z velkoměsta a všeho toho zmatku. Musí ze sebe vše v klidu vypsat, vybrečet se a začít opět dýchat. Je to složité, každou chvilkou má silné úzkosti a nedokáže mnohdy ani fungovat. Dostala nějaké léky, ale naivně si někdy myslí, že to zvládne bez nich a vynechává. Určitě si ale časem uvědomí, že je to velmi naivní a že takhle to nefunguje. Její bolest se rozšířila až moc daleko a ona ji musí nějak zastavit, jinak ji naprosto pohltí a už to bude sice milá Edith, ale nikdy ne šťastná doopravdy. Musí to světlo opět někde v sobě najít. Naučit se někomu věřit a převážně věřit mužům a doufat, že jí někdo bude doopravdy milovat.. A nebo že ona opět bude někoho milovat.


Její matce bylo asi dvacet pět let, když zjistila, že čeká Edith. Už v tu dobu věděla, že chce aby se jmenovala Edith. Dobře, nebyla úplně plánovaná, avšak neměla tu sílu dát jí pryč, a i přes složitosti s jejím přítelem, si maličkou nechala. Komplikace nastaly už než se maličká Edith měla narodit. Jak bylo řečeno, s přítelem byly dost problémy. To mají asi nějak v rodině, jinak si to vysvětlit neumí. Její biologický otec se totiž rozhodl, že to dítě nechce i přes to, jak to nechal dojít daleko. Matku v šestém měsíci na to nechal samotnou. Odstěhoval se od ní a už ho neviděla. Ze začátku to určitě bolelo, z části mu důvěřovala, ale nakonec je to jedna z nejlepších věcí, co ji mohla potkat. Nebyl by dobrým otcem, nebyl ani dobrým přítelem. O Edith zrovna jako o dítě zájem nejevil, až když byla třeba starší, tak se ozval a žádal o setkání. Ona to však odmítla. Absolutně ji nelákalo se s ním seznámit i přes to, že její rodiče s tím byli v pořádku a schvalovali to. Ona ale neměla důvod ho poznat. Nebyl to její otec.. Otec, co jí miluje. Její matka vyloženě nevyhledávala přítele.. Kdo by chtěl svobodnou matku? No dobře, ženu ještě s nenarozeným dítětem? Nedávala si žádné naděje a byla smířená, že se o svůj malý poklad bude muset nějak postarat. Schůzky si tedy neplánovala, ale přeci jen se někdo našel. Přišlo to celé tak hezky a samo.. Jejich příběh byl poměrně romantický. Její matka pracovala jako pokojská v jednom hotelu, ve kterém zrovna on byl ubytován. I když to zní jako klišé, byla to láska na první pohled. Jakmile ho uviděla, cítila se neskutečně zvláštně. Jako když člověk doslova najde svou druhou polovičku jen od pohledu. Něco, co uvnitř něj chybí. Upřímně ona si od toho jeho významného úsměvu při střetu na chodbě nic neslibovala, ale měla.. Po práci ji vyzvedl Jaleel, tedy ten muž s nádherným úsměvem, vzal ji na večeři a odvezl ji domů. Od té doby, se začali scházet víc a víc.. Byli z nich dobří přátelé, no samozřejmě že se to nakonec posunulo někam dál. Konečně se někdo začal chovat k její matce jako ke královně a ona byla šťastná.. Vážně hrozně moc. Bral jí na večeře a snesl jí modré z nebe. Věnoval se jí na plno. Tenhle muž, se stal taktéž jejím otcem a ona ho tak vždycky brala, nehledě na biologickou stránku.. Staral se o ní, miloval jí od doby co se narodila a plně se jí věnoval. Doopravdický táta, co jí dal a stále dává plno lásky. Sestěhovali se do jednoho rodinného domku, který si Jaleel mohl dovolit díky svému povolání a jejich život šel dál. Těsně před narozením malé Edith nejen že koupil krásný rodinný dům, dokonce požádal Hadley o ruku. Byl si jist, že ona je ta žena, se kterou chce trávit zbytek života. Samozřejmě nejen s ní, ale i s Edith. Její rodiče jsou zkrátka ukázkový pár. Je třeba si ale vysvětlit, proč má její otec tak neobvyklé jméno. Neobvyklé tedy v Americe. Jaleel je původem z Jihoafrické republiky, odkud se asi ve svých dvaceti pěti odstěhoval do Ameriky, kde začal podnikat. Pro upřesnění - úspěšně podnikat. No a pak už to známe, potkal Hadley a společně vychovávali Edith. Z lásky ke svému manželovo Hadley samozřejmě dala možnost vybrat malé Edith další jméno a tím se stala Zaria. Moc lidí ji tak neoslovuje, leda jen Jaleel. Od nikoho to tak výjimečné nikdy nebylo.. Zatím. Kromě toho získala i jeho příjmení, ale matka chtěla, aby měla i to její. Její život byl zkrátka krásný a ničím extra speciální až na jednu věc. Její rodiče u ní objevili jakousi schopnost. Ovládání elektřiny. No, samozřejmě úplně ne nic v extrému, byla malé dítě. Zkrátka jediné jak se to zatím projevovalo, bylo že jí například, když se vztekala, stály vlasy. Nevěděli co s tím dělat, nechápali co to má znamenat ale co určitě neudělali bylo, že neběželi k lékaři, aby se s ním o to podělili. Byli ostražití, ale nedávali tomu největší pozornost. Samozřejmě, že měli starost co to má znamenat a zajímali se o to. Jen nechtěli aby to už jako malé dítě vnímala a dělala si s tím starost. Ona byla prostě úžasná a milovali ji takovou jakou je. Když byli Edith čtyři roky, narodil se jí bratr. Hrozně se na něj těšila, byla nadšená že bude mít brášku, i když by asi plno holek bylo smutných a chtěli by holku. Ale jí to bylo jedno.. Ona byla nadšená z toho, že bude mít sourozence. Společně prožili nádherné dětství plné zábavy. Občas ale přeci jen chtěla být sama a uzavřít se do svého malého světa. Ten taky našla.. Našla ho ve psaní. Začalo to dětskými básničkami, tedy klasické rýmovačky.. No a čím byla starší, tím se její zájem rozrůstal. Milovala poezii, neustále si všude něco psala do sešitu, popisovala stránky poezií, myšlenkami. Psaní se oddala. Ale to nebyla jediná věc, do které se už jako malý drobek zamilovala. Byly to květiny a pokojovky. Už tak v sedmi letech dostala svojí první pokojovou rostlinku. Neustále to studovala, starala se o ně a normálně to měla místo panenek. Samozřejmě, nebyla zkušená. Plno jich přežilo a plno taky ne. To se s ní táhlo doopravdy až do starších let i jako poezie. Ani jednu z těchto věcí nikdy nezazdila, plno se tomu věnovala i když někdy samozřejmě měla v očích třeba i kluky. Tedy jednoho kluka. Našla si nejlepšího kamaráda.. Ano, samozřejmě, byl to vždy její bratr, ale měla i jiného kamaráda. A časem, čím více spolu trávili času, to nevydrželo jen u klasického přátelství.. Přeskočila jiskra. Klasika.. Motýlci v břiše. Zamilovala se do něj a on i do ní. Byla to vážně pravá láska, která vydržela doopravdy dlouho. Vážně to všechno bylo růžové. Měla nádherný život.. Časem oba dostudovali, našli si každý práci a tvořili svůj byt. Vážně růžové.. Možná až moc že? Ani jí nepřišlo až tak divné, že jakmile se dotkne například mobilního zařízení, začne se z její ruky nabíjet. Přišlo jí to zkrátka normální a žila s tím, že v jejím těle koluje elektřina. Dařilo se jí v práci, tedy v agentuře kde psala články do časopisu, měla krásný byt a přítele. Jejich život byl nádherný, úplně jako si to vysnila, už když byla dítě. Jenže ono to přeci jen někdy končí, že? A i pro ni to skončilo.. Právě v jeden den, který měl být jen jejich. Její a její lásky. A v ten den, kdy přišla nastrojená v nádherných svatebních šatech, tam nikdo najednou nestál a nečekal. Dozvěděla se od něj v pokoji, kde čekal, že už ji dávno nemiluje, podvádí ji a nedokáže jí už lhát a tajit jeho nevěru. Opustil ji. V tu chvíli se něco v ní zlomilo, ale zároveň nastartovala. Byl v ní hlavně smutek, ale kdesi panoval i vztek a ona ho potřebovala dostat ven. Uhodila ho, ale nejen to.. Jeho tvář uhozením popálila. V jejím těle doslova kolovala elektřina a ona si to začínala čím dál víc uvědomovat. Alec naštěstí nikoliv.. Sebral si věci a odešel. Nechal ji tam v den jejich svatby, nechal ji. To ji naprosto zničilo a cosi v ní z části zabilo. Jejich byt, láska, fotky.. Všechno to bylo pryč. Trvalo vážně dlouho, než se vzpamatovala. Musela se všeho zbavit a postavit se aspoň trochu na nohy. Většinu věcí dala pryč, avšak pár ještě jeho věcí má a občas jí to upřímně řečeno dost ničí. Například prstýnek, co nosí na řetízku na krku. Nedokázala se ho zbavit, zahodit ho, i když by z části chtěla.. Její psychický stav na tom byl vážně zle. Chodila k terapeutovi, ale i tak měla velké úzkosti. Distancovala se po dlouhou dobu od lidí, což dle terapeuta nebyl dobrý nápad. Doporučil jí nějakého mazlíčka. Chvilku si říkala, jaká je to blbost, ale jakmile navštívila útulek a Binga uviděla, nezdálo se to už tak. Adoptovala si zlatého retrívra, kterého majitelé nechtěli, protože se jim narodilo miminko. Přišlo jí to kruté.. Smutné. Muselo mu to ublížit. Tak jako ublížil její bývalý jí. A tak spolu životem začali válet spolu. Rozhodla se distancovat ještě víc od všech. Potřebovala si pročistit hlavu, nemohla poslouchat to utěšování, co jí pořád připomínalo jeho a proto vyrazila s batohem, větším pomalu než ona, stanem, jídlem a psím společníkem do krajiny. Mnohdy to bylo těžké.. Takovou věc nikdy neudělala. Kolikrát se něčím pořezala, nebo třeba spálila. Kolikrát nadávala, po nocích brečela, co to měla za debilní nápad sem jít. Ale vždy si Binga mohla přitulit a uklidnit tak svou úzkost, co jí pomalu ale jistě dusila. Byly dny, kdy brečela bolestí, jelikož nebyla zvyklá tak moc chodit.. Byla špinavá, koupala se kde mohla a nakonec to vše zvládla a vrátila se do Miami. Nemohla tam ale zůstat.. Prostě to nešlo. Všechny ty vzpomínky, místa kam chodili spolu, nezvládala se na to dívat a její rodinu trápilo vidět ji nešťastnou. Edith věděla, že tady už nikdy šťastná nebude. Pár dní trvalo, než se rozhodla kam vlastně vyrazí a kam se zabydlí.. Nakonec to dopadlo. Městečko La Crescent. Záhadné a malé městečko, které bude jejím novým domovem. Bylo to všechno bláznivé, když by se za tím měla poohlédnout, avšak všechno jí něco dalo. Dokonce se rozhodla si udělat i tetování, které tak dlouho chtěla, ale jejímu příteli se to nelíbilo. Teď si ho doslova mohla udělat na truc. Mohla si dělat cokoliv.. Ale stálo to za to? Tetování nebo láska? Je jasné co by si vybrala.. Ale jen pokud by ta láska byla z jeho strany věrná. vše má nějaký důvod a kdyby ho on nevytvořil, nikdy by neměla Binga. Hned co si našla byt, mohla vyrazit. V agentuře jenž se věnovala jednomu známému časopisu zůstala a komunikovala s nimi na dálku. K tomu si sehnala nějakou menší brigádu ve městě v květinářství a.. Věnovala se tomu co miluje. Poezii. Všechno to, co se stalo, mělo z části pozitivní dopad. Mohla dopsat svou knihu. Každý citát zabolel na správném místě a ona ho vždy může procítit.

VROZENÉ
SÍLA[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
VÝDRŽ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
RYCHLOST[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
ŠTĚSTÍ×
▄▄▄▄▄
level 0
OBRATNOST[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
MAGICKÝ POTENCIÁL×
▄▄▄▄▄
level 0

NAUČENÉ
BOJ BEZE ZBRANĚ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
STEALTH[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
BOJ SE ZBRANÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
PŘEŽITÍ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
SPORTY[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
LOV[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
OŠETŘOVÁNÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
UMĚNÍ
[0/20]

[0/16]
poezie
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 4

aranžování květin
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 3
OPRAVOVÁNÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
.
.
.


MAGICKÉ
ELEKTŘINA[0/20]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 4


××
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama