Eirlys Rhian Rowley

26. června 2020 v 16:08

EIRLYS RHIAN ROWLEY


13. 2. 1998
člověk
knihovnice
Charley

Karolina Kumorek
(CaraDelNeil)



Tristam Rhys Rowley a Elysia Rowley
Její rodiče jsou kapitola sama o sobě. Jejich manželství nebylo idylické, ale i tak byl jejich svazek neochvějně pevný. Bohužel však rodinné štěstí netrvalo zase tak dlouho. Elysia prodělala velmi závažnou těžkou nemoc, kterou nepřežila a zbyla po ní jediná dcera a zdrcený manžel, který netušil, co si s tehdy ještě s malým dítětem počne. Eirlys tak celou dobu žije jen se svým otcem a na svou vlastní matku má už jen drobné střípky matných vzpomínek. Ne, že by ji smrt vlastní matky nezasáhla, bylo to velmi bolestivé, ale její otec takovou životní ránu prožíval velmi hluboce. Po smrti ženy zahořkl a úsměvy na jeho tváři byly zřídkakdy opravdově šťastné.
Nemá moc velkou širokou rodinu a v dnešní době zůstala jen hrstka příbuzných, se kterými se nestýká zase tak často. Žádné další sourozence nemá, neboť Tristam po smrti své ženy nestál o žádnou novou vážnou známost. Může za to zřejmě i fakt, že se na svou dceru upnul a někdy má o ní až úzkostlivou starost, aby se jí něco nestalo.

● Miluje čaje
● Zajímá se o věštění a bylinkářství
● Má slabost pro mystické a tajemné věci, které ji už od dětství nepopsatelně přitahují
● Ačkoliv nepatří k těm, kteří by opravdu věděli o nadpřirozenu, stejně věří tomu, že existuje
● Ve volných chvílích se věnuje kresbě. Někdy to jsou vzpomínky či místa, která se jí hluboce vryla do paměti. Čas od času se však v jejím skicáři objeví i různé portréty a tváře cizích lidí, jenž ji něčím museli opravdu zaujmout

Eirlys je velmi klidná a poněkud uzavřená dívka, co se straní společnosti a raději se uzavírá do svého vlastního světa. Mezi cizími lidmi toho moc nenamluví, protože nemá potřebu se dělit… vlastně o cokoliv ze svého života. Je to způsobeno tím, že není moc důvěřivá; spíše je v přístupu k druhým opatrnější a jak už u ní bývá zvykem, tak i skoupá na slovo. K druhým lidem, které ještě tak úplně nezná, přistupuje tedy se zakořeněnou rozvážností a zdrženlivostí, a v mužské společnosti bývá poněkud plachá. Dost se na jejím chování a povaze odráží fakt, že už od dětství hodně cestovala a dlouho neměla skutečný domov, kde by se s rodinou usadila a mohla tak trávit čas i se svými vrstevníky. Nemohla si tak vytvářet dlouhodobé vazby a přátelství, která zpravidla nikdy nevydržela moc dlouho. Nakonec si stejně zvykla na samotu, s níž se cítí mnohem lépe než v širší společnosti, ve které se sice umí vybraně chovat, nicméně, necítí se v ní zrovna jako ryba ve vodě.
Se svou tichostí a klidem může někomu připadat, že je slabší povahy, zvláště, když se navenek moc neprojevuje, ale opak je pravdou. Je to silná osobnost, která nemá problém dát najevo svůj názor, nebo když je tvrdohlavě přesvědčená o své vlastní pravdě, tak se o ní i takříkajíc pobít. Je sama sebou, aniž by se někým nechala ovlivňovat. Nerada dává najevo své slabé stránky, a tak druzí mohou lehce nabýt dojmu, že je to ve skutečnosti nepříjemná ženská, která sice na první pohled působí tiše a klidně, ale v podstatě se povyšuje nad ostatní, kvůli tomu, že v některých věcech dokáže vynikat více než ostatní. Když jí něco opravdu citelně raní, nechce to dávat najevo a obvykle zaujímá útočný postoj, což je ve skutečnosti její jakýsi obranný mechanismus. Podobné tendence má i ve chvílích, kdy je její osobní prostor zcela nečekaně narušen.
Nemusí to tak vypadat, alespoň ne na první pohled, ale v jádru je to citlivá žena, jako každá jiná. Mající své vlastní starosti a strasti, jen nemá zase až tak velkou potřebu dávat tohle všechno najevo.
Ve volných chvílích se nejraději potuluje divokou přírodou, kde si obyčejně čte zajímavé knihy, nebo si kreslí různé kresby do svého skicáře.

Eirlys vyrůstala ve spokojené rodině, ale všechno se pokazilo v momentě, kdy se dozvěděli, že její matka onemocněla velmi zákeřnou rakovinou, s níž svůj boj prohrála. Tehdy byla Eirlys ještě docela malá a její otec si nebyl tak úplně jistý, co si s tím vším počne. Zvykl si na to, že má doma milující ženu, která zvládala výchovu i starost o jejich dceru a on se mohl soustředit na svou spisovatelskou kariéru. Jen netušil, že se najednou všechno změní a celý život se mu obrátí vzhůru nohama.
Každopádně se musel sebrat, už kvůli své jediné dceři, která ho v tu chvíli potřebovala nejvíce, a tak se o ní začal starat, třebaže to ze začátku nebylo nic snadného a byl rád za každou malou pomoc. Nejenom ve výchově ale kupříkladu i co se týkalo domácích prací, které měla zpravidla na starosti jeho milovaná manželka. Eirlys tak žila po celý život se svým otcem, který musel zastávat obě funkce rodičů, což nebylo vždycky jednoduché a pro něj už vůbec ne snadné. Nemluvě o tom, když začala dospívat a on zprvu nevěděl, jak na starosti mladé dospívající dívky. Ale i tohle období spolu přežili; nic jiného jim totiž nezbývalo.

Vzhledem k tomu, že otec pracoval na volné noze a věnoval se spisovatelské tvorbě, poměrně často cestovali. Ne, že by to bylo nutné kvůli jeho zaměstnání, ale nikde nemohl moc dlouho vydržet, navíc na nových místech chytal větší inspiraci ke psaní, což znamenalo víc práce, ale i nezbytných peněz. A tak Eirlys prošla několika městy, přičemž nikdy nepoznala, jaké to je usadit se dlouhodobě. Nechodila do normální školy jako ostatní děti, starostlivý otec totiž chtěl, aby se vzdělávala od soukromých učitelů při domácí výuce. Možná to byla dobrá volba, poněvadž Eirlys se velmi dobře učila a nové informace nasávala jako houba, ale v důsledku toho nebyla příliš často ve společnosti svých vrstevníků. Nemluvě o dlouhodobějších vazbách a přátelství, která mohla navázat. Takové vazby totiž s jepičím životem nikdy moc dlouho nevydržely s ohledem na to, že se s otcem dost často stěhovali.

Nakonec se před pěti lety usadili v jednom malém městečku La Crescent, kde si našli jeden menší domek na okraji města, co nejblíže k lesu a přírodě celkově. Tristam byl už od prvního okamžiku ohromen prostředím a poměrně malou zdejší komunitou, která jej i s dcerou přijala celkem mile a vlídně. Věděl, že tohle je to pravé místo, kde chce zůstat a konečně se po dlouhých letech skutečně usadit. Zřejmě si uvědomil, že i Eirlys by si zasloužila něco jiného, mnohem lepšího než být jenom se svým otcem případně s domácími učiteli. Mimoto si však uvědomil i jednu podstatnou věc, že by měl svou dceru začlenit do společnosti, kde by se mohla vzhledem k její tichosti otevřít. Doufal totiž, že takové, i když pořád nové, prostředí jí dopomůže k tomu, aby se neuzavírala před celým světem, ale naopak, aby se v něm dokázala o sebe postarat a nestranila se ostatních. Nastoupila tedy do tamní školy, což bylo něco nového a nebyla si jistá, jestli něco takového opravdu chce. Nebyla zvyklá na společnost, a tak se dost často uzavírala do sebe, pravděpodobně ještě více než kdy jindy a její toulky přírodou byly častější. Procházky naplněné melancholií se stávaly její nejčastější inspirací a múzou pro kresby ve skicáku, který pořád nosí u sebe.
Některými byla dokonce považována za podivínku, protože se nijak zvláště neprojevovala, spíše byla ten tichý typ, o kterém skoro ani nevíte, že vedle vás stojí a něco dělá. Ze začátku se potýkala i se šikanou ze stran ostatních spolužáků, kteří měli zřejmě dojem, že jak je tichá, tak je i slabá. Což samozřejmě nebyla pravda, a tak jim to ráda dokázala. Po studiu získala místo v městské knihovně, kterou poměrně často navštěvovala a kam také její kroky vedly ihned po dokončení studia. Sama si nedovedla představit, že by pracovala na jiném živějším místě. Knihovna byla přece jenom známé místo, kde měla i svůj klid, ale hlavně tam znala každý kout.

Knihovna však nebyla jediným místem, které znala jako své vlastní boty. Pochůzky mířící do lesa se staly její každodenní součástí a po té době, kdy se i sama začala zajímat, se leccos naučila i o bylinkářství. Sama natrhané byliny zpracovává a doma z nich dělá domácí čaje, které si nadmíru zamilovala, nicméně po těch letech už to nejsou jen čaje, které se naučila ručně vyrábět. Díky samostudiu ozkoušela i nějaké domácí tinktury, ale pořád by samu sebe nepovažovala za nějakou zkušenou odbornici. Je to pořád jen koníček, ke kterému se pojí i mystično, o které se zajímá již od svého dětství.

VROZENÉ
SÍLA[0/6]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1
VÝDRŽ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2
RYCHLOST[0/6]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1
ŠTĚSTÍ×
▄▄▄▄
level 1
OBRATNOST[0/6]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 1
MAGICKÝ POTENCIÁL×
▄▄▄▄▄
level 0

NAUČENÉ
BOJ BEZE ZBRANĚ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
STEALTH[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
BOJ SE ZBRANÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
PŘEŽITÍ[0/10]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
SPORTY[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
LOV[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
OŠETŘOVÁNÍ
[0/10]

[0/20]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 2

bylinkářství
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 4
UMĚNÍ
[0/16]
kresba
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 3
OPRAVOVÁNÍ[0/3]
▄▄▄▄▄▄▄▄▄▄
level 0
.
.
.


××
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama